Sál kralupského kulturáku se zaplnil kupodivu velice rychle a téměř do posledního místa. Na to, že to bylo na poslední chvíli přidané druhé vystoupení, šlo o celkem překvapivý jev. 

Po úvodním varování, co se smí a nesmí, nastala další prodleva při čekání na zpěvačku. Nemělo to však dlouhého trvání. Asi tak patnáct minut po oficiálním začátku všechno vypuklo. Dámské obecenstvo jistě obdivovalo Luciiny šaty a účes. Pánové si špitali (aby dámy neslyšely) a pokyvovali nad její štíhlou postavou.

No, vypuklo, spíše se pomalu rozjíždělo. Lucie Bílá a Petr Malásek bez jakéhokoliv přivítání spustili svůj Recitál. Ani při skladbě Boubel, která byla již čtvrtou v pořadí, se Lucie Bílá takřka nehnula z místa. Až teprve Tma zvedala chloupky na všech místech těla všem přítomným. Dalo se tak odvodit i z otíráním rukou, značící náhlou zimu.

Stmívá dala zapomenout na všechny problémy světa, celé Země. Ta se necelé čtyři minuty otáčela podle tónů skladby, zpěvu Bílé i hry Maláska. Co teprve při písničce Most přes minulost, kdy kromě zpěvačky nebylo slyšet takřka nic.

Při singlu Hvězdy jako hvězdy už byly znát záchvěvy mimických svalů u Lucie Bílé. Po patnáctém songu zpěvačka konečně pozdravila své publikum a přidala několik veselých vtipů a příhod.

Přítomným obohatila vystoupení i splynutím s publikem, alespoň s dětskou částí, kdy vyzvala asi tak tříletého klučinu, aby s ní promluvil do mikrofonu a následně zazpíval. Nepodařilo se jí ho ukecat ke zpěvu, ale legrační to každopádně bylo.

Lucie přidala i několik anekdot, ačkoli se musela krotit, vzhledem k přítomnosti mladších návštěvníků. Vzhledem k začátku prvního představení v 17:30 se mladší publikum jen hrnulo. I když plačící několikaměsíční mimčo asi nebylo tou nejlepší volbou jak pro koncert, tak pro rodiče.

Lucka přidala ještě přídavky v podobě Ave Maria a Jsi můj pán, převzala hromady kytic a odebrala se k přípravě na další koncert, který měl start 40 minut po skončení toho podvečerního.