Koncert otevřela další holandská kapela The Grand East a svými rockovými vypalovačkami rozehřáli publikum před zlatým hřebem večera. Kapele nešlo upřít energii a elán, se kterou nastoupili na pódium. Největší pozornost si vydobyl zpěvák svými harmonikovými sóly. Vystoupení The Grand East trvalo zhruba půl hodiny pak přenechali stage hlavní kapele večera.

Trio ve složení Pablo van de Poel (kytara), Luka van de Poel (bicí) a Robin Piso (hammondy) přijelo do Prahy s novým albem Tascam Tapes. Od prvního momentu, kdy trio vstoupilo na pódium však bylo zřejmé, že živá produkce skupiny si s nahrávkami nezadá. Nutno zmínit, že album nahrávali během tour na kazetový nahrávač z 80. let. Zatímco tato nahrávka se zvuky samplovaných bicí a kláves se mnohdy blíží soulové nebo RnB žánrové škatulce, živým vystoupením se DeWolff vrhli do vod jižanského rocku, hardrocku a rock’n’rollu.

Kapela nastoupila ve velkém stylu s rockovými riffy, které přinutí každého fanouška této hudby kývat hlavou do rytmu. K atmosféře koncertu pomohla i okamžitá interakce Pabla van de Poela s publikem, když hned ve druhé skladbě Sugar Moon dokázal posluchače vybudit ke zpěvu. V další skladbě Medicine ukázali Holanďané cit pro blues, v pomalé bluesové šestiosminovce zahrál Pablo van de Poel citlivé kytarové sólo, z nějž plynule navázal psychedelickými experimenty. Postupně zazněly skladby ze starších alb Trust, Roux-Ga-Roux nebo Grand Southern Electric.

Ač vystupují DeWolff jen jako trio, nebylo pro ně problém vyplnit celkový zvuk a nikdy neměl posluchač pocit, že by nějaký part chyběl. O to se zasloužil především klávesista Robin Piso, který většinu času vyhrával levou rukou basové linky na syntetizér zároveň se staral o hammondové doprovody.

Jak koncert postupoval, trio stupňovalo na intenzitě a prodlužovalo hammondové a zejména kytarové improvizace. Délka některých skladeb se hravě vyšplhala k deseti minutám. Instrumentálně měl koncert skvělou úroveň, jedinou menší slabinou byl zpěv Pabla van de Poela, který se často pouštěl do vysokých poloh, kde jeho hlas zněl mírně afektovaně. Přesto podali DeWolff vynikající výkon, za který si vysloužili několikaminutový potlesk. Nakonec tak došlo i na přídavky-píseň It Ain´t Easy s RnB nádechem a bluesrockovou vypalovačku Deceit & Woo, kde se opět dostalo ke slovu publikum s doprovodnými vokály.

DeWolff svým energickým vystoupením v Rock Café předvedli, že se jim daří plnit předsevzetí udržet rock’n’roll naživu a také ukázali, že ne nadarmo získali cenu pro nejlepší holandskou rockovou kapelu za rok 2019.