Festival Colours of Ostrava se přehoupl do třetího dne, který začal vcelku brzy. Již v půl jedné v hale Gong hráli a tančili spolu s kapelou Zrní i VerTeDance. Taneční představení odkazující k postavení žen ve společnosti a obecně k přijímání žen skrze společenské stereotypy mělo úspěch, kterému skupina Zrní více než dobře sekundovala.
Čtěte také o druhém dni Colours of Ostrava - fenomenální Woodkid i Asaf Avidan
Od sedmi hodin večer byla ve stanu na Drive stagi připravena skupina Gangstagrass kombinující jižanský rock s rapem. Tedy styly, které byly až donedávna dost protichůdnou záležitostí. Dojem místy kazil zvuk. V momentě, kdy začaly hrát housle, jste měli spíše chuť ze stanu utéct než zůstat a poslouchat dva přidrzlé rapery s bluegrassovou kapelou za zády. Ovšem nutno napsat, že by to byla chyba. Koncert šlapal jako hodinky a fúze měla velký úspěch.
Podívejte se také na sobotní fotogalerii
Na Radegast stage se po deváté hodině večer začali ke svému, tentokrát samostatnému, vystoupení připravovat kluci z kapely Zrní. Vzhledem k tomu, kolik se na skupinu přišlo podívat lidí, bych se ani v nejmenším nebál je propříště postavit na jednu z hlavních stagí. Zaobírat se tím, jak velký mají Zrní talent, by možná pro někoho bylo nošením dříví do lesa. Ovšem – Zrní mají velký talent – s drobkem nadsázky něco mezi Radiohead a Radůzou. Čekám na den, kdy se i programový ředitelé českých rádií naučí ocenit kreativitu domácích kapel a nebudou umělce typu Zrní nebo například Luno, Květy, FiHa či Prodavač systematicky ignorovat mávnutím ruky s domnělým všeználkovstvím v očích. Vzdělávací a popularizační funkce je v tomto případě bohužel na posledním místě. Ale zpět ke kapele Zrní. Kluci z Kladna zkrátka předvedli standardně dlouhý set s kvalitním obsahem, který v publiku rezonoval svou setrvačnou silou.
The Knife - jeden z hlavních taháků letošního ročníku Colours, který kašle na mainstream a klasické popové ikony. Jejich vystoupení začalo s asi desetiminutovým zpožděním. Odstartoval ho chlapík v obleku Supermana se zlatými legínami a růžovým pláštěm, který řval do davu hlasem rockové hvězdy po odvykačce „dance!“ Publiku chvíli trvalo, než na jeho výzvu zareagovalo. Po něm nastoupili The Knife se svou trochu přestřelenou show, která, soudě podle toho, kolik lidí z publika během koncertu odešlo, se s velkým pochopením nesetkala. Elektro-pop v nadčasovém hávu byl divokou přípravou před dalším tahákem ročníku – The XX.
Ti začali na druhé stagi hned po zmíněných The Knife a od prvních chvil bylo jasné, že tenhle styl bude publiku sedět o něco více. Introvertní kytarové pasáže kytaristky a zpěvačky Romy Madley Croft pasovaly k postpunkové baskytaře Olivera Sima. Naprosto intimní, meditativní rendez-vous dvou nástrojů a pronikavých vokálů, kterému byl, vedle nadšeného publika, svědkem zářící měsíc nad Ostravou i duch Vítkovických železáren.
