Že se blíží večerní koncert Depeche Mode bylo patrné již několik hodin dopředu, kdy bylo možné po pražských Vršovicích a v přeplněných tramvajích směrujících ke Slavii vidět skupinky černě oděných fanoušků všech možných národností a věkových skupin. Depeche Mode si u nás za bezmála 30 let od svého prvního koncertu v ČR vybudovali širokou a věrnou skupinu fanoušků, kteří ani tentokrát černou víru nezklamali a vyprodali arénu ihned po spuštění předprodeje.

Jako předkapely vystoupili F.O.X. a The Raveonettes a pak už se čekalo na hvězdy večera. Začátek koncertu byl stanoven na 19:45 a opravdu se tak stalo. Za zvuku intra se objevila úvodní projekce s pochodujícíma nohama připomínající vizuál nejnovějšího alba Spirit a kapela ve složení Martin Gore, Andy Fletcher, Christian Eigner a Peter Gordeno za obrovských ovací nastoupila na pódium. Jako poslední za obrovského potlesku nastoupil ikonický a fanoušky zbožňovaný Dave Gahan. S vizáží sňatkového podvodníka oblečeného ve zlato-černém obleku rozjel společně s kapelou titulní píseň Going Backwards, na kterou navázal druhým singlem So Much Love z alba Spirit.

S příchodem další skladby Barrel of a Gun odložil své sako a oděn do černé vesty pustil na plno ze sebe své charisma, které přeměnil do dnes již legendárních pohybů, které publikum odměnilo bouřlivými ovacemi. Nutno říci, že Dave Gahan s přibývajícími léty zraje jako víno. Jeho hlasový a pódiový projev byl naprosto dokonalý a není mu co vytknout, až si člověk říká "No ty vole to je třída". Bohužel i přes velké snahy skupiny se nedařilo až na výjimky v prvních řadách donutit hlediště k velké spolupráci. Možná to bylo způsobeno novými písněmi, které skupina zahrnula do první půlky koncertu nebo světlem, za kterého se odehrála skoro půlka koncertu.

Zlom přichází až při již tradiční hudební vsuvce Martina Gorea, který vystřídal Gahana za mikrofonem a za klavírního doprovodu nejdříve odzpíval píseň Question of Lust a poté se zbytkem kapely skladbu Home, za kterou ho fanoušci odměnili dlouhým potleskem. S návratem Gahana na pódium už se ponořuje aréna pomalu do tmy a publikum začíná ožívat při skladbách Where´s the Revolution a Wrong. Poté už přichází to, na co 20 tisíc fanoušků čekalo. Léty ověřené hity a hned první tóny písně Everything Counts jsou odměněny vstávajícími ochozy a sborovým zpěvem. Následují skladby Stripped, legendární a dnes již neodmyslitelná Enjoy the Silence a Never Let Me Down Again, která hlavní blok koncert uzavírá. Kapela se loučí, ale diváci si vyžadují přídavek.

Ten otevírá opět Martin Gore se skladbou Somebody. Následuje výborně zahraná skladba Walking in My Shoes. Pak přichází okamžik, na který fanoušci u "Depešáků" nejsou moc zvyklí, cover písně Heroes od Bowieho. Dave Gahan ji zakončí slovy "Thank You" dívajíc se do nebe jako poctu Davidu Bowiemu. Bohužel tato cover vsuvka nezafungovala na české publikum až tak silně, což je možná škoda. Poté již vše graduje do finále přichází hit I Feel You, který bych postavil osobně jako vrchol koncertu nasledujíc ukončující skladbou Personal Jesus. Kapela se loučí a kvůli pevně stanovenému času po 135 min opouští definitivně pódium.

Celý koncert byl po technické stránce skvělý. Zvuk na Eden obstojný, chvílemi se to trochu valilo a slévalo, ale nebylo to v mém místě (tribuna proti pódiu) něco, co by rvalo uši. Stage byla velice skromně zařízená a nebylo tam nic, co by odvádělo pozornost od hudební produkce a kapely. Kromě jedné centrální velké obrazovky, která přenášela dění na pódiu a vizuální ztvárnění písní, o které se postaral opět Anton Corbijn, tu byly ještě dvě menších postranní obrazovky přenášející pouze dění na pódiu. Pochvala patří také za lávku do publika, kterou si užívali hlavně fanoušci v prvních řadách. Snad jen mohla být kapelou více využívaná. Bohužel skoro půlka koncertu trpěla díky policejní 22 hodině denním světlem a ubíralo to na síle sdělení, kterou skladby Depeche Mode mají. Tma by celému koncertu slušela víc. Doufejme tedy, že jako v minulosti se Depeche Mode rozhodnout udělat halovou část turné a příští rok opět zavítají do ČR a oslaví tak 30 let od jejich prvního koncertu ještě v tehdy komunistickém Československu.