Krátce po půl deváté se dočkal slušně zaplněný sál Lucerny prvních tónů intra, za kterého v příšeří pódia nastoupila doprovodná kapela ve složení Erik Eldenius - bicí, Stephen McGrath - basa, Billy Morrison - kytara, Paul Trudeau - klávesy a nerozlučná dvojka - kytarista Steve Stevens a Billy Idol. Hhned úvodní skladba Postcard from the Past dostala do varu přítomné dva tisíce fanoušků, mezi kterými byste našli jak pamětníky z let osmdesátých, tak současnou generaci. Následuje hit Cradle of Love a ruce fanoušků letí nadšením nahoru. V tuto chvíli už je jasné, že se bude jednat o skvělý dvouhodinový punkrockový koncert.
Billy Idol se dostal do povědomí fanoušků díky kapele Generation X, což připomíná hned v dalším kousku, a to megahitem Dancing with Myself. Ke vzpomínce na svá raná léta s kapelou Generation X se během koncertu vrátil ještě několikrát. Mezi dalšími skladbami zazněly hity jako Flesh for Fantasy, Sweet Sixteen, cover od The Doors L. A. Woman nebo punková Ready Steady Go. Vrcholem koncertu byla závěrečná pecka Rebel Yell ze stejnojmenného alba z roku 1983. V tu chvíli už sál bouřil a svým křikem vyhecoval kapelu k finálnímu přídavku. V něm zazněl hit White Wedding, který Steve a Billy nejdříve rozehráli akusticky, a poté se přidal i zbytek muzikantů. Sál tuto skladu oddaně odzpíval spolu s kapelou. Závěrečnou skladbu poté obstarala předělávka písně od Tommyho Jamese Mony Mony.
Podívejte se také na fotogalerii z koncertu
Velký prostor na pódiu dostával také Billyho dlouholetý hudební kolega a kytarista Steve Stevens, který svou hrou dokazoval, že mu zaslouženě patří místo mezi nejlepšími kytaristy, i když je dle mého názoru stále nedoceněn; a to také předvedl při svém úchvatném kytarovém sólu na akustickou kytaru, kdy zazněly i pasáže z dílny Led Zeppelin. Nutno říct, že mezi těmito dvěma hudebníky panuje již léta výborná hudební symbióza, což dokazují vzájemnou komunikací na pódiu a i směrem k fanouškům. Na samotných hudebnících bylo vidět, že si celý koncert ve velkém užívají a na pódiu panuje skvělá a pozitivní nálada, za což je fanoušci odměnili bouřlivým potleskem a ovacemi.
Několikrát během koncertu se Billy převlékal, což byl okamžik pro velké množství fanynek, které měly tu čest ocenit vypracovanou postavu skoro šedesátiletého zpěváka. Nechyběly ani Billyho legendární grimasy a úšklebky, které ho provází celou jeho kariérou a z nichž si vytvořil svou obchodní značku.
Samotný koncert byl deset dní před konáním přesunut do jiných prostor - z Incheba Arény právě do Velkého sálu Lucerny. Ve finále tato změna koncertu prospěla a utvořila tak skvělou atmosféru a Billy byl svým početným fanouškům blíž. Billy Idol dokázal, že zdaleka do starého železa nepatří. I přesto, že čerpá převážně z přelomu 80. a 90. let, jeho hity mají stále stejný náboj a energii. Doufejme, že splní svůj závěrečný slib a brzy se k nám vrátí. Nahrává tomu i skutečnost, že vydá nové album, které by mělo spatřit světlo světa v říjnu 2014 pod názvem Kings & Queens of the Undergroud. Nezbývá než se těšit.
