Po příjemné procházce okrajovou částí holešovické Stromovky se návštěvníci dostali ke vstupní bráně do areálu Výstaviště, kde už byla nachystaná stage pro prvního interpreta červnového Aerodrome festivalu, též známého jako Incheba open air. V 15:20 na scénu nastoupili Powerman 5000 se svojí dravou směsí hard rocku, industrialu a nu-metalu songem Invade, Destroy, Repeat a v nastaveném tempu pokračovali po celý zbytek svého setu. Kapela mladšího bratra Roba Zombieho, který si říká Spider One, odehrála ve svižném tempu svých deset pecek a postupně přibývající obecenstvo se dostalo do příjemného festivalého rozpoložení.
Druhým návštěvníkem scény se pak stala jediná neamerická kapela programu Hentai Corporation, která se stala "náhradníkem" za thrash metalovou legendu Megadeth. Osobitá kapela, která sebe sama označuje jako thrash-rock'n'roll nabídla živelné vystoupení plné charakteristických rysů - originální instrumentální prvky a hlasový projev frontmana Radka Škarohlída. O zábavu se pětice starala zhruba tři čtvrtě hodiny a nabídla fanouškům jak starší pecky, tak i skladby z první řadové desky The Spectre of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels from Planet Breadcums Are Attacking a Giant Tree Monster Who Has a Vagina and Holds Hitlers Hostage, jejíž název si nemůžou pamatovat snad ani nejvěrnější fanoušci.
Prohlédněte si také fotoreport Katky Hajdinové
Prostředním interpretem programu by hudebník a režisér béčkových hororů Rob Zombie. Svůj přes hodinu trvající set odstartoval asi nejznámější a nejnadupanější peckou Dragula, kterou následovaly songy Superbeast a Livingdead girl. Energie z umělců sálala plným proudem a trhala na cucky pověry o tom, že americké kapely často hrají na playback. Syrový zvuk kytary a podhuštěná basa vydávaly ryzí zvuky a doplňované Robovým hlasem tvořily skvělý celek, který si zasloužil takový aplaus, že někteří lidé v pozadí si říkali, že v prostoru pod pódiem snad musí být skryté mikrofony.
Tak jak frontman odhazoval své svršky, kterých na sobě měl původně asi šest, tak pozvolna ubíhal i čas jim vyhrazený, během kterého zazněly další známé skladby jako Sick Bubble-Gum, House of 1000 Corpses, která je známá také jako soundtrack stejnojmenného filmu, nebo Am I Evil? od Diamond Head, již fanoušci ale znají spíš ve verzi od Metallicy. Po Thunder Kiss '65 a kytarovém sólu nastoupil Zombie na pódium s českou vlajkou a své vystoupení ukončil coverem horor-rockového guru Alice Coopera School's out a ve všech fanoušcích vyvolal přání, aby jeho první návštěva nebyla zároveň poslední.
Ve chvíli, kdy udeřila čtvrt osmá, se na scéně objevila jedna z nejznámějších nu-metalových kapel všech dob, Limp Bizkit. Své vystoupení odstartovali coverem veleznámého hitu Welcome to the Jungle od Guns'n'roses, ke kterým si zpěvák Fred Durst neodpustil uštěpačnou poznámku, a s podobně známými hity, tentokrát už vlastní tvorby, sklízeli obrovské ovace i dál. Rollin' byla následována hitem My generation, po které přišly na řadu songy Livin' it up a Hot dog.
Přestože někteří návštěvníci nevypadali jako klasické osazenstvo metalových koncertů, tak úderné riffy dostaly do varu úplně každého v areálu. Kytarový kumštýř Wes Borland, který kapelu už dvakrát opustil, byl tak jako obvykle k nepoznání pomalovaný a frontman Fred se vydal do davu fanoušků až za hranice golden circle. Na závěr zazněly hitovky Nookie, Take a Look Around a hlavně Break Stuff, které znají snad téměř všichni a zároveň byli rádi, že si odpustili Behind Blue Eyes.
Čtěte také: Metallica zahraje na přání
Závěrečné vystoupení programu pak připadlo kapele Avenged Sevenfold, která se z metalcoreových začátků přetransformovala v hard'n'heavy uskupení a nutno podotknout, že úspěšně. Melodické, ale přesto tvrdé kytary zhutňovaly prostředí, kde bývá Matějská pouť, songy jako Critical Acclaim, Hail to the King z posledního alba nebo Buried Away, a přestože v pozadí vybuchovaly ohnivé koule a za stageí se čas od času zjevil ohňostrojový rej, tak se rozhodně nejednalo o pouťovou zábavu, ale o propracovanou heavy metalovou show, která opět potvrdila, že pětice z Kalifornie patří v současnosti k nejslibnějším kapelám tohoto žánru.
Zpěvák M. Shadows šikovně komunikoval s publikem, které mu doslova zobalo z ruky. Následovaly další známé skladby, jako třeba Bat Country nebo Afterlife, a protože už padla desátá hodina, tak publikum, přestože očekávalo konec, zkusilo vyvolat ještě alespoň jeden song a dočkalo se dokonce dvojnásobku. Kapela přidala skladby A Little Piece of Heaven a Unholy Confessions, díky čemuž se předpokládaný konec protáhl téměř o půl hodiny, ale fanoušci si užili každičkou chvilku sedmihodinového programu a jedinou vadou na kráse tak byl pouze nedostatečný počet toalet, který se snad do druhého pokračování podaří napravit.
