Pondělní den odstartoval na větším pódiu vystoupením borců ze skupiny The Inspector Cluzo. Nevím proč, ale z minulých let jsem byla přesvědčená o tom, že je to vlastně něco hodně veselého. Nějaké SKA nebo tak. O to větší bylo mé překvapení, když francouzská dvojice nastoupila na pódium a začala řezat do nástrojů ve stylu funky a rock´n´rollu. Zní to jako divná kombinace, ale podlehnete. Minimálně stovky přítomných při pondělním odpoledni podlehli a roztančili plac před hlavním pódiem.
Následují Horkýže Slíže. Pokud se předchozí kapele podařilo plac roztančit, hledám vhodné slovo, které by popsalo, co se podařilo vytvořit Slovákům. Tak nevím. Šílenství? To by mohlo být to správné slovo. Na hitovky jako Líza a Wendy, Silný refrén nebo Ukaž Tu Tvoju Zoo trsalo celé publikum i přilehlé gubernie. Lépe než slova ten okamžik popíše následující video.
Po bratrech Slovácích míříme na Five Finger Death Punch a já osobně jsem na ně velice zvědavá, protože jsem doposud naživo neměla tu příležitost. A zklamaná určitě neodcházím. I když se zpěvák Ivan L. Moody údajně léčí ze závislosti na alkoholu (a kamarádi z kapely mu na tour prý schovávají chlast), show je to více než dobrá a případná únava, rozmrzelost a podobné trable ve chvíli, kdy skupina sází písně jako Hard to See, Never Enough nebo Battle Born, nejsou vůbec znát. Publikum zase paří jako o život a já si říkám, kde se ta energie v těch lidech furt bere.
Kdo má rád písně jako Kovárna, asi už ví, kam po 5FDP zamíří. Jo, na Tři Sestry, protože menší ze dvou hlavních stagí v pondělí servíruje ty nejlepší vypalovačky z české a slovenské hudební scény. V případě této kapely asi není k dispozici takový hezký záznam jako u Horkýže Slíže, ale věřte, že i tady se to rozjíždělo ve velkém.
Pak zamířím na Bullet for My Valentine, a když si to po čase zase štráduju areálem, narazím na kamaráda. „Tak jak se ti to líbilo?“ „Pravdu?“ odpovídá otázkou. Kývám. „Moc nevím, co k tomu říct. Mě to nebavilo. Show byla nulová, všechny písničky stejný. Pomalu ani nebylo poznat, kdy jedna začíná a druhá končí. Komunikace s publikem taky nic moc. Ale lidi si to evidentně užili. Takže …“ Asi bych nebyla tak skeptická, ale vlastně to celkem vystihl. K největším peckám, které jsem tu slyšela, tuhle kapelu bohužel nezařadím.
Pak hrají američtí X Ambassadors, kterým se daří svým popíčkem rozbít doposud spíše tvrději laděný den. Energická show, během níž zazní písně jako Giants, Unsteady nebo Loveless, roztančí během chvíle tisíce přihlížejících. Jako rozehřátí před The Offspring je to fajn, ale teď už se jde právě na jmenovanou punk rockovou skupinu.
The Offspring vznikli v roce 1984 ... a je to znát. Když jsem se o jejich plánovaném vystoupení v Hradci Králové bavila se známými, víceméně jsem si vyslechla dva názory. Jeden říkal: "My jsme na nich byli a bylo to super!". Druhý hlásal: "Jsou unavení a je to dost znát." Kdybych neznala kapelu, neznala jediný song a měla hodnotit jen podle toho, co vidím v tu chvíli na tamtom pódiu, asi se přikloním k druhému názorovému proudu. Pro mě to skutečně bylo poměrně pomalé a poměrně unavené. Dokonce to ani nebylo tak nahlas jako jiné kapely. A dokonce si to udělalo krátkou pauzu, což bylo přinejmenším zvláštní.
Na druhou stranu ale zaznělo velké množství nostalgických písní, které vám připomínají tehdy ten večírek, kde jste se poprvé spustili s Mařkou (a teď skutečně myslím dívku a ne květinu) a Karel se poprvé pozvracel do květináče, protože míchal zelenou a rum. Když slyšíte tyhle písně, automaticky si do nich promítnete právě zážitky, se kterými jsou spojeny. Nebo si prostě jen slastně vzpomenete na dobu, kdy jste byli mladí.
A už vám to najednou připadá tak nějak energičtější, zábavnější. Prostě lepší. Najednou vám připadá, že zpěvák stíhá (i když se říká, že to v posledních letech rozhodně nebylo pravidlem) a že je to vlastně super show. Navíc, těch starých osvědčených hitovek bylo v setlistu fakt dost - Hit That, Pretty Fly (For a White), Guy nebo Why Don't You Get a Job?.
Večer zakončila show The Qemists. Tato partička naopak zahrála spíš novější hitovky a vzhledem k roztančenému publiku se zřejmě přítomným trefila do noty. Pokud pro mě koncert The Offspring byl spíš pomalejší, The Qemists byli jako hurikán, který smetl všechno kolem sebe.
