Poté, co v létě předvedli parádní vystoupení na Masters of Rock se tahle švédská mašina rozhodla přidat halové koncerty v Praze a ve Zlíně. Že se obě akce rychle vyprodají bylo víceméně jasné. Sabaton se tedy mohli těšit na vřelé přijetí a toho se jim taky dostalo, Ale vezměme to od začátku.

První z dvojice vystoupení proběhlo v sobotu v pražském Fóru Karlín. Rád bych nejdříve vyjádřil svou maximální spokojenost s tímto novým kulturním svatostánkem. Koneckonců i Joakim Brodén si ho během vystoupení několikrát hlasitě pochvaloval.

V podstatě přesně v osm na pódium vtrhli Battle Beast. Tahle finská parta, vedená blonďatou dračicí Noorou, netrpí přehnaným ostychem a naplněná hala se rychle roztleskala. Jak by ne, Battle Beast hrají stejný šlapavý power metal, jako hlavní hvězdy večera, jen s dámským zpěvem, tedy spíše řevem.

A to si natěšené publikum nechalo líbit. Vystoupení netrvalo snad ani půl hodiny a tak uteklo jako voda. Holandští Delain předvedli muziku bližší spíš příznivcům ranných Nightwish. Charlotte Wessels působila poněkud křehčím, na druhou stranu ale také kultivovanějším dojmem. Spád večera se tím sice trochu přibrzdil, ale i tahle parta se setkala s nadšeným přijetím.

Jenže, co naplat, za hlavní hvězdy tu byl někdo jiný. Skladba Europe The Final Countdown, kterou Sabaton již léta užívají jako intro, se rozezněla sálem těsně před desátou, a nastala ta správná válečná vřava. Na úvod Švédové už tradičně zvolili Ghost Division a těžko si mohli zvolit lepší otvírák. Bylo by asi nošením dříví do lesa tu vyprávět s jakou pohodou dokáže Brodén pracovat s publikem.

Tentokrát se kromě obligátního "Ještě jedno pivo" (zpěvák během dvouhodinového koncertu vyexoval snad pět piv) se dočkal také záplavy ponožek s krtečkem. Nutno dodat, že Sabaton i po nedávných velkých personálních otřesech skvěle šlapou a mají báječnou chemii, takže na pódiu nebyla nouze o spoustu vtípků a špičkování. V jednu chvíli si publikum vydupalo píseň Swedish Pagans. Když Brodén protestoval, že tato skladba není na setlistu, kytarista papír se seznamem skladeb demonstrativně roztrhal. A podobnými situacemi se koncert jenom hemžil.

Ač tempo díky dlouhým pomlkám mezi jednotlivými skladbami chvílemi vázlo, s prvními tóny každé další písně se zase vše vrátilo do správných mezí. Na své si přišli příznivci všech alb. Pro publikum nebyl problém skousnout písně Got Mit Uns a Lifetime of War ve švédštině. Jako speciální dárek zazněla pecka o bitvě o Prahu 1648. Nové ablum reprezentoval singl To Hell and Back a chybět nemohla ani Far from Fame o Karlu Janouškovi. Vyvrcholení již tradičně obstaraly Primo Victoria a Metal Crüe. Jen těžko by se mi na tomhle večeru hledala nějaká kaňka. Pražané prostě svým Sabaton rozumějí.

A jak si dle Terezy Ticháčkové Sabaton vedli o den později ve Zlíně?

Do zlínské haly jsme dorazili několik desítek minut před osmou hodinou a měli jsme tudíž dostatečné množství času a prostoru na to, abychom sehnali ucházející flek s dobrým výhledem na pódium. Ti, kteří dorazili o něco později, už takové štěstí mít nemuseli, protože ačkoliv jindy hala při větších akcích bývá zaplněna zhruba do dvou třetin, v neděli byla skutečně vyprodaná a bylo to znát. Každopádně stáli jsme, viděli jsme, takže u mě dobrý.

Když na pódium naběhla Noora Louhimo, která v kapele Battle Beast funguje od roku 2012, a zařvala tak, že se otřásaly okenní tabule, bylo jasné, že následující půlhodina nebude nudná a obyčejná. A skutečně nebyla. Skupina servírovala písně ze starších alb i songy, které vylezly ven teprve nedávno v souvislosti s vydáním alba Unholy Savior. Celý set pak Finové zakončili písní Out of Control, kterou od kapely převzal také hlavní headliner večera, švédští Sabaton.

Poté, co se diváci rozpařili na Battle Beast, museli chtě nechtě zpomalit, když na pódium nakráčela nizozemská formace Delain. Nebyla to špatná show, jen v souvislosti s vystoupením zbylých dvou formací působila spíše nudně a bez energie. I množství rukou vystřelených do vzduchu jakoby se o něco snížilo.

Pokud někdo upadl během vystoupení Nizozemců do drobné letargie, jakmile se ozvaly první tóny písně The Final Countdown, kterou sice Sabaton nenazpívali, ale pravidelně provází začátek jejich turné, jistě se začal pomalu probírat. Jakmile pak vtrhla na pódium sama kapela a ozvalo se klasické "We are Sabaton, we play heavy metal and this is Ghost Division...," snad nikdo nezůstal jen tak stát.

A prakticky po celý koncert tomu nebylo jinak, protože Švédi to servírovali hlava nehlava. Po první písni následoval téměř okamžitě pilotní song z posledního alba Heroes To Hell and Back, po něm zase pecka z předchozího stejnojmenného alba Carolus Rex. Bývá zvykem, že skupina hraje ze všech svých alb nějakou píseň, proto se diváci dočkali také písně Uprising či Primo Victoria.

Z čeho jsem měla osobně velkou radost je zařazení písní 1648, kterou si fandové tak trochu vydupali, a kousku Night Witches, který na Masters of Rock 2014, tedy v době, kdy skupina do Čech již dorazila obtěžkána novým albem, nezazněl.

Z čeho měl nejspíš radost sám zpěvák, byl vydařený žertík českého fanklubu čítající několik ponožek a několik krtečků, kteří v jednu chvíli přilétli společně na pódium. Součástí vánočních dárků, jak zpěvák tuto salvu nazval, bylo také tričko se stejným motivem, které na závěr show zpěvák vyměnil za své vlastní. A prý že mu bude XXL velké...