V samotném srdci Prahy takřka na Václavském náměstí, stojí už téměř sto let palác Lucerna se svým velkým sálem. Za dobu svojí existence si tohle místo vybudovalo pověst svatého grálu mezi koncertními štacemi. Bylo to z velké míry tím, že za komančů se tu odehrávaly všechny významnější akce umělců z kapitalistické ciziny (Louis Armstrong, Tina Turner, Ray Charles...). Jakkoliv už Lucerna dávno ztratila hodně ze svého bývalého lesku a parametry moderního hudebního stánku naplňuje pouze se zapojením mamutí dávky fantazie, koncert zde znamená pro mnoho tuzemských interpretů významnou metu až vrchol kariéry. Nevím co všechno se skrývá v budoucnosti Harleje, ale to, čeho jsem byl svědkem v sobotu 5. prosince, se mu bude překonávat dost těžko.
Dobrým znamením bylo už to, že se pro potřeby výročního koncertu, natáčeného na DVD, podařilo pražskou Lucernu vyprodat. Pro optimisty znamení dobré atmosféry, pro pesimisty znamení potu a nedýchatelného vzduchu. Pětice nastoupila na pódium za zvuku fanfár a bez zbytečných cirátů spustila "Tak tady máš bože, co jsi chtěl!". A pak se vpodstatě dvě a půl hodiny nezastavila. Patřičně velkolepé scéně dominovaly tři velkoplošné obrazovky, přenášející dění na pódiu i k nám, vzadu. Zvuk, jak už to tak v Lucerně bývá, sice nebyl žádný zázrak, ale s jeho kvalitou si jen málokdo z publika lámal hlavu. Harlej samozřejmě provětrali staré klasiky, ale jak vidíte v seznamu níže, dostalo se i na pár dlouho neslyšených kousků, mě osobně udělal největší radost asi Jalovec a Balada.
Šafránek svůj set zakončí symbolicky písní Odcházím. Potom už scéna zase patří aktuální sestavě Harleje, které to šlape až neskutečně. Pohoda je cítit ze všech, hlavně lodivod Tonda Rauer si tenhle večer hodně užívá. Jako další gratulanti se dostaví spříznění Jaksi Taksi a s Harlejem si střihnou společný song Show. To už se večer převalí do své druhé poloviny a pomalu míří ke grandióznímu finále. To přichází s písní Proč pocit mám. Pokud tuhle věc znáte a občas na Harleje zajdete, asi znáte chorál na konci, který kapela nechá publikum zpívat, když odchází na konci vystoupení ze scény. Tento večer ze scény neodešli a chorál zpívaný doslova celým sálem se tak opakoval donekonečna. Síla momentu dohnala některé členy sestavy až k slzám a vtiskla celému večeru pravý punc neopakovatelnosti. Jako ten nejlepší fór na závěr si Harlej pro potřeby písně Optimistická (to je ta, kde se zpívá Nikdy z nás nebudou Kabáti) pozvali kytaristu Kabátu Otu Váňu. No a tečku nemohlo tvořit nic jiného, že defilé všech vystupujících v závěrečném Svařáku.
Harlej jsou z těch kapel, u nichž máte pocit, že zpívají o vašem vlastním životě. Jejich texty nejsou tuctové a přesto jsou snadno čitelné. Jejich největší zbraní je upřímnost a poctivost, což tenhle památný mikulášský večírek potvrdil v plné parádě. A proto o jejich budoucnost nemám strach.
Setlist: Zfetovanej, Volání krve, Jůlie, Dětský hřiště, Balada o platonické lásce, Živýho mě nedostanou, Na prodej, Malá nevěrná holka, V dálce už možná svítá, Zemětřesení, Balada, Katalog (J. Toužimský), Velbloud, Vládík a Toník (V. Šafránek), Jalovec (V. Šafránek, V. Fiala, O.Hereš), Italská (V. Šafránek), Zrzi zrzi (V. Šafránek), Tak jdem dál (V. Šafránek), Odcházím (V. Šafránek), Balada o tom, jak si chlapec pod vlivem měkké drogy našel děvče s nízkým IQ, Kapitán Morgan, Začalo to nevinně, Show (Jaksi Taksi), Kulisácká, Než to s námi půjde ke dnu, Abstinent (O. Hereš), Startuju na Mars, Piliny, Z Kuby kiwi, Královna noci, Přirození, Pověste ho vejš, Proč pocit mám, Proměna, Harlej Krišna, Vostuda, Optimistická (O. Váňa), Svařák
