Uplynulo přesně 10 let od doby, kdy se skupina, tehdy ještě pod názvem -123minut, rozpadla. V roce 2016 se ovšem miláčci alternativnější české rockové scény vrátili zpět na pódia a svůj návrat na podzim stvrdili novou deskou, která dostala název Les.
S novým repertoárem, bubeníkem Dano Šoltisem a řadou hostů stanuli Zdeněk Bína a Fredrik Janáček opět spolu před svými fanoušky, aby jim předvedli, kam se po deseti letech kapela posunula. Hudebník Frank Zappa často při svých koncertech stanovil klíčové slovo, které mělo vystihnout náladu toho večera. Klíčovým slovem křtin nového alba by mohlo být heslo: pozitivní.
Takovou pozitivní náladu, jakou kolem sebe šíří Zdeněk Bína, umí jen málokdo. O všech spoluhráčích a hostech toho večera řekl, jak jsou skvělí, úžasní muzikanti, výborní a vtipní kamarádi. Při tolika opakováních za večer to může znít jako klišé, v případě Zdeňka je to ovšem upřímné.
Ale nyní už k tomu podstatnému. Jak to kapele hraje? Minuty během své kariéry setrvávaly v celkem stabilní sestavě Janáček a Bína, měnili se tedy jenom bubeníci. Spolu se současným hráčem Dano Šoltisem nasadila kapela možná o trochu komornější směr kormidlem, přesto zůstávají minuty stále stejnou jistotou tak, jak si je od jejich počátku pamatujeme. V dnešním úhlu pohledu v dobrém i v horším.
Repertoár večera byl převážně postaven na skladbách z nové desky Les. Co překvapí, je skutečnost, že vůbec poprvé má kapela české texty. Zdeněk Bína vždy rád plaval ve vodách pěvecké svahilštiny, dá-li se to tak říci. Proto muselo znalé fandy překvapit, že ho najednou slyší zpívat české texty. Co ovšem skryje angličtina, čeština v plné nahotě snadno odhalí. A co si budeme povídat, texty na nové desce zrovna inspirací, když to nadnesu, Josefem Kainarem neoplývají. Pravda, aby to bylo fér, Zdeněk Bína spíše sází na rytmickou funkci a vtip textu než, že by se zabýval jeho hloubkou. Zde se třeba nabízí výzva pro příště.
Samotné skladby po hudební stránce nějaký velký hudební posun po deseti letech nepředstavují. Kapela vsadila na jistotu vyvážených skladeb, které se do velkých experimentálních množin dostat nepokoušejí (snad kromě titulní skladby Les). Zůstávají v klasickém minutovském rytmu rocku, funku a sólování. Nedochází tak ani k velkému nadšení z nového repertoáru, ale co je důležité, ani ke zklamání.
Po muzikantské stránce zároveň není co vytknout. Z českých rockových kapel minus123minut stále představují jedno z vůbec nejprogresivnějších skupin v zapařené sklenici lineupů, které člověk zahlédne u českých festivalů. Kombinace elektrické kytary a drsných riffů dohromady s nadupanými bubenickými rytmy a slapem Fredrikovy baskytary pořád představují skvělou koncertní show, na kterou si náročnější posluchač u nás rád zajde. A to se ostatně potvrdilo i v Lucerna Music Baru, který zaplnili jak fanoušci z doby počátků kapely, tak i mladší posluchači, dychtiví slyšet nové písně.
Svoji úroveň na desce prokázali Minuty i přítomností hosta na stejnojmenné skladbě Les, ve které si s nimi zahrál legendární francouzský trumpetista Erik Truffaz. Toho na pražském koncertu v této písni nahradil zdařile Miroslav Hloucal na trubku. Z dalších hostů během koncertu opakovaně zazářil na saxofon či klarinet Marcel Bárta, s kapelou si zazpíval i zvukař alba ze studia Sono Records Milan Cimfe.
V polovině koncertu došlo samozřejmě na samotný křest, kterého se zhostil populární herec a bavič Petr Čtvrtníček, který se hrdě hlásí k fanouškovství této kapely. Po této pauzičce nastoupily Minuty s dalším, objemově největším hostem – Jazz Dock Orchestrem.
Přítomní se tak dočkali v plné palbě skladeb minus123minut za podpory bigbandu vedeného Janem Jiruchou. Lucerna se v tu chvíli stala jakýmsi srazem elitních českých hudebníků z různých scén, což se zase tak často nevidí. Rozhodně by nikoho nenapadlo, že rockové (byť alternativnější) trio minus123minut si zahraje s jazzovým bigbandem. Ale právě tyto momenty jsou na poslechu hudby krásné, že i takové věci se mohou stát a hlavně, že mohou šlapat vedle sebe.
Minus123minut potvrdili svoji pozici na české hudební scéně a můžeme tak být zvědavi, kam se dál bude jejich tvorba posouvat. A byť si myslím, že deska Les předchozí počin Dream nepřekonává, zároveň ho v celkové tvorbě nesráží. Ať vám to hlavně hraje dál, minuty! A těm, kterým je líto, že jim Křest unikl, prozradím, že na koncertě se vyskytovalo v několika důležitých pozicích několik postavených profesionálních kamer, čímž nechci nic naznačovat, ale…
