To bylo tak. Smečka s názvem Skylla se polabskou nížinou začala toulat už někdy těsně před revolucí. Nebála se žádné výzvy a prošla si komplexním žánrový vývojem. Po zábavovém období si fanoušky získávala mixem thrashe a speedu, občas přihodila i deathový growl. Velké amice dokládá i fakt, že velkou část repertoáru nazpívali v angličtině. Po celá devadesátá léta objíždějí štace a nahrávají dema, ale kýžený průlom se nedostavil, a tak se Skylla v roce 2000 poprvé ukládá ke spánku.

Ten trval osm let a po svém prvním vzkříšení Skylla konečně vydává debutové album s názvem Waterloo. Posluchač na něm našel směs starých a nových songů. Krátce na to ovšem přichází další rozpad a ticho po pěšině trvá až do roku 2018. A to už se dostáváme do současnosti, kdy kapela podle svých slov s novou sestavou získala novou energii a novou chuť do práce. A také novým názvem Skylla cz - ale tady spíš tuším problém s copyrightem. Výsledkem jejich úsilí je mimo jiné sbírka nových písní nazvaná Tora Tora.

Ústřední postavou Skylly je baskytarista a zpěvák Petr Priessnitz. Ten zůstává posledním mohykánem původní sestavy a v kapele má pod palcem úplně všecko - podle bookletu je výhradním autorem hudby i textů. A když už je řeč o textech - v bookletu je budete hledat marně, stejně jako cokoliv jiného. Zdá se, že veškerý rozpočet padnul za studio a na nahrávce je to slyšet.

Jak jsem již uvedl výše, Tora Tora se od svého předchůdce výrazně liší. Skylla zde zní moderně, zrychlila a je celkově ostřejší. Už úvodní dvojkopáková jízda Tora Tora nechává Waterloo v porovnání znít poněkud těžkopádně. To ale neznamená, že by se tu jenom za každou cenu upalovalo kalupem vpřed. Úvod druhé Exorcism připomíná staré Törr. Priessnitz se projevuje jako zkušený skladatel, schopný každé písni vtisknout vlastní ksicht, i když pochopitelně na desce najdeme vrcholy i slabší místa.

Pokud bych měl něco vyloženě vytknout, je to způsob, jakým jsou nahrané vokály. Kvůli práci studiové techniky zní písně tak, jako by je nazpíval robot. Což je jistě umělecký zájem, ale podle mě to písním ubírá na naléhavosti a já se těším, až si je budu moct poslechnout naživo bez tohoto zkreslení. Vrcholem alba je pro mě rozhodně hravá pecka Buddha s vymazleným refrénem a atmosférická riffovačka 1866. Dokázal bych se obejít bez agitky Voly volí voli. Album uzavírá párek cizojazyčných tracků - anglicky zpívaná My Way a dokonce německý cover osmdesátkové popiny Aufrecht od zpěváka jménem Hansi Dujmic (o kterém jsem v životě neslyšel).

Protože se kapela rozhodla pojmout svůj návrat na scénu ve velkém stylu, nahrála pod názvem Remaster ještě kolekci starých písní, tu jsem ale k dispozici pro recenzi bohužel nedostal. Na křest si do kolínského Městského společenského domu nepozvali nikoho menšího než ikony německého metalu S.D.I. Akce proběhne 17. října, kdy už snad budeme mít veškeré koronavirové trápení z krku.