Tuzemský výtvarně-hudební projekt Snaga: Jeden kmen na konci února pokřtil svou první desku – Mlha. Vypráví příběh fiktivního skřetího kmene ze světa, který původně stvořil spisovatel J. R. R. Tolkien. Celý příběh, který ambientní album vypráví, je ale na poslech nečitelný. Alespoň do doby, než si posluchač o projektu Snaga zjistí víc. Bez znalosti reálií o Pánovi prstenů či krátkých příběhů, kterými Jeden kmen doplňuje své umělecké fotografie, je téměř nemožné příběh z konceptuální desky pochopit. Pokud si chce člověk vychutnat příběh naplno, musí k poslechu Mlhy otevřít i booklet, kde najde texty písní. Ty jsou psané v černé řeči z Pána prstenů, nechybí však český překlad.

Inspirace starými kulturami

Album Mlha začíná klidně. Zpěv ptáků, indiánská flétna, brnkání na kytaru. První píseň Svět (v černé řeči skřetů Bot) přivádí posluchače do tajemné země plné zvířat. V dálce se ozývá kuňkání žab. Téměř relaxační hudbu náhle protne dokonale rytmický dech a dupot běžících bytostí – skřetů. Kam asi pospíchají? ptá se posluchač. Přeci do Maudhul, tedy tábora, dozvídá se vzápětí při druhé skladbě. V té se hádají dva hlasy. Jejich pokřiky zní téměř děsivě.

Celá deska je temná, což dokazuje i následující skladba Iksharum – Předtucha. Ke skřetímu kmeni se podle šamana něco blíží. Písní znějí hrdelní hlasy, nejrůznější bubny a temný dívčí šepot. Připomínají nejrůznější staré kultury, kterými se také projekt inspiruje.

„V celé naší tvorbě se kříží různé inspirace. Ta prvotní samozřejmě pochází z knihy Pán prstenů. Ale u tvorby skřetích kostýmů či fotek a hudby už jdeme dál. Používáme například upravené germánské či keltské motivy, inspirujeme se indiánskými a dalšími kulturami." – Ctibor Ostrý, zakládající člen projektu Snaga

Přečtěte si rozhovor se zakládajícím členem Snagy Ctiborem Ostrým

V další písni Fil – Jeskyně se skřetí kmen přenáší (jak už název napovídá) do jeskyně. Z reproduktorů se nesou zvuky ozvěny, odněkud kape voda. Ambientní zvuky přeruší hluboký hlas. Na kmen se řítí neprostupná Mlha kvůli další písni Dushum – Kouzlo. Zatímco skřeti bojují v bitvě v písni Maukum – Boj, snáší se na ně mlha. Skladbu tvoří především rychlé bubny a válečné pokřiky.

Příběh pokračuje. Bojovníci se ztrácí v mlze, nemohou najít cestu. Zbytek kmene proto provádí rituál v písni Kaushatar. Sborový zpěv, tlučení na bubny a hra na brumle mají prokletí bojovníků odvrátit. Kmeni se daří, prokletá mlha mizí. Rychlé tempo písně rázem zmizí. Válečníci se sice vrátili domů, přišli ale o svého šamana. Další píseň o mrtvém šamanovi Mât – Smrt je čistě instrumentální. Troubí se na rohy, opět tříská do bubnů. Mât je zřejmě nejdepresivnější částí celé desky.

Sportovní klání

Mrtvého šamana je v příběhu alba nutné pohřbít. Další je proto kousek Vorroz – Pohřeb. Křičí v něm hlasy kmene. Styl místy připomíná pokřiky při tanci haka, který pravidelně předvádí novozélandský ragbyový tým All Blacks. O sport ale v písni nejde. Pohřbívá se přeci šaman! Jestliže píseň Mât byla depresivní, Vorroz má naopak nejvíce energie. Posluchač si po chvilce se skřety pokřikuje také.

Lépe Snaga: Jeden kmen svou desku zakončit nemohla. Po nabuzujícím kousku Vorroz již přichází klidnější epilog, který celý příběh uzavírá. „Mlha z tohoto světa nezmizela úplně. V šeru a chladu stále čeká," šeptá se v epilogu do zvuků kytary. A samozřejmě bubnů. Desku zakončuje první hudební počin Snagy – Navždy ztraceni v mlze a bonus Moder Jord (Matka Země). Ty již s příběhem přímo nesouvisí, za poslech ale jistě stojí. Poté již nastává ticho a s koncem desky mizí i temná atmosféra. Člověk přeci jen nesmí zapomenout, že není v žádném fantasy světě u skřetího kmene, ale pouze poslouchá desku...