U kapely The Hives je strašně těžké hodnotit CD, pokud jste kapelu viděli naživo. Naštěstí v muzice, kterou dělají, je té energie tolik, že i samotným poslechem budete v metru patřit mezi podivíny, dupajíc si na celý vagon. Splnila kapela očekávání? Budeme si podupávat i u nového?

CD The Hives si můžete zakoupit za 379 korun online

V pořadí páté album možná nedosahuje takových kvalit jako Tyrannosaurs Hives (2004), ale fanoušek The Hives tohle stejně nebude vůbec řešit. A posluchač, který na ně narazí až s tímto albem, se nemusí bát, protože zamilovat se do nich je velice jednoduché.

Hned u první písničky Come On! si můžete z fleku zazpívat s nimi, v názvu je prakticky obsažený celý text. A první tóny vás hned ubezpečí, že to bude opět jízda, jako kdyby vám kapela dávala nenápadně najevo: ,,A co jste jako čekali, my to jinak neumíme!“ Což vlastně potvrzuje název následující skladby ,Go right Ahead, která je zároveň prvním singlem. Audiofilové se ozvou hned po úvodním riffu: ,,Počkat, to přece znám?!“ A nemýlí se. Za čtyři tóny si dosaďte slova Don’t Bring me Down a máte jasno. Kapela si ho půjčila a nutno podotknout, že dostala i svolení od skladatele Jeffa Lyenna, který tento hit pro kapelu Electric Light Orchestra’s složil.

Kluci to na nás vybalili prakticky okamžitě a vypadalo to, že si ani na chvíli neodpočineme. Naštěstí tracklist je sestaven na jedničku. Zpomalíme u I Want More, kde se od Pelleho dozvíme, jak je lačný po drahém vínu, plachetnici, ale i sra*kách vyrobených v Indii, avšak stále mu je to málo a chce víc.

Wait a Minute je taková standardní  píseň a začíná nás připravovat na hudební smršť v podobě Patrolling days a Take Back The Toys, kde si k poklepávající nožce připojíte i ruce na virtuální činely. A dostáváme se k osmému tracku, který je na albech The Hives vždycky něčím ojedinělý, ať už tempem, či úplnou změnou žánru. Ani tady tomu není jinak. Tentokrát si pro nás připravili pomalou baladu, kde nám zpěvák poví, že bez peněz to prostě nejde.

I přes veselost a drive následujících songů nám v hlavě začíná docházet, že už bude brzy konec. Ale poslední dvě If I Had a Cent i Midnight Shifter nás vrátí zpátky na zem. CD ještě nekončí, ba právě naopak! Máme za sebou teprve první poslech a nekonečnou zpáteční jízdenku v kapse. A vězte, že tuhle jízdu si ještě několikrát užijete, protože v tomto případě to prvním poslechem teprve začíná.