Jedna z nejkontroverznějších kapel všech dob, Marilyn Manson, v čele se stejnojmenným zpěvákem se po dvou letech vrátila opět do Prahy. Nutno na začátek podotknout, že by si kapela takového formátu zasloužila určitě lepší prostory pro koncert než právě pražskou Lucernu, kde je poměrně dosti omezená kapacita, a tak není divu, že koncert byl beznadějně vyprodán několik měsíců dopředu. Sál se poměrně rychle plnil a už kolem půl osmé byl více jak z poloviny zcela zaplněn. Mezi fanoušky jsme mohli potkat i několik „dvojníků“ zpěváka Marilyna Mansona se stejným líčením, oblečením i stejným sestřihem vlasů. Jinak v davu převládali typičtí metaloví „černí zlouni“.

Lehce po osmé hodině začala hrát předkapela z Velké Británie New City Kings – parta mladíků hrající typický britský sladký poprock byla trochu zvláštní volbou na tuto akci a žánrově se úplně nehodila, ale koneckonců proč ne. Kapela předvedla poměrně vyvážený, přibližně čtyřicetiminutový set a chvílemi se jim i podařilo roztleskat davy fanoušků. Neurazila, nenadchla... prostě takový standardní start akce.

Prohlédněte si také: Fotoreport Evy Makovské z vystoupení Marilyn Manson

Poté, co předkapela dohrála, se pódium zatáhlo černou oponou a následovala poměrně dlouhá pauza, kdy fanoušci už netrpělivě vyčkávali na příchod hlavní hvězdy, který se až zbytečně dlouho natahoval. V tuto dobu už byl sál prakticky plný až po strop a vzhledem k absenci klimatizace bylo v davu prakticky nedýchatelno.

Konečně spadla opona a na pódiu už byla nastoupená celá kapela, která svůj set odstartovala písní Angel With the Scabbed Wings. Kapela už dávno upustila od výrazné extravagantní image, kdy Manson doslova létal po pódiu v roztrhaných punčocháčích, v korzetu a s holým zadkem a basák Twiggy Ramirez v šatech, a tak diváky čekal pohled na v podstatě už „normální“ metalovou kapelu maximálně s výraznějším líčením. To jim ale evidentně nevadilo a kapelu vítali s obrovským nadšením, atmosféra v sále byla fantastická od první chvíle.

Další peckou v pořadí byla Disposable Teens a následovaly písně z posledního alba Born Villain – No Reflection a Hey, Cruel World. Mezi jednotlivými songy, kdy se zpěvák převlékal do jiných košil, kabátků, vestiček atd. vznikaly poměrně dlouhé prázdné pauzy, které velmi ubíraly na drivu celého vystoupení. Po kratší pauze následoval asi nejstarší song z aktuálního playlistu – Get Your Gunn z alba Portrait Of An American Family, a potom hned profláklý cover od kapely Depeche Mode – Personal Jesus. Už od začátku setu byl patrný nevyrovnaný výkon samotného zpěváka, kdy často místo zpěvu spíš tak křičel do placu, občas mimo hudbu, často nechával zpívat dav a často prostě „odpočíval“ a vynechával kusy songů. Nasamplované backing vokály však občas toto docela dobře zamaskovaly.  

Manson během celé show předváděl pro něho velmi typickou bizarní choreografii, která občas místy působila až groteskně. Když nepředváděl taneční prvky, plazil se po zemi nebo po ostatních členech kapely, smrkal si do ruky, házel do davu, co se dalo – třeba i skleněné láhve, které jako zázrakem nepřistály na hlavě žádného fanouška, který si tak mohl jako památku na koncert odnést tržnou ránu. Na pódiu byl i technik, který byl neustále připraven, a když bylo potřeba přiskočil dát Mansonovi napít, otřít mu pot z čela a rukou pomoci mu zvednout se ze země nebo třeba zvednout stojan na mikrofon, který zpěvák chvíli co chvíli zahazoval. Plnil tak roli takového osobního „Žána“ a byl tedy prakticky stále na scéně, což působilo dost rušivě.

Přestože basák i kytarista měli připravené mikrofony na doprovodné vokály, slyšeli jsme pouze Twiggyho jednou v písni mOBSCENE. Ostatně o zbytek se beztak postaraly samply, takže se hudebníci ani nesnažili předstírat nějaký doprovodný zpěv.

Dalším songem byl hit z alba Mechanical Animals – The Dope Show, kde jako rekvizita nechyběl králičí kožíšek a rozprašovaný „bílý prášek“. Zde už ale byly velmi patrné zpěvákovy intonační problémy a píseň se ani zdaleka nepodobala studiové nahrávce. Poté následovaly pecky Rock Is Dead a Mister Superstar. Pak přišla poměrně hodně dlouhá pauza, po které Manson přišel na již typických chůdách a začaly znít první tóny jejich nejúspěšnějšího coveru – Sweet Dreams. Bohužel i tento jindy supertemný, místy až mrazivý hit měl se studiovou verzí pramálo společného. V následujícím songu This Is the New Shit už zpěvák vůbec neudýchával, a tak opět nastávala „prázdná“ místa. Poté zazněla Irresponsible Hate Anthem a pak opět následovala předlouhá pauza, kdy technici na pódiu zatím připravili „hitlerovskou kazatelnu“ na předposlední song Antichrist Superstar. Poté už přišla závěrečná The Beautiful People, před kterou ještě Manson stačil „upravit“ svým mikrofonním stojanem bubeníkovy bicí.

Bez nějakého speciálního loučení kapela odpochodovala do zákulísí a koncert byl u konce. Fanoušci se ještě chvíli snažili hudebníky vytleskat a vyžádat si přídavek, když se však v sále rozsvítilo a technici prakticky ihned začali uklízet scénu, bylo jasné, že žádné přidávání se už konat nebude, a tak se dav pomaličku začal rozpouštět.

Co dodat závěrem? Kdo zažil kapelu v „plné parádě“ v devadesátých letech, musel být hodně zklamaný. Manson už zdaleka nezpívá tak jako dřív, a i určitá energie, síla kapely a nápadná provokativní image jsou nenávratně pryč. Aktuální studiové počiny kapely jsou stále výborné, ale živá prezentace už je vlažnější. Nicméně dle včerejšího koncertu lze soudit, že kapela Marilyn Manson je stále tahákem a i po tolika letech existence stále fanoušky láká a jejich koncerty bývají nejen u nás velmi často vyprodané. I přes to, že Manson už nemá tolik energie, co dříve, stále zůstává velmi výraznou charismatickou osobností, která ví, co na diváky platí a dokáže si získat davy na svou stranu. Ostatně včerejšek toho byl jasným důkazem – výborná atmosféra panovala od začátku do konce. Celý sál nadšeně zpíval, „hrozil“ a skákal po celou dobu koncertu.