Čtrnáctý večer letošního ročníku festivalu Prague Proms se uskutečnil na levém břehu Vltavy, v The Loop Jazz Clubu. Koncert odstartoval krátce po deváté hodině, kdy už byla všechna místa s výhledem na pódium obsazena. Je otázkou, zda byl tento prostor šťastnou volbou, přinejmenším nižší počet stolů v hledišti by býval neškodil. Nutno ale říct, že zvuk byl vyřešen opravdu velmi dobře a vše bylo krásně slyšet i nahoře v patře, ze kterého hráče sledovalo mnoho diváků.
A kdo že tedy stál na pódiu? Nikdo jiný než slavný kontrabasista Christian McBride a jeho dva spoluhráči - klavírista Christian Sands, kterého jsme měli možnost slyšet v dubnu po boku kontrabasisty Bena Williamse, a nový bubeník Jerome Jennings. První set odpálili skladbou Ham Hocks and Cabbage, kterou rozjel kontrabasista za doprovodu klasického swingového rytmu. Hned během první věci se hlavně v nespočtu skvěle připravených breaků ukázala bravůrnost, s jakou všichni tři muzikanti své nástroje ovládají. Hned potom následoval slavný standard Caravan, během něhož jsme od klavíristy Sandse měli možnost slyšet nespočet variací na hlavní téma - kolem harmonické kostry například vytvářel plochy připomínající horký vzduch tetelící se nad pouští.
Po náloži jménem Caravan následovala balada od klavíristy Christiana Sandse, kde místy jako by byla znát jeho spolupráce s Benem Williamsem. Právě v této skadbě vynikl dobrý zvuk a mohli jsme se zaposlouchat, jak krásně hráči pracují s barvou, ať už prostřednictvím dynamiky nebo harmonie. Ze zasnění pak všechny probudila fastovka Hallelujah Time od Oscara Petersona. McBride prozradil, že vždy když někam přijede, rád se chodí dívat po nějakých nástrojích, zkouší je, nicméně od manželky nemá dovoleno kupovat si kartou kontrabasy. I tak si ale udělal radost a koupil si alespoň nový smyčec. A právě v Hallelujah Time ho vyzkoušel na ostro a zahrál sólo smyčcem. Za zmínku jednoznačně stojí výkon bubeníka Jeroma Jenningse, který s McBridem hraje relativně krátce, ale opravdu obstojně. Právě ve zmiňované skladbě (a nejen tam) dostal prostor ukázat co umí, na virbl vlastně zahrál téma skladby a díky specificky naladěným tomům pak hrál i melodicky.
Druhý set pak začal zatím nepojmenovanou autorskou skladbou, která byla inspirována nedávno zesnulým Ornettem Colemanem. Kromě ryze jazzových věcí došlo v druhé půlce také na covery známých písní a mohli jsme tak slyšet například The Lady Of My Life od Michaela Jacksona. Na dobrou noc pak nezahráli žádnou baladu, jak bychom mohli čekat, ale překvapili zřejmě nejednoho posluchače v klubu. Kdo by byl řekl, že se v triu dá s přehledem zahrát disco song Car Wash ze stejnojmenného amerického filmu (1976). Groove tam byl a vem to čert, že nebyla baskytara, kytara ani zpěvy. Když se něco umí, tak je vystaráno.
Podívejte se také na fotografie z koncertu
Trio si tak vysloužilo dlouhý aplaus a samozřejmě došlo na přídavek v podobě skladby od Theloniouse Monka. A opět tu byla přehlídka mistrovského umu, byla to soutěž, Sands vždy vykopl jako první a McBride s Jenningsem se pak snažili perfektně ho napodobit nebo něčím trumfnout. Nejlepší na tom bylo, s jakým nadhledem a klidem všechny kousky předváděli, jako by se nechumelilo.
Christian McBride Trio vystrojilo opravdu jazzový svátek s přátelskou a uvolněnou atmosférou. Diváci tak odcházeli plni dojmů, někteří přítomní muzikanti si možná říkali, jestli svůj nástroj raději neprodají, byla to zkrátka podívaná. Vzhledem k tomu, že se kontrabasista do Prahy rád vrací, můžeme se doufejme těšit na další zážitky a kdo včerejší koncert nestihl, ať při další příležitosti rozhodně neváhá.
