Začněme ale popořadě. Areál se otevřel někdy po poledni, a to i přesto, že první kapely odstartovaly na velkých pódiích až kolem třetí či čtvrté hodiny. Pokud někdo doufal, že později už nebude taková výheň, bohužel velmi rychle zjistil, jak šeredně se mýlil. Pařilo to minimálně do sedmé hodiny večerní a ani potom se počasí kdovíjak neumoudřilo. No, nezávidím těm, kteří spí ve stanu (i když já bydlím na kolejích a taky by se o tom daly psát romány, no první z nich by se mohl jmenovat třeba Logistika a její účelné využití v prostorách vysokoškolských kolejí).

Ještě než přejdeme k hudbě, byla by škoda vám nepopsat, jak zdejší areál vypadá. To, co jej charakterizuje dokonale, je nejspíš spojení "malý ale milý". Ano, je podstatně menší než kdy býval královehradecký areál, zato je ale rafinovaný a skýtá mnoho zajímavých zákoutí. Jedním z nich je například kavárna ukrytá přímo v jedné z bývalých továrních hal. Většinu dne v ní panuje příjemné klima a co víc, mají tu kafíčko a dortíček. To chcete.

To hlavní se ale neodehrává v kavárně (i když ledasjaký kavárenský povaleč by teď mohl něco namítnout). V plzeňském areálu nalezneme dvě větší (Česká spořitelna stage, Rock for People stage) a nespočet menších pódií. První ze dvou největších (Česká spořitelna stage) je v hangáru poblíž zmíněné kavárny, druhé pak na menším prostranství jen několik desítek metrů odsud. A když se kolem toho druhého procházíte, první, co vás chtě nechtě musí napadnout, je: tady jako vážně budou hrát Mötorhead? Nebo: tady vážně vystoupí Parov Stelar?

Podívejte se také na fotografie: Rock for People, Plzeň, 3.7.2015

A víte co, asi se to zvládne. V pátek se tu totiž prostřídaly čtyři kapely a všechno klapalo tak, jak má. Možná mohlo být o pár stupňů víc, no. Ne sranda. Prvním, kdo pomyslně pokřtil největší pódium byla skupina Gasmac Gilmore, která je geniální směsicí snad všeho na světě. Je to balkánský folk, občas do toho zaberou tvrdší rify, takže to zní trochu jako System of a Down, občas zase zpěvák Matthias zpívá jako kdyby nějaké vyznával lásku, jindy je to klasický punk, prostě kombinace jak sviňa. No, doufám, že ještě přijedou.

Přesouvám se na Kníry. Že to zní divně? Jo, pro mě to byla megaúchylárna, ale jak se zdá, ostatním se to líbilo. A ať nejsem jen kritická, texty stály za to. Ono kolikrát někdo zpívá na téma žena a její postavení v tradiční patriarchální společnosti? O to zajímavější je, když to udělají bývalí muzikanti mimo jiné ze skupiny Tleskač.

Před šestou startuje na větším, venkovním pódiu kapela De Staat. Co k tomu dodat, je to nápadité, veselé, hravé a pohodové. Nejlépe si k tomu lehnout na ty pohodlné polštářky do chill out zóny u řeky (která je mimochodem hned vedle pódia), poslouchat a zevlit. Stejně jako skládám velký respekt těm, kteří spí ve stanu (normálně to dělám taky, ale tentokrát jsem to s ohledem na předpověď počasí vzdala), musím vyjádřit respekt i těm, co v těch teplotách vydrží trsat pod pódiem. I když by se někomu mohlo zdát, že tam fakticky nebyla ani noha, s ohledem na celkový počet pátečních návštěvníků (odhadem možná kolem pěti nebo šesti tisíc), jich tam bylo celkem dost.

Dám si chvíli oraz a vyrážím na písničkáře Petera Dohertyho. Když procházím k pódiu, pozorně poslouchám, o čem se přicházející fanoušci baví. Budete se divit, ale většina holek, které se cpou k pódiu, hlásí kamarádkám: "Ty jo, on je tak sladkej, že?" nebo "On je hrozně ňuňu, co?" Jak moc sladký je, to nedokážu moc posoudit, ale hraje a zpívá přinejmenším poutavě. Není to sice můj šálek kávy, ale oceňuji, že za to umí vzít. I dav hlasitě bouří a tleská, takže se svět asi pořád točí správným směrem.

Pokud se někomu hudební vyjádření Dohertyho zdálo pomalejší, pak na Brns už asi usnul. Kdo si však rád užívá klidnějších rytmů, byl v sedmém nebi. Tak by se v podstatě dalo shrnout vystoupení této belgické partičky. Ještě štěstí, že mezi jejím vystoupením a vystoupením britské skupiny Modestep, bylo aspoň pár minut pauzy, protože slabší jedince by ta změna mohla zaskočit. Ještě slabší by pak mohlo regulérně mrdnout.

Modestep pro mě byli hlavní hvězdou pátečního dne a taktéž skupinou, jejíž vystoupení se mi v porovnání s ostatními líbilo vůbec nejvíc. Byla to super show s energickou a nadupanou muzikou, která by neuspala snad nikoho. Londýnská dupstep a elektronický rock hrající skupina vznikla sice až v roce 2010, své fanoušky už si u nás (a to nejen díky svému vystoupení na Rock for People v roce 2013) ale našla. A vůbec mě to nepřekvapuje. Nešlo tam totiž jen tak stát a čumět. Kotel pod pódiem se navíc slušně zaplnil, a tak i atmosféra se oproti předchozím vystoupením proměnila (pro mě k lepšímu). Byla to prostě smršť.

Co nás čeká v sobotu a v neděli? V sobotu se můžete těšit například na vystoupení německé skupiny Guano Apes či na show britských Mötorhead, na níž se chystají tisíce fanoušků. V neděli pak k nejzajímavějším vystoupením patří zcela jistě koncertní set rakouských The Parov Stelar Band. Tak pokračujeme dál, ne?