Deset minut před jednadvacátou hodinou se na pódiu objevila čtyřčlenná belgická předkapela Creature with the Atom Brain. Hned od počátečních tónů první písně vynikly úderné bicí, které vládly po celou dobu jejich vystoupení. Rockový start večera zněl velmi profesionálně, skladby sršely energií a rozproudily zaplněný sál. Kapela představila několik rockově a alternativně laděných skladeb z nového alba s názvem The Birds Fly Low. I když se nejednalo o přelomový hudební zážitek, kapela hrála s nasazením. Zpěvák, a zároveň kytarista, si vystřihl dvě exhibiční sóla.

Prohlédněte si také fotoreportáž z koncertu od Martina Chocholy

Přesně o hodinu později, kdy nedočkavé publikum hvízdáním již přivolávalo hlavní hvězdu večera, vystoupil Mark Lanegan se svou čtyřčlennou kapelou. Ihned se postavil za mikrofon a s přísným výrazem v jeho tváři zazněla skladba The Gravedigger´s Song. Nečekaný výběr nynějšího singlu z posledního alba hned na začátku započal melancholické a naléhavé melodie spolu s dravým, opakujícím se rytmem.

Po celou dobu koncertu kapela sehraně ovládala své nástroje, ale charismatem patřilo celé pódium pouze Laneganovi. Ostatní členové jím byli zastíněni. Jeho temný, chraplavý hlas vystupoval do popředí a doplňoval ho Laneganův stále strnulý a vážný výraz. Ze starších skladeb zazněla například píseň Wedding Dress, při které na sebe více upozornil kytarista Alain Johannes v černé košili a účesem a lá Johnny Cash. Suverénně se chopil hravého sóla připomínajícího improvizaci.

Mark Lanegan imaginárně kopal hroby i vstával z mrtvých

Textově se Lanegan neustále točí kolem pohřební tematiky, což napovídá už i název nového alba. Silným momentem večera se však stala skladba Resurrection Song (Píseň vzkříšení), ve které vynikla jemná kytarová melodie a Laneganovo procítěné zakotvení ve slovech. Na posledních studiových nahrávkách muzikant více experimentuje s bicím automatem, na koncertě se tak skladby zahalily do živějšího hávu výraznějších bicích.

Většina skladeb s poměrně jednoduchou melodií se nesla v elegickém duchu a posluchač neočekával zběsilou skrumáž kytarových riffů či tónů. Lanegan se soustředil na vlastní projev a impozantní hlas ukázal hlavně v nejnovějších skladbách. Během večera pouze představil jednotlivé členy kapely, ale jinak na posluchače nepromluvil a při potlesku jen skromně pokyvoval hlavou. Ve skladbě, kterou zakončil celé vystoupení, trefně opakoval „what done is done now“ a opustil pódium.

Jako přídavek zahrál ještě čtyři skladby, z nichž první byla délkově kratší When Your Number Isn´t Up a patří mezi jeho nejlepší počiny vůbec. Poprvé zde vynikla linka kláves, která podbarvovala celou tesknou písničku. O klávesy, a částečně i o druhou kytaru, se postaral Aldo Stuyf - frontman předkapely.

Leč všudypřítomná bezvýchodnost a mollové tóny byly alfou a omegou vystoupení, a Laneganovi a jeho kapele evidentně temnota sedí, přeci jen se mohli trochu oprostit a alespoň na moment přestat kopat hroby. Jako celek však hudba fungovala dokonale. Experiment i grungový základ pro rockové skladby se Laneganovi i jeho kapele podařilo využít a posluchač si z vystoupení odnesl příjemný zážitek.