Nebylo ještě ani půl deváté večer, což byl čas, který na některých webových stránkách avizovali pořadatelé jako začátek včerejší trojice koncertů, a Islanďané Skálmöld již stáli na pódiu a třískali do nástrojů. Šestice muzikantů v čele se zpěvákem Björvingem Sigurössonem nepatří – nejméně ve srovnání s dalšími vystupujícími – k natolik známým kapelám, nikomu z přicházejících to však nebránilo v dovádění na jimi vyluzované tóny. Pokud tak někdo měl být tím, kdo vyburcuje a rozehřeje davy, zvolit k tomuto účelu Skálmöld byl jistě dobrý tah. Několik desítek minut trvající vystoupení hned zkraje nabídlo třeba píseň Áras pocházející z alba Baldur (r. 2010) či skladbu Gleipnir a Narfi. Všechny tyto písně přitom skupina minulý rok nahrála znovu společně s islandským symfonickým orchestrem. Hádáte správně - ten se nám na meetfactorácké pódium nevešel, ale i tak to stálo za to.
Podívejte se také na fotogalerii: Eluveitie, 26. 11. 2014, Praha
V okamžiku, kdy na pódium nakráčela ruská Arkona, již bylo znát, že je v klubu o nějakých pár desítek lidí víc, než bývá zvykem. Tlačenice byla – a to nejen bezprostředně před zlobu pouštějící frontwoman Mashou „Scream“ Arkhipovou – velká a místy skutečně nebylo kam šlápnout. Celý setlist odstartoval stejnojmennou písní z nejčerstvějšího, sedmého alba Yav. O tom, že cílem pražského vystoupení je skutečně představit tuto novinku, svědčilo také zařazení písně Serbia a Na Strazhe Novyh Let. Ani ti, kdo spíše fandí starším kouskům z ruské dílny, se ale nemuseli cítit ochuzeni. V Praze totiž zazněla třeba skladba Goi, Rode, Goi!, která vyšla na albu stejného jména v roce 2009, kousek Yarilo pocházející taktéž odsud a píseň Stenka Na Stenku, která společně s EP Stenka Na Stenku vyšla v roce 2011. 
Všechny tyto písně diváci ocenili hlasitým řvaním a divokým potleskem, který místy nebral konce. Obecně skupina v Čechách zahrála spíše snáze zapamatovatelné, melodické písně, vyhnula se tak tvrdším kouskům a stovky přítomných – především pak na konci svého vystoupení - místo postávání na místě donutila rozproudit krev, poskakovat, tleskat a házet hlavou. Arkoně zkrátka mnohem více než ostatním vystupujícím svědčí právě takové prostory, jako nabídlo Meet Factory, prostory, ve kterých se na pódiu netísní, ale v nichž rovněž nezapadá, prostory, které chtě nechtě nutí publikum semknout se a prožívat každý okamžik, každý tón a zvuk. Za mě nejlepší koncert, který jsem za dlouhá léta viděla. A děkujeme tomu pánovi s metrovými dredy, který jakmile roztočil kebuli, zabránil tomu, abychom se udusili.
Po úpravě pódia již před diváky předstoupila poslední (a pro mnohé nejočekávanější) hvězda večera, švýcarský skupina Eluveitie. Pokud se mohlo zdát, že Arkona pojala představování nového kousku poměrně široce, pak někomu může připadat, že Švýcaři snad starší kousky ani nehráli. Z novinky Origins, která vyšla 1. srpna letošního roku, zazněly písně King, The Nameless, The Call of the Mountain (pozor - nikoliv v angličtině, ale v němčině), Carry the Torch, From Darkness, Inception, The Silver Sister, Sucellos a taktéž Vianna.
Mimo kousky pocházející z letošního – a mimochodem relativně dobře hodnoceného – alba skupina zařadila do svého setlistu také oblíbenou skladbu Omnos, Thousandfold, Kingdom Come Undone či neodmyslitelnou Inis Monu, která společně s Helvetios celou, více jak hodinu trvající show zakončila. Na rozdíl od Arkony v tomto případě převažuje pocit, že Eluveitie klubová pódia příliš nesvědčí. Ačkoliv Švýcaři podali bezezbytku profesionální a kvalitní výkon, mnohem radši je vidím na větším place, kde každý z nich má své místo a svůj vlastní manipulační prostor. V souvislosti s posledními vystupujícími večera tak nezbývá než říct - Metalfest 2015 to jistí!
