Nutno říct, že nové album není pro kapelu Black Tiger úplně první nahrávkou. Od svého založení v roce 2010 vydala již tři EP - All Over Night vyslali do světa hned v roce svého vzniku. Na následujících dvou (Road to Rock z roku 2013 a o dva roky mladším Songs From Abyss) již hostoval americký hudebník Dan Reed (Dan Reed Network). Ten svou stopu zanechal i na novince spolu se členy italské kapely Hungryheart Mariem Percudanim Joshem Zighettim, či Giuliem Garghentinim. Deska také v Itálii vznikla, konkrétně ve studiu Tanzan Music v Ospedaletto Lodigiano pod producentským dohledem Maria Percudaniho.

Black Tiger se zhlédli v melodickém rocku, přesněji v jeho odnoži zvané AOR, tedy Adult Oriented Rock. Jak lze odvodit již od tohoto názvu, jedná se o hudbu zaměřenou spíše na vyzrálejší publikum výrazně orientované na melodie a emoce. V zahraniční najdeme mezi nejznámějšími zástupci tohoto směru jména jako Foreigner či Journey. V České republice jsou Black Tiger ojedinělým reprezentantem AOR. Jejich texty jsou ovšem výhradně v anglickém jazyce a hranicemi naší země se rozhodně omezovat nehodlají.

Osobně jsem na Black Tiger narazil již dvakrát. Jejich vystoupení mi utkvěla v paměti ať už svojí pohodovou atmosférou nebo energickou muzikou. Když jsem se tedy dozvěděl, že vydávají debut, byl jsem zvědavý, zda dobrý dojem z koncertů přenesou i na studiovou nahrávku. A rovnou mohu říci, že zklamaný rozhodně nejsem. Úvod alba obstarává pohodovka Don't Leave Me s intrem skoro jako od U2. Zpěvák Jan Trbušek nevládne žádným ječákem, ale i díky jeho práci s hlasem je nahrávka patřičně pestrá a barevná. Dokonce i obávaná moravská angličtina vystrčí růžky jenom zřídka.

Druhá Life Is a Game už je o poznání dravější , zaujme hravým kytarovým sólem i mezihrou ve stylu Toto. Tak by se dalo pokračovat. Solitary Man zase dupne na brzdu, ale díky refrénu, který by nedělal ostudu ani na velkém stadionu, dýchá a pulsuje životem. Šlapající She's a Liar s riffem, který se rychle zaryje do paměti, patří k vrcholům desky a do budoucna bude jistě patřit ke stálicím na setlistu.

Deska obsahuje celkem deset skladeb bez žádné vyložené vycpávky. Při poslechu je znát pečlivost, s jakou ji kapela tvořila. Po zvukové stránce nemám co vytknout, písničky znějí skvěle, aranže jsou syté, ale přitom střízlivé. Jestli se podobného zvuku dá dosáhnout i v českých studiích, nedokážu posoudit. Čeho si Honza Trbušek dle dostupných informací na spolupráci s Mariem Percudanim cenil nejvíc, je přístup, kde se producent nestará pouze o zvuk, ale aktivně s kapelou spolupracuje v průběhu celého procesu vzniku alba.

Album Black Tiger asi nezahýbá českými ani zahraničními žebříčky prodejnosti. Ačkoliv v žádném případě nezní nijak archaicky, nejvíc si ho asi užijí milovníci osmdesátých let. Kapela se zde představuje jako zralé hudební těleso a zároveň parta profesionálů, kteří berou muziku vážně. A s takovým přístupem se určitě neztratí.