Line-up měli otevřít Britové Mallory Knox. Pro české publikum neznámá parta letos předskakovala 2 účinkující z programu, a to Enter Shikari a Simple Plan. Vystoupení bylo bohužel na poslední chvíli zrušeno, důvodem byla dopravní nehoda v Německu.

Důsledkem toho začal program s menším zpožděním. Counterfeit odpálili set svým mixem punk rocku a post hardcore a povedlo se jim otevřít ne jeden circle pit. Překvapením bylo, kolik fanoušků tito nováčci v areálu měli. Není se ale čemu divit, ambice stát se velkou rybou svého žánru rozhodně mají.

Českému publiku známí Royal Republic se ujali následujícího 45 minutového slotu. Tito sympatičtí Švédové jsou u nás k vidění téměř každý rok a jejich koncerty mají vždy něco do sebe. Včerejší vystoupení nebyla žádná výjimka.

Fotografie z celé akce najdete zde. 

Zpěvák Adam Grahn a jeho parťáci v kvádrech jsou rození baviči, kteří svým rozjařeným rockem dokáží strhnout velkou část obecenstva. Nezapomnělo se na největší hity jako Tommy Gun, Underwear, či Full Steam Spacemachine z prvního alba, fanoušky tvrdší muziky potěšili coverem Battery od Metallicy. A v neposlední řadě nevynechali ani velmi povedenou akustickou verzi Addicted. Úsměv na tváří byl během vystoupení - a snad i po něm - zaručen.

Zato Enter Shikari, které do České republiky poprvé přivezli právě headlineři Linkin Park před devíti lety, se tentokrát nepředvedli v tom nejlepším světle. Jejich hodinové vystoupení cosi postrádalo. Ať už to bylo nekvalitní nazvučení, problém s technikou nebo snad ne zrovna nápaditý setlist, dav se v pražských Letňanech jejich hudbou nenechal ve velkém měřítku unést.

Na druhé straně ale nechyběly světlé momenty. Jmenovitě energická Radiate, Mothership či dlouho opomíjená Jonny Sniper, která byla znovu přidána do seznamu hraných písní po mnoha letech, a to kvůli 10. výročí vydání jejich debutu Take to the Skies. A neodpustím si ještě jednu drobnou poznámku k jejich vystoupení: pánové mohli ještě chvíli zůstat právě u první desky... Třeba jen z nostalgie.

Jestli někdo z letošního výběru interpretů vybočoval, byl to Machine Gun Kelly. Mezi 6 vybranými interprety to byl jediný rapper, a i když si přivezl živou kapelu, k rocku a tvrdším žánrům měl (a má) pořád daleko. Na pódium se dostavil ve žlutém oblečení a postojem připomínajícím Justina Biebera.

Po řadě vystoupení kapel, které se ze své podstaty neberou moc vážně, bylo tohle trochu jako ledová sprcha. Show však špatná nebyla, což bylo znát i na odezvě publika. Za zmínku stojí živé provedení písní Bad Mother F*cker, Let You Go nebo Till I Die. Ať už se atmosféra na festivalu Kellymu nelíbila nebo měl špatný den, jeho hodinový set ukončil o pár minut dříve než měl. 

Simple Plan se svou láskou k Česku netají, mají zde početnou fanouškovskou základnu a dle jejich slov i jedny z nejlepších koncertů. Kanaďané hrající pop punk jsou v branži přes 15 let a energie mají stále na rozdávání. Klasiky Welcome To my Life, Your Life is a Lie nebo Crazy si zpívala valná většina letňanského letiště a symbióza mezi kapelou a fanoušky byla na pohled jasná.

Nechyběla interakce s publikem, obdivuhodná zásoba českého jazyka, kterou zpěvák vyplňoval prostor mezi písněmi, stage diving bubeníka anebo plážové balóny, z nichž jeden zpěvák dokonce podepsal a poslal zpátky do davu. I když se tenhle styl hudby někomu nelíbil, bylo se zaručeně na co dívat. Vytknout by se daly jen výzvy k tleskání a mávání rukama do rytmu, což ke konci nepůsobilo už tak efektivně.

Patnáct minut po deváté hodině přišli na scénu ti, na které se všichni těšili - Linkin Park. Během mashupu a předělávky dvou písní, konkrétně Fallout a Roads Untraveled, se za obrovského potlesku vyjevili na pódium všichni členové. A mohlo se začít.

I přes nepříznivé recenze posledního alba tvořil velkou část večera právě materiál z poslední desky One More Light. Co se týče starších alb, jednalo se o průřez toho nejlepšího, co Linkin Park za svou kariéru vydali.

Pánové dokázali společně s davem vytvořit nezapomenutelnou atmosféru, kdy skákal a řval téměř každý, a to od začátku až do konce. Energie bylo z obou stran na rozdávání a kapela, která si na pódium dokonce donesla českou vlajku s logem LP, několikrát opakovala, že takovou atmosféru snad ještě nikde nezažila.

Největší reakce si odnesly dnes již klasiky jako The Catalyst, One Step Closer, In The End, či Faint. Nejnovější skladby však publikum taky nenechaly chladným a mezi klasikami příliš nevyčnívaly, jak by se po jejich dřívějším poslechu mohlo zdát.

Za zmínku stojí především titulní One More Light, kdy se během emotivní balady, kterou rapper Mike Shinoda věnoval zesnulému strejdovi, vytáhly světla na mobilech a balónky. Nechyběly ani tradiční úpravy skladeb, zazněl Shinodův remix Castle of Glass, klavírní verze Crawling a různé vsuvky. O finále celého večera se pak postarala prodloužená verze Bleed It Out, po které se kapela za velkého aplausu rozloučila a rozdala poslední trsátka a paličky.

Linkin Park svůj status legend prokázali s grácií. Je však otázkou, jak dlouho by ještě dokázali vyprodávat arény, kdyby se ze svých setů vyškrtli tvrdší skladby, které je proslavily. 

Pokud se pominou organizační věci (nedostatek stánků, záchodů a jakákoliv možnost se schovat do stínu), festival se i přes svůj zvláštně seskládaný line-up povedl. Uvidíme, s čím se organizátoři vytasí příští rok.