Jako ostatně všechny kapely, i Komunál si prošel určitým vývojem a obdobím hledání sebe sama. Zlom přišel někdy začátkem milénia s albem Mezi supy málem králem, kde se (tehdy ještě pod původním názvem Komunální odpad) začal brát hudebně vážně a postupně se začal odlišovat.
Brzy se ukázalo, jak velkým triumfem je zpěvák Luboš Suchánek, principál snoubící v sobě koňskou dávku charismatu a zároveň pokory. V textech se postupně našel ve vyprávění příběhů lidí z okraje společnosti, vyděděnců a psanců, skrze které nabízí paralely k životům obyčejných lidí.
Dnes už má Komunál svůj styl vypilovaný k dokonalosti a novinková placka je toho jasným důkazem. Hned úvodní Lovec lidí přináší westernově laděný příběh muže, který marně hledá klid duše v krvavé pomstě. Z hudebního hlediska se sice nejedná o žádnou ekvilibristiku, ale nenechme se mýlit. Jedná se o úspornost zcela záměrnou.
A to neplatí jenom pro hudební složku, ale i pro tu textovou. Většina příběhů se dá sdělit jednou větou. V podání Komunálu ale získávají v podstatě muzikálový charakter. Ostatně: vizuální stránka byla vždy důležitou složkou koncertů Komunálu a minimálně Luboš Suchánek je mezi divadelníky jako doma. Docela by mě v tomhle směru zajímalo, jak by dopadl pokus o koncepční desku.
Abych to ale shrnul - Komunál na své nové nahrávce nepřináší žádnou revoluci. Své příznivce rozhodně nezklame, protože nabízí přesně to, co se od něho očekává. Pokud bych tedy měl něco vytknout, byla by to absence jakéhokoliv momentu překvapení.
Vše je pěkně na svém místě a báječně do sebe zapadá. Taky mi chybí odlehčující prvek, něco, co by do vší té vážnosti vneslo trochu nadhledu. Tuhle roli naposledy plnila skladba Dědek s cibulí (převzatá od Radůzy) na albu U zašlejch časů.
Vyzdvihnout bych ale chtěl také grafickou podobu obalu. Tu má Komunál vymazlenou již tradičně a ani aktuální počin není výjimkou. Každý disk má svůj vlastní booklet. Je to koneckonců jedna z věcí, které mohou posluchače přimět dát přednost fyzickému nosiči před stahováním digitálních kopií.
Na druhém disku potom najdeme sbírku předělávek písní Komunálu od známých českých kapel. Věřte, že se jedná o výběr vpravdě reprezentativní a obsahující osvědčená jména české rockové i metalové hudby.
Osobně v podstatě proti předělávkám písní nic nemám, pokud do nich interpret dokáže otisknout svůj styl a přetvořit si ji ke svému obrazu. A dovolím si tvrdit, že tento cíl se u všech zúčastněných kapel podařilo splnit.
Nejdál šel v tomhle směru Debustrol, jež Hrobníka a smrt rozřezal motorovou pilou a následně přešil dle thrashových vzorců. Výraznou změnou prošel také Volnej pád v podání Alkeholu nebo píseň Černý koně, kterou si vzala na paškál Doga. Tohle rozhodně není vata, při jejímž poslechu pouze dostanete chuť si pustit originální verzi.
Celkově vzato je tedy 25 ran bičem dalším výživný přírůstkem do diskografie kapely Komunál. Přináší porci patřičně energického rock metalu s nezaměnitelnými texty a jako bonus 13 písní od zástupu gratulantů. Těchto 25 ran bičem rozhodně nebolí.
