Zatímco koncem roku 2021, kdy se S.D.I. v Kolíně představili poprvé, se koncertní sály jen pozvolna probouzely z pandemií způsobeného kómatu, v současnosti už hudební dění nic nebrzdí a vše se vrátilo do normálu. S.D.I. v mezičase pilně obráželi světová, ale i česká pódia. Jejich věhlas dokázal nakonec do Kolína nalákat celkem slušnou návštěvu.

Děčínským řezníkům Fleshless připadla role předkapely, která může být často nevděčná, ale tahle parta už má dost zkušeností, aby si s ní dokázala poradit. Death metal se vším tím chroptěním a kvičením není zrovna můj šálek krve, ale Fleshless předvedli technicky precizní a suverénní výkon, podepřený skvělým zvukem a nemalou dávkou černého humoru. Podle slov průvodce večerem, Petra Korála, pilně pracují na následovníku posledního alba Doomed z roku 2018. Novou tvorbu v setlistu reprezentovaly obě skladby z loňského EP Voluntary Lobotomy, které zpestřily procházku bohatou diskografií.

Slabým článkem programu se ovšem ukázala místní Skylla CZ. Svůj podíl viny na tom bezpochyby nese fakt, že kapela několik dnů před vystoupením přišla o jednoho z kytaristů a nedokázala sehnat náhradu. Došlo tedy na improvizaci – nové situaci se musel přizpůsobit seznam písní a absence plnohodnotného zvuku se podepsala i na těch skladbách, které nakonec zazněly. Problémy navíc nekončily jen u zvuku, celkový dojem z koncertu byl dost rozpačitý a přišlo mi, že hudebníci se hlavně těší, až to budou mít za sebou. Fanoušci pochopitelně ocenili hlavně letité hity jako Barbara nebo Noční tahy. Je to určitě škoda, protože novější tvorba z alb Tora Tora a Svatý grál rozhodně stojí za pozornost.

S.D.I. nabídli úplně jiný obrázek. Jejich nástup byl rázný a sebevědomý. Tradičním otvírákem se stala titulní skladba z jejich šest let starého comebackového alba 80s Metal Band, ale další program už se skládal výhradně z osvědčených osmdesátkových pecek s největším důrazem na první dvě alba Satan's Defloration Incorporated (1986) a o rok mladší Sign of the Wicked. Z nahrávek, které navždy stvrdily kapele S.D.I. status legend metalového undergroundu, zaznělo po sedmi peckách, což diváci přijali s patřičným nadšením.

I když by leckdo na první pohled čekal spíše jakési německé Motörhead, muzika S.D.I. je velmi členitá, plná přechodů a změn tempa, což ji přibližuje spíše třeba k Megadeth. Samotnou kapitolou jsou texty, které ze všelijakých klišé stejnou měrou čerpají, jako si z nich střílí. Kromě specifického humoru je největší devizou S.D.I. samozřejmě Reinhard Kruse. I v pokročilém věku dvaašedesáti let zůstává tím neposedným skřetem a koncertu dává nezaměnitelný ksicht.

Většinu návštěvníků koncertu tvořili nostalgici, kteří si přišli užít dekádami prověřené songy. Ty možná už dávno vyšly z módy, ale tihle lidé na trendy nikdy moc nedali. A tak je dobře, že kapely jako S.D.I. tu pro ně stále hrají.

S.D.I. setlist: 80s Metal Band, I Don't Care, Panic in Wehrmacht, Absolute Banger, Alcohol, Quickshot, You're Wrong, Killer's Confession, Violence, Comin' Again, Sign of the Wicked, Fight, I Wanna Fuck You, Megamosh, Bullshit, Quasimodo