Vydatným předkrmem bylo sólové vystoupení italského kytaristy Peppina D´Agostina, který žije a tvoří v USA. Tento kytarový introvert nabídl kolekci harmonicky košatých fantazií, které nelze přiřadit ke konkrétnímu žánru, a díky tomu našel oddané posluchače i v Praze. D´Agostino je všechny ladil do mollových tónin, což vypovídá o autorově zádumčivém rozpoložení, teprve přídavek pak odezněl ve veselejší „durové notě". Svůj akustický nástroj zesiloval jen přes mikrofony, což sice zachovalo přírodní zvuk, ale jeho dynamiku to trochu zaoblilo.

To Tommy Emmanuel na to šel jinak a nenechal nikoho na pochybách, kdo je hlavní hvězdou večera. Na pódium nastoupil se třemi akustickými kytarami, které ale měl vybavené kontaktními snímači, takže přenášený zvuk byl konkrétnější a dovoloval i hodně expresivní gradace zvuku. Navíc dokáže své některé skladby podpořit i zpěvem.Tommy Emmanuel je virtuós, který vyrostl na country, blues a samozřejmě i na folku a rocku. V akustické rovině se ale u něj tyto žánry přetavují do jednoho univerzálního stylu, který baví lidi a budí velké emoce

Emmanuel si nehraje na velkého skladatele, je především interpret, který ale dokáže i známým skladbám dát nový háv. V Kongresovém centru tak odezněl blok písní Beatles Here Comes The Sun, Day Tripper či Lady Madonna. Emmanuel má nejen rychlé prsty, ale i dlaně, protože svou hru dokáže podpořit údery do ozvučnice kytary. Však také dvě z jeho kytar jsou pěkně zdrápané od jeho brutálního stylu hry. Vrcholem pak bylo, když si slavný kytarista vzal do jedné ruky bubenickou štětku, kterou bubnoval přímo na tělo mikrofonu a druhou rukou doslova mlátil kytaru po celém korpusu. Výsledkem bylo nenapodobitelné bubenické sólo, za které by se nemuseli stydět ani ti nejslavnější bubeníci. Není divu, že mu publikum doslova zobalo z ruky.

Tommy Emmanuel v něčem navazuje na sólové akustické skladby britského kytaristy Steva Howea, kterými zpestřoval koncerty rockové skupiny Yes v 70. letech. Emmanuel techniku prokládání doprovodu se sóly ještě zdokonalil, takže opravdu nepotřebuje další spoluhráče, ale vystačí si sám. Přesto ale bylo milé, když na závěr přizval k sobě Peppina D´Agostina a předvedli i společnou souhru, mj. i jazzový evergreen Autumn Leaves. Tommy Emmanuel není jazzový kytarista, ale kdyby chtěl, mohl by jím klidně být. Techniku i invenci na to má! Ale to by zas možná měl méně posluchačů a byl by sám proti sobě. Emmanuel dobře ví, nač lidé reagují nejvíce, a v tomto jim dokonale vyhoví.