08.10.2016 19:58

Daughter zbožňuje Prahu a Praha zas Daughter

Evropská část turné britské indie folkové skupiny Daughter začala 6. října v podzimně sychravé Praze, která jako by už předem naladila posluchače na jejich koncert ve vyprodaném klubu Roxy.

Deštěm promočené publikum přivítalo táborské duo Kalle, které načrtlo směřování celého večera. Škoda jen, že mělo k dispozici tak málo času a do sálu proudící publikum bylo při poslechu rušivým elementem. I když hudba Kalle zní až trýznivě, nestahuje své posluchače dolů, ale dává postupně gradujícími kytarovými motivy volný průchod emocím, ze kterých až mrazí. Vtáhne a nepustí a vy byste si měli pustit jejich debut Live from the Room z roku 2014 nahraný v obýváku pouze na čtyřstopý magnetofon. I tím dokazují, že k natočení skvělé desky nepotřebujete příliš mnoho. Kalle stačí pouze specificky naléhavý hlas Veroniky Buriánkové a kytara Davida Zemana k tomu, aby mohli obstát i na jiných než jen tuzemských pódiích. Doufám, že členové Daughter v zákulisí ani nehlesli.

Na některé koncerty jdete s vysokým očekáváním a zklamou vás, jindy nečekáte nic a odnesete si mimořádný zážitek. Je tu ještě poslední a méně častá možnost, kdy dostanete přesně to, pro co jste si přišli. A stejně vám scházejí slova k vyjádření toho, co jste ten večer společně zažili. Nenapadají vás žádné výtky a člověk je prostě plně uspokojený. Vhodně vybraný menší klub plný cizích lidí, kteří však svým vzájemným porozuměním podporují mimořádně příjemnou atmosféru, profesionalita, perfektně sestavený sestlist a unikátnost každé písně i přesto, že jejich témata jsou poměrně totožná. Všechno do sebe pasovalo.

Skupina Daughter přijela představit letošní energičtější album Not To Disappear, ale nevynechala samozřejmě i písně z pomalejšího debutu If You Leave z roku 2013, které tentokrát pojala rockověji a dynamičtěji. Jako přídavek zazněl starší song Medicine, který podle svých slov zahrála naživo poprvé a to vyšel už v roce 2011 na EP The Wild Youth. Nebylo jasné, jestli ho vůbec měla v plánu, nebo se tak rozhodla až po žádosti z publika. Trio ve složení zpěvačka a kytaristka Elen Tonra, kytarista Igor Haefeli a bubeník Remi Aguilella doplnila na pódiu ještě další trojice. Eleně a Igorovi po každé písni asistent vyměnil nástroje, což začalo být časem úsměvné. Hlavní roli hrál hypnotický Elenin vokál, který k člověku jako by promlouval z dálky, dvě souznící kytary a reverb a delay. Nejednou jsem si vzpomněla na britské The XX.

 

 

Slova pro skupinu nejsou jen pouhou vycpávkou písní a vyplatí se jim naslouchat. Elen otevřeně odhaluje své zkušenosti a objevy na poli lásky a její ztráty, popisuje vnitřní boje, kterými si prochází každý z nás nebo vystihne ten okamžik, kdy stojíte zmatení na prahu dospělosti. Hudba Daughter nejvíc přijde vhod v situacích, kdy se cítíte na dně a potřebujete pocítit souznění se svým smutkem. U poněkud plaché, ale o to svůdnější a záhadnější frontmanky bylo znát dojetí z obzvláště citlivého a jejich tvorby znalého publika. Při písni Youth byla až překvapená, když většinu textu odzpívali lidé spolu s ní. Praha posílala směrem ke kapele doslova vyznání lásky a Elen je zprvu nesměle vracela zpátky.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Daughter v žádném případě nezapadnou v davu melancholických kytarovek. Od intimního písničkářství z prvního alba se posunuli až k téměř post rockovému zvuku a u nás evidentně byli a budou vždy vítáni s pochopením a nadšením publika. A to nejlépe v čase podzimní atmosféry. 

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.

Používáme cookies

Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.