Nejen Husákovy děti, ale i Arakain dospěl do kristových let. A to už je řádný důvod k bilancování a také takový menší návrat ke kořenům. Hlavně mladší fanoušci tak dostávají šanci poznat jaké to bylo, když bolševické kulturáky s touhle partou obrážela budoucí Zlatá slavice. A vzhledem k tomu, jak narváno bylo na tomto konkrétním vystoupení, jsou na to hodně zvědaví.
Vezměme to ale od začátku. Jako předkapela na tohle turné s Arakain vyrazili Absolut Deafers. Není to jejich první spolupráce, stejnou roli si tihle mladíci z Frýdlantu vyzkoušeli již na turné před třemi roky. Důvod je zřejmý, Absolut Deafers se prezentují moderní agresivní muzikou, která k současnému Arakainu nemá daleko. Navíc mají promakanou pódiovou prezentaci, a dostatečně charismatického frontmana Jana Jokera Jaška, takže jejich vystoupení nepůsobí nepatřičně. Naopak, směs česky i anglicky zpívaných věcí dostane publikum rychle do varu. Po chvíli byste si ani nepomysleli, že hraje předkapela. Takže po konci jejich setu už je nálada v sále patřičně rozjetá a může nastoupit tolik očekávaná hlavní hvězda.
Arakain si přivezli vpravdě ohromné pódium, zasahující snad do půlky sálu. Po parafrázi na znělku filmového studia 20th Century Fox, jež slouží jako intro, se všichni přítomní konečně dočkali. Páteř setlistu tvoří dlouho nehrané pecky z dob starších i novějších. První Jesus Business nás vrací do dob alba Warning, prvního s Honzou Toužimským za mikrofonem. Návraty do brichtovského období jsou spíše sporadické a výběr většinou překvapí, jako třeba Forrest Gump, věc z takřka zapomenuté stejnojmenné desky. Tu tedy rozhodně k vrcholům diskografie Arakain neřadím, ale píseň zní v Toužimského podání patřičně epicky a publikum zdá se s textem problém nemá. Dojde také na připomenutí kultovního debutu Thrash the Trash skladbou 311. peruť, o níž si dle slov Honzy Toužmského diváci hodně psali. Později se na scéně objeví Toužimský s Jirkou Urbanem s akustickými kytarami a já chvilku doufám, že uslyšíme Blázny víry z desky S.O.S, ale místo toho zazní Chtěl bych ti říct.
Když za úvodních tónů M jako metal na pódium konečně vtrhne Zlatá slavice, je přivítána bouřlivým jásotem. Jsme asi v půlce koncertu a jelikož Lucie Bílá tu dnes není za hosta, ale za regulérní součást sestavy, ze scény do konce vystoupení v podstatě nesleze. Jestli je to úplně dobře si nejsem docela jistý, hvězdná zpěvačka totiž působí dost nepřipraveným dojmem a chvílemi zapomíná text. To nejhorší si vybere právě v M jako metal, kde se nedokáže trefit snad do jediného nástupu a písničku tím vlastně zabije.
Je ale možné, že to způsobil technický problém s odposlechem do sluchátek, protože později se to už neopakuje. Jak jsme u Lucie již zvyklí, dokáže jakékoliv nedostatky promtně vynahradit entuziazmem a rychle je jí takříkajíc plný barák. Zpívat totiž nezapomněla a metalisti ji patřičně zobou z ruky. Přesto si nemůžu pomoci, ale přijde mi, že jakmile není na pódiu Honza Toužimský, jako by vystoupení trošku ztratilo grády. Naštěstí se zpěvák po sérii písní jako Cornuto, Satanica, či novější V ruce svírám kříž vrátí. Společně pak večer dotáhnou do vítězného konce, nemůže chybět Zimní královna, cover AC/DC Dlouhá noc (který mi k týhle kapele ale vůbec nesedí) či tradiční zavírací hopsačka Apage Satanas.
Celkově vzato, přes pár chybyček technického rázu se jednalo o vpravdě podařený večer. Narozdíl od mnoha ostatních se nedomnívám, že by se měla Lucie Bílá do Arakainu vrátit natrvalo, protože tohle by se asi hodně rychle přejedlo. Takhle se zase můžeme pár let těšit, co že to na nás v rámci nějakého příštího výročí tahle sestava vymyslí.
