Värttinä již na hudební scéně působí neuvěřitelných 33 let. V České republice má velkou fanouškovskou základnu, a tak se čtvrtek 25. května stal opětovným setkáním s kapelou i jejich novou deskou. Ale začněme hezky popořadě. Ve tři čtvrtě na devět večer se nejprve přihlásili BraAgas, česká kapela, která měla za úkol zahřát publikum před hlavní hvězdou.

Výběr kapely byl logický, rozhodně seděl žánrově do konceptu písní od Värttiny. Šest členů hrajících na nejrůznější nástroje od houslí, perkusí až po strunné a dechové nástroje zaujalo především skvělou technikou hry na nástroje a taktéž ženskými vokály, jelikož pět členů tvořily ženy. V rámci České republiky se jedná rozhodně o kapelu, která má publiku co říci – hudebníci jsou to opravdu vynikající. Ale nabízí se jiná otázka - hrají world music, kterou se prezentují?

I když jsou oblečeni do rozverných vílích šatů a celkovou image stylizují do světa world music, tento žánr bohužel jen těžko definuje jakákoliv kapela. V jejich podání zazněly písně z Balkánu, Turecka, Švédska i Finska. Leckteré byly laděné do středověkého vyznění, středověku se ostatně kapela také věnuje. Bohužel pestrost jednotlivých folkových žánrů z různých částí Evropy a zpívaná různými jazyky více či méně věrohodně působí spíše jako interpretace a herecké představení bez autentičnosti. A autenticita by aspoň folklóru neměla chybět.

Ta rozhodně nechybí třem divám z chladného severu. Současnou sestavu tvoří zpěvačky zakladatelka Mari Kaasinen, Susan Aho a Karoliina Kantelinen, které v tradičních barevných šatech a s rozpuštěnými vlasy spustily svůj více jak hodinu a půl dlouhý set před desátou hodinou večerní. Začaly spíše staršími skladbami, jako jsou Laiska, Aitara nebo Emoton, ale vzápětí zazněly i novější kousky včetně Tietäväinen či Ukonlammas.

Veškerá hudebnost spočívá v práci s hlasem a ve hře s jazykem. Jednohlasá sloka přecházející ve dvojhlas až trojhlas nebyla výjimkou jedné skladby. Barevnost hlasů nejlépe vyznívala v trojhlasých refrénech například pomalé a melancholické skladby Emoton, kde se svým zpěvem nejvíce představila Karoliina Kantelinen, jež skoro celý večer „moderovala" a představovala jednotlivé skladby a jejich příběhy.

U Värttiny je nádherná proměnlivost, víte, že posloucháte lidovou hudbu i hudbu autorskou zároveň, a přitom si každou píseň vychutnáte úplně jinak. Ani jedna ze zpěvaček nenechala publikum nudit, z poklidných nenáročných melodií vtrhly jako uragán k šamansky znějícím tónům známé Aijö, kterou podpořily rituálními tanečky na pódiu i vřískotem a hypnotickým opakováním některých vět. Finština plná samohlásek magičnost jen podporovala. Novější a velice osvěžující polohou tria je také tradiční karelský joik, při kterém nejvíce vyzněl pěvecký (v některých místech až mečivý) um všech tří zpěvaček bez doprovodu kapely a patřil tak k nejvýraznějším uměleckým momentům večera.

Slovo také dostala i doprovodná kapela s novou rozvernou instrumentální skladbou Kiri, v níž vyzněly jak houslové, tak i kytarové party, jež roztančily snad celý sál, byť nebyl úplně zaplněný. I perkusista dostal na závěr prostor a vystřihl si sólo, při kterém předvedl, že techniku nástroje zvládá na jedničku a vysloužil si velký aplaus. Jako závěrečné přídavky nesměly chybět Katariina a Seelinnikoi a při poslední jmenované už zpívali všichni s kapelou. Závěr večera se tak nesl už ve známé poloze.

Zde se podívejte na fotogalerii z koncertu

Pokud se budeme odkazovat na folklór, tradici a world music, vždycky můžeme narazit na velmi těžkou definici pojmů, zvlášť v dnešním světě, kde se žánry mísí. Nicméně Värttinä se vydala cestou tradice i autorství, folklóru, při kterém nechybí zábava – tu berou jako součást vystoupení stejně jako své vzezření. Neposloucháme tedy hudební zkamenělinu vytaženou z archivních partitur a uměle obnovovanou tradici, ale životaschopnou hudbu. Pojďme se tedy těšit na další zastávku třeba s novým albem tohoto finského tria! Jejich koncert totiž nemůže zklamat.