Podzimní program Meetfactory je opravdu bohatý a na světová jména se tam chodí i dvakrát do týdne. Nedělní večer patřil R&B projektu Rhye, jako předkapela se představilo uskupení Deaths a před koncertem bylo možno se občerstvit u Kuchařek bez domova a přispět tak charitativnímu projektu Jako Doma.
Předkapela byla sice avizována z Německa, ale hlavní postavou a hlasem dreampopové skupiny Deaths je rodilý Rus Igor Bruso, který vyrostl v Praze a v současné době studuje v Berlíně. Na koncertech ho doprovází Japonka Yaz Uemura, Francouz Pierre Auradon a Slovák Tomáš Hribik, tedy skupina je to opravdu mezinárodní. Název evokuje spíše metal nebo hard-rock a Igor také působil v několika hardcoreových a metalových kapelách, nyní se však shlédl v syntezátorech.
Trochu osmdesátkově působící Deaths pravděpodobně nemají k dispozici dostatek materiálu, protože po 20 minutách už bylo po všem, ale určitě bychom na jejich jméno neměli v budoucnu zapomenout. Jejich koncert nebyl jen pouhou vycpávkou, což potvrdilo poměrně hlasité uvítání publikem a marné vytleskávání přídavku. Rezonujícími beaty přehlušili i obvyklý hluk, která se rozléhá prostorem před vystoupením hlavní hvězdy. Mnoho účastníků bere vystupující umělce jen jako hudební podkres k jejich hlasitému vyměňování informací, neobtěžují se postavit alespoň do zadních řad, a tak se často dočkají napomenutí od ostatních.
Surová a tmavá Meetfactory kapele slušela, naléhavý Igorův hlas doplňovaný tesklivými kytarami se nesl prostorem a v hypnotickém a nečekaně bohatém zvuku doplněným pulzujícími světelnými efekty se dalo lehce ztratit.
Hlavní koncert večera, jak je v Meetfactory dobrým zvykem, začal téměř přesně. A i když o sobě duo Rhye nenechalo od roku 2013, kdy vydalo své první a zatím poslední album, vědět, soudě dle naplněné Meetfactory, fanoušci na ně nezapomněli. A ani ženské publikum nebylo v převaze, jak by se dalo očekávat na základě jejich textů plných romantiky.
Název alba je Woman, na obalu je křivka ženského krku a do třetice i hlas na desce zní žensky. I přes lehkou mystifikaci to vypadalo, že nikdo nebyl překvapen, když se za mikrofon postavila postava evidentně mužského pohlaví, kanadský hudebník Michael Milosh. Musel se obejít bez svého kolegy, dánského skladatele a producenta Robina Hannibala, který trpí tinnitem a živě nevystupuje. Zastoupila ho však pětičlenná doprovodná kapela ve složení baskytarista, bubeník, klávesista a hlavně skvělý cellista a houslista, která skladby posunula o úroveň výš.
Studiová nahrávka se soustřeďuje hlavně na Miloshův vysoko postavený hlas, ale v živém podání se do popředí dostala hudba samotná. Sóla jednotlivých nástrojů působících jako improvizace, pravděpodobně však pečlivě nacvičená, dodaly soulovým skladbám jazzový nádech.
První polovina koncertu působila odtažitě, hudebníci na pódiu zahaleném do červenomodrého měkkého světla trochu nepřístupně a váhavě, ale postupně jako by se stěna mezi nimi a publikem rozplynula, i oni si začali koncert užívat, roztleskávat posluchače a zpěvák začal srdečněji komunikovat. Pokud Milosh nezpíval, luskal si prsty do rytmu, vzpínal ruce ke strupu nebo vzal do rukou paličky. Jeho podmanivý androgynní hlas dostával posluchače do jiné dimenze, ale nepůsobil tak jistě jako na albu a ke konci zpěvák hůře artikuloval. Jak se ale vyjádřil jeden posluchač – Kdyby měl George Michael dítě se Sade, zpívalo by takto. Jako doprovodní vokalisti Michaelovi sloužili ostatní hudebníci na pódiu, kteří s ním krásně souzněli.
Publikum mělo po celou dobu energie na rozdávání, potleskem i výkřiky oceňovalo každou skladbu, nejvíce samozřejmě nejznámější singly The Fall a Open a přišla na řadu i novinka Waste, která avizuje nové album Rhye. Atmosféra gradovala od uvolněných tónů přes taneční večírek až do snového světa. Po téměř hodině a půl si před závěrečnou skladbou Milosh přiložením prstu k ústům vyžádal ticho a spustil příznačně svou sólovou skladbu It's Over.
