Brány smíchovského pivovaru Staropramen se návštěvníkům otevřely v sobotu 21. dubna přesně ve 14 hodin. A již u vchodu se v záři jarních slunečních paprsků zaleskla nová láhev staropramenského piva, která byla i s obsahem předána každému přicházejícímu. Návštěvníci omámení chutí piva již po prvním loku se vydávali na dobrodružnou stezku napříč pivovarem.

Hlavní cestu lemoval nespočet stánků, v nichž se ukrývalo pivo, občerstvení, x-boxy, siloměry a další zábavné věcičky. Vyvolení jednotlivci mohli nahlédnout v rámci exkurze také do útrob samotného pivovaru nebo se něčemu přiučit v pivovarské škole. Obě ze jmenovaných aktivit však byly jen pro ty, kteří si předem opatřili pozvánku. Valné většině zůstaly tedy pivní taje skryty. Cílem většiny ale bylo místo pod stagí, na níž se konal skvělý večírek.

„Aspoň něco zvedni. Vem si ho do ruky a pořádně si ho vošmatej,“ linulo se z pódia. Poněkud dvojsmyslná slova přilákala k pódiu velkou část návštěvníků, aby zjistili, že se stage proměnila na soutěžní prostor a že ona slova se týkala fotbalového míče. Tři vylosovaní šťastlivci-muži se totiž před zraky všech přítomných snažili vyhrát 292 piv. Soutěžící se utkali ve třech disciplínách. Byly jimi dribling, stavění pyramidy z plechovek s pivem a zpěv. Vítězem se stal Pavel Pikeš, který si může vychutnávat po celý rok pivo zdarma. Soutěž ale značně diskriminovala ženy. Ty se totiž nesměly zúčastnit vůbec. Argument, že disciplíny jsou ryze mužskou záležitostí, byl považován přinejmenším za směšný. Která žena by nezvládla třikrát kopnout do míče (jako pan Pikeš), zazpívat nebo postavit pyramidu?

Jisté rozčarování v ženských tvářích ale zmizelo jako mávnutím proutku ihned, co se na jevišti objevila Vypsaná fiXa. Skvělá (nejen) festivalová partička nastoupila v poněkud nezvyklých námořnických úborech, aby zazpívala pět hitů kapely Mňága a Žďorp. Z Márdiho úst zazněly hity Ne, teď ne!, I cesta může být cíl, Zkouším se prokopat ven nebo Zameten. A že každá ze zmíněných písní měla úplně jiný rozměr, nemusím ani dodávat. FiXa se skvěle poprala s absencí saxofonu a předvedla notnou dávku hudebního umu.

Ani Mňága a Žďorp se nenechali zahanbit. Petr Fiala a jeho banda představili pecky Štěstí Jimiho Dixona, Odvážný mladý muž, Letadlo, Potapěč. Největší úspěch měla ale jednoznačně Mažoretka. Právě tyhle kousky dostaly publikum do varu.

A kapely ještě přitopily. Na pódium se totiž vrhly společně a začaly cpát do publika, kolik se do něj jen vešlo. Střídaly se hity FiXy s těmi od Mňágy. Každá ze skladeb zněla nezvykle, ale výjimečně, jak se na pořádnou oslavu patří. Pivovarem se vznášela skvělá atmosféra, kterou nemohly zničit ani kapky deště. Publikum si vyžádalo i přídavek a bylo jasné, že se nebaví jen oni, ale i obě kapely.

Hudební experiment předních českých festivalových matadorů byl jedinečným zážitkem. Kreativita a verva, s jakou se muzikanti do své práce pustili, prýštěla z každého tónu. Jejich vstoupení si nešlo neužít. Přeci jenom se ale ráda vrátím k hitům 1982 a San Piego City pouze v fixáckém podání. Stejně jako tóny skladeb Hodinový hotel nebo Spaste svoje duše přenechám Mňáze a Žďorp.

Čekalo se a čekalo a čekalo...

Z areálu pivovaru se během několika málo okamžiků stal neskutečně přeplněný prostor. A tak se milé hudební odpoledne čas od času proměnilo v jedno velké čekání. Čekání u občerstvení, čekání u piva, čekání u x-boxů. Kdo ale vydržel, dočkal se dalšího přívalu hudby.

O rockový nářez se postarala manchesterská kapela The Feud. Parta mladých hudebníků rozezněla své nástroje a snažila se jejich zvukem přilákat zpět davy, které postávaly různě u stánků. Jejich projev nebyl špatný, ale písně možná byly pro člověka, který jejich hudbu nezná, jedna druhé příliš podobné. Klukům se ale přeci jenom podařilo navodit fajn atmosféru a roztančit přihlížející. Nechybělo ani pogo přímo v kotli pod pódiem.

Vrcholem celého večera bylo vystoupení tuzemských Skyline. Zvuk zesílil o několik decibelů a na pódiu se to jen hemžilo. Kapela předvedla show s neskutečnou energií. Nejen samotná hudba, ale především jejich projev na pódiu s lidmi dělal své. Kapela zkrátka skákala a řádila, jak už ale od ní ostatně můžeme být zvyklí. Večírek bez jejich vystoupení jako by nebyl úplný.

Jediným pochybením byl zvuk. Zpěv a rap se totiž pod náporem samotné hudby občas ztrácely. Tento handicap si uvědomovali však patrně jen posluchači, kteří stáli po stranách celého prostoru. Hudba utichla okolo půl desáté, natočilo se poslední pivo a dveře pivovaru se opět uzavřely.