Čtvrteční osmnáctá hodina svedla dohromady všechny milovníky muzikálových melodií. Závěrečný koncert Léta plného hvězd se zaměřil právě na tento specifický žánr. Koncert byl plný emocí, slz, ale i vtipu a smíchu.

Dva mikrofony, piano a kontrabas předznamenávaly vskutku příjemný večer. A když je doplnili Tomáš Savka, Markéta Procházková, David Herzig a Ester Godovská, nebylo proč otálet. Výstavním sálem se rozlil příjemný zvuk nesmrtelného počinu s názvem Dotýkat se hvězd.

Kdo doposud neznal Markétinu osobnost, stal se svědkem neřízené střely. Markéta sršela vtipem, úsměvy, tančila a samozřejmě skvěle zpívala. Tuto muzikálovou herečku doplňoval mírnější, avšak rovněž vtipem oplývající, Tomášův charakter.

Po úvodní společné písni dvojice přešla k sólovým počinům. Jako první na pódiu osiřela Markéta a z úst se jí linuly tóny písně Ještě horší věci jsou z muzikálu Pomáda. Markéta předvedla svůj plný hlas, a nechala tak přítomné, aby napjatě očekávali, jakým dalším výkonem je překvapí.

Podívejte se také na fotoreportáž z celého koncertu

Vynikající byla skladba Naruby od Zuzany Navarové. Ovšem to samé již nelze tvrdit o Písni samotářky. Tato skladba žádá vysoké procítění, které se bohužel u Markéty neobjevilo. Píseň zpívala v poněkud rychlejším tempu, chyběla dynamika, již zmíněné emoce a sem tam se v jejím zpěvu vyskytlo pro ucho nepříjemné vibrato.

Co však chybělo této skladbě, Markéta posluchačům plně vynahradila při zpěvu skladby z muzikálu Elixír života, Nebyli jsme jablko. Zaručeně se jednalo o jeden z nejlepších výkonů večera. Markéta svým zpěvem rozplakala nejen osoby z řad diváků, ale i Tomáše Savku a sama sebe.

Také Tomáš podal výtečné výkony. Jeho sametový hlas se vrýval pod kůži a donutil přítomné žít příběhy hrdinů zpívaných písní. Tomáš představil Blues o stabilitě či What Kind of Fool I am.

Svou druhou stranu odhalil v písni Hříšník a fláma, která překypovala energií a jakýmsi rošťáctvím. Dospělý muž se zase představil v počinu My Way, který je známý především díky interpretaci Franka Sinatry. Tato velice těžká skladba z Tomášových úst zněla velmi přirozeně a jednoduše, jako by zpíval Pec nám spadla. Vynikající výkon.

Své sólo si nenechala vzít ani pianistka Ester Godovská, která zahrála baladu As Dur z pera Frederica Chopina. Také její výkon byl velmi zdařilý.

Večer se však rychle chýlil ke konci a zpěváci se se svým publikem museli rozloučit. Tomáš jako závěrečný kousek vybral známou píseň Mackie Messer, kterou rozezpíval většinu přítomných. Markéta popustila uzdu svému temperamentu ve skladbě It’s Oh So Quiet od Björk. Energie a optimismus prýštěly všemi směry a Markéta se neostýchala skočit na židli a tančit. Oba účinkující předvedli skvělá závěrečná čísla.

Poté už následovalo jen poděkování autorky výstavy Olgy Černohorské a pozvání na další ročník, který vypukne opět za rok. Výstava byla jako každý rok benefiční a získané peníze budou použity na vývoj hraček a her pro postižené děti a na výrobu kulis a dekorací pro dětská divadelní představení.