Prostředí již zmiňovaného Bobycentra je svojí atmosférou jako stvořené pro umělce takového charakteru. Přední místa k sezení obklopená stolky zářila v průběhu večera různými barvami a efektně tak celkový dojem doplňovala. Na obou stranách pódia byla obrazovka, která přenášela aktuální dění, a tak nic neuteklo ani těm, kteří seděli úplně vzadu.

Po úvodních slovech moderátora večera a uvítání primátora města Brna Petra Vokřála nic nebránilo tomu, aby večer začal. Jako hudební doprovod zasedl ke klavíru rodák z Missouri Peter Martin, Reginald Veal hrající na kontrabas, Terreon Gully hrající na bicí a kytarista Romero Lubambo. Po úvodní, zcela instrumentální písni, kde každý z nich dostal prostor k předvedení svého talentu, přišla na řadu hlavní hvězda večera. Tahle svérázná a sympatická Afroameričanka na první pohled každého učarovala již svým pozdravem.

Hned v první písni předvedla své obrovské improvizační schopnosti, které se jen a jen potvrzovaly v každé další písni v průběhu večera. Její hlas o rozsahu několika oktáv ohromil všechny přítomné. Hrátky napříč oktávami však v jejím podání vyzněly tak lehce a přirozeně, že i ve mně na chvíli vyvolaly pocit umu takové věci. Čerstvá držitelka Grammy za nejlepší vokální jazzové album, a to dokonce tři ročníky po sobě, dokáže zabalit jazz do posluchačsky příjemného kabátu. Všechny její texty jsou plné lásky k bližním, pozitivních emocí nebo vzpomínek na dětství, rytmy jsou ovlivněny jejími africkými kořeny.

Asi v polovině večera dostal větší prostor i již zmiňovaný kytarista Romero Lubambo, když v písni věnované přímo jemu odhalila jejich kamarádství a okolnosti, za kterých jejich pevný svazek započal. Ani to, že se v těchto dnech stal čerstvým dědečkem, nezůstalo skryto. Po celý večer spolupracovala s publikem, v některých pasážích celý sál zpíval s ní. Všichni ji na konci jejího vystoupení za její empatii a pozitivní energii odměnili potleskem ve stoje, kdy celý sál vzdával hold této královně vokálního jazzu.

Jako poděkovaní za neutichající potlesk po poslední písni přidala ještě jednu skladbu, tentokrát opravdu závěrečnou, kterou se se všemi rouzloučila. Poté, co utichly i tóny instrumentů, se ještě nějakou chvíli nesl sálem potlesk, který vzdával hold všem zúčastněným. Troufám si říct, že téměř u všech zanechal večer plno pozitivní energie a radosti. Pokud je Vám líto, že jste tento koncert promeškali, neztrácejte naději. V jeho audiopodobě si ho můžete vychutnat na vlnách Českého rozhlasu Vltava, který celý večer zaznamenával a bude ho vysílat již 20. března v rámci jazzového podvečera na svých vlnách.