Bylo tedy nasnadě, že kapela by měla kulaté výročí nějak oslavit a tuto příležitost si nenechala ujít. Turné Love at First Sting Tour začalo několika koncerty v Las Vegas, než se vydalo na cestu, jež zahrnovala i pardubickou enteria Arénu.Což byla dobrá volba. Stánek pardubických hokejistů je moderní halou s kvalitním zvukem. A rockovým titánům nečinilo žádný problém ji zaplnit.
První tóny patřily pomalému intru písně Coming Home, pocházející právě z alba slavícího kulatiny, A zatímco na pódium přichází rozvážným krokem zpěvák Klaus Meine, na obrazovkách střídá ikonické logo fotka z obalu Love at First Sting jako pozadí vycházející zeměkoule. Scorpions se megalomanie nikdy nebáli a na stará kolena se těžko budou měnit. Působivá scéna poskytuje dost prostoru pro fantastické animace typu kybernetický škorpion. Píseň nabírá na obrátkách a na pódiu se objevují i zbývající členové sestavy. Kytaristé Matthias Jabs a Rudolf Schenker hned zaujali své nezaměnitelné pózy. To, co se u mladších kapel bere jako klišé, je pro Scorpions neodmyslitelná součást DNA. Oni ta klišé pomáhali přivést na svět. Zezadu vše jistí spolehlivá mašina Mikkey Dee, jehož akvizice se pro kapelu ukázala být opravdovým darem z nebes. Svou energií jí nepochybně jí prodloužil život o pár let. Jako druhá zazní Gas in the Tank z předloňského alba Rock Beliver. Jde o jediný song v setlistu mladší třiceti let. Jinak není publikum s aktuální tvorbou zatěžováno a pardubická hala se veze vysoko na vlně nostalgie a oslav ikonické desky. Připomeneme si ji hned osmkrát, takže kromě neodmyslitelných hitů Big City Nights, či Bad Boys Running Wild dojde i na méně provařené pecky jako protiválečnou Crossfire, nebo nezkrotnou The Same Thrill.
Tvorba Scorpions se krom energie vždy vyznačovala hlavně emocemi a to nejen v jejich značkových baladách. Právě těmi byly nabité vrcholy celého programu. S výrazným aplausem se setkala procítěná Send Me an Angel. Potlesk ještě nabral na intenzitě, když se následně z beden ozvala slavná pískaná melodie. Wind of Change je nejspíš nejrozpoznatelnějším hitem Scorpions. O této hymně rozpadu východního bloku se dá říct, že změnila svět. Tím smutnější je fakt, že po ruské invazi na Ukrajinu musel být upraven text, vyjadřující naději na změny v centru komunistické moci. Dějiny usvědčily Scorpions z naivity, ale píseň v nové podobě dokáže své poselství nést nadále i s pomoc symboliky působivého videa postupně se rozpadající zdi. Meineho hlas možná s lety ztratil na síle, ale o naléhavost ho léta obrat nedokázala.
Koncert se tím přehoupnul do závěrečné třetiny a bylo na čase znovu trochu přiložit pod kotel nejen kytarových riffů, ale i lascivnosti v písni Tease Me, Please Me. Tím skončil trojlístek hitovek z Crazy World a my jsme se z roku 1990 ponořili zpátky do osmdesátek a už se z nich nehli. Za pozornost stálo jistě Mikkeyho sólo. Nechybělo mu lišácké pomrknutí na znalce v podobě připomínky jeho let v Motörhead. Odtud už se hrálo na jistotu. Hlavní část programu sice uzavře nezkrotná Big City Nights, ale tím se nikdo nenechal ošálit, protože bylo jasné, že ty dvě největší pecky z Love at First Sting si Scorpions nechali na přídavek a bez nich nikdo domů nepůjde. Takže samozřejmě došlo i na tklivou Still Loving You a hlavně Rock You Like a Hurricane, jež dostala na nohy všechny v po střeše zaplněné aréně.
Oslavu svého klasického alba pojali Scorpions na výbornou. I když šestasedmdesátiletý Meine šetří pohybem a je na něm znát úbytek sil, kapela stále tvoří sevřenou jednotku, jež dokáže svým fanouškům dodat starosvětskou, plnokrevnou rockovou show. Buďme za to rádi, dokud to trvá.
Setlist: Coming Home, Gas in the Tank, Make It Real, The Zoo, Coast to Coast, I'm Leaving You, Crossfire, Bad Boys Running Wild, Delicate Dance (kytarové sólo), Send Me an Angel, Wind of Change, Tease Me Please Me, The Same Thrill, New Vision (sólo na bicí), Blackout, Big City Nights, Still Loving You, Rock You Like a Hurricane
