Druhý den ráno bylo příjemně zalité sluncem, a tak bylo jako dělané k procházce po areálu, alespoň do té doby, než to všechno vypukne nanovo. Příjemnou novinkou je přítomnost Busking Stage umístěné vcelku nevhodně blízko Agrofert Stage, nicméně záměr i atmosféra byla více než dobrá, a tak nebylo proč ztrácet náladu. Pokud jste měli chuť a odvahu, mohli jste si vyzkoušet, jaké to je zahrát si na festivalu Colours of Ostrava. Pódium bylo přístupné pro všechny hudebníky, přičemž někteří z vystoupivších zpříjemňují procházky kolemjdoucím třeba v Praze, Ostravě nebo Berlíně. Vedle zmíněné Busking Stage se nachází stánek s kytarami Furch Guitars. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost si některé z nich vyzkoušet, vřele doporučuji výrobky téhle relativně mladé české firmy, založené v roce 1981, sledovat.

Čtěte také: Ostrava začala hrát všemi barvami

Bohaté zkušenosti s buskingem má i první větší hvězda druhého dne - Dub FX. Pokud by tenhle youtube fenomén dřívějších let snad někdo neznal, vězte, že se jedná o jednoho z nejtalentovanějších hudebníků, který začínal pouličním hraním, posledních let. Dub FX má tu výhodu, že má zkrátka obrovské charisma, a publikum si tak vcelku snadno dokáže omotat kolem prstu. To mu potom docela snadno zobe z ruky, i když se jedná zkrátka jen o průměrné vystoupení. Předvedl své hlasové umění, ale možná i velké pódium jako by něco uzmulo z hudebního kouzla tohohle australského sympaťáka, který na dálku s malou pomocí publika poslal léčivý pozdrav své hudební i životní partnerce Flower Fairy.

Naproti tomu Asaf Avidan předvedl jeden z vrcholů festivalu. Silný hlas a do gradací vystavěné skladby byly jedním z nejlepších momentů, které doposud Colours nabídlo. Bezprostřední umělec si diváky několikrát získal vtipnými průpovídkami mezi skladbami a rádiovka One Day dala vzniknout momentu, v kterém je všechno. Nadšené zpívající publikum i síla okamžiku.

Návrat legendárních Inspiral Carpets, kteří byli jednou z vůdčích kapel manchesterské scény přelomu 80. a 90. let a spolu se skupinami Happy Mondays, Smiths či Stone Roses tak pokládali základy pozdějšího stylu britpop, byl s vděkem a trochou nostalgie přijat i publikem v Ostravě.

V  momentě, kdy sedíte právě po koncertě Inspiral Carpets na trávě, kouříte cigaretu a zpovzdálí slyšíte kytaru doprovázenou silnými zpěvnými melodiemi, dokážete ocenit ono festivalové kouzlo, ke kterému vám nepomůže ani Karel Gott. Tak nějak probíhalo setkání s chlapíkem z Irska jménem Damien Rice, který předvedl zprvu intimní show, proloženou jen minimem rychlejších skladeb. Na předposlední píseň Cheers Darling si pak na pódium pozval slečnu z publika, s kterou zavzpomínal na zrod zmíněné skladby a vypil s ní tak přímo na jevišti lahev vína. Nebyla to však jediná žena, kterou si Damien na pódium pozval. Ve skladbě Hallelujah si s ním totiž zazpívala i Markéta Irglová.

Podívejte se také na připravenou fotogalerii

Anglický hudebník Bonobo byl od půl jedenacté připraven se svým setem, který byl průřezem od starších věcí až k zatím poslednímu albu The North Borders. Občas vzal do ruky baskytaru a odstoupil tak na moment od svého DJského pultu, aby se k němu po chvíli zase mateřsky vrátil.

Po koncertě už bylo na hlavní stagi přichystáno vše pro vystoupení umělce zvaného Woodkid. Jako šílený chemik v laboratoři míchá k sobě ty nejsilnější ingredience, aby tak dal vzniknout tomu nejlepšímu koktejlu. Celá stage se s prvními tóny zahalila do šedivě výhružného oparu. Neuvěřitelné, monumentální momenty, které měly atmosféru jako vystřiženou z filmového plátna. Woodkid byl naprosto magickým zakončením druhého dne, oslavující Pražský výběr s plejádou hostů (např. Iva Pazdereková či Jana Kratochvílová) už jen vydařenou tečkou.