Trojlístek německých hudebníků Jan Brauer, Daniel Brandt a Paul Frick již léta různými způsoby hudebně experimentuje a s jejich zatím posledním nápadem, hrát elektronickou hudbu, přijeli do Prahy. Na tom by ještě nebylo nic tak zajímavého, kdyby se ji ovšem němečtí hudebníci nepokoušeli hrát za pomoci tuby, trombónu, klavíru, mooga, perkusí, harfy, cella a houslí.
Po příchodu do klubu muselo tak nejednoho návštěvníka zaujmout pódium, které bylo doslova narváno nástroji. A přestože byl začátek koncertu na programu ohlášen již před sedmou hodinou, téměř až do půl deváté velkou scénu ovládali dva DJové, kteří jako by měli za úkol hrát nejtupěji znějící elektronickou hudbu, která bude v opačném duchu než to, co přijel představit The Brandt Brauer Frick Ensemble.
Předkapela dvou DJů dělala německým protějškům spíše ostudu
Toto otupující a nudou sršící peklo v podání obou DJů vyhnalo tak nejednoho člověka ještě ven před klub, neboť zahltit si smysly nesmysly před zvukovým experimentem, jaký se zde chystal, nebylo rozhodně žádoucí.
Když v půl deváté večer tedy konečně nastoupila německá kapela, klub se rázem velmi rychle naplnil tolika lidmi, že to bylo tak najednou až nevídané. Kapela se následně bez dlouhého představování rovnou pustila do díla.
The Brandt Brauer Frick Ensemble přijel do Prahy přehrát skladby převážně ze své poslední desky s názvem Mr. Machine, která vyšla loni v říjnu. I když je ona deska revoluční a působí inovativně, tak její živé provedení nakonec očekávaný dojem nepřineslo.
Oproti desce vystoupila skupina v instrumentální podobě, čímž ochudila publikum o minimálně jeden zajímavý prvek své tvorby. Přesto však nejde snášet na koncert jen kritiku.
Názor redaktorky Adriany Semlové: Desetičlenné seskupení The Brandt Brauer Frick Ensemble ukázalo, jak využít rytmus v nejrůznějších podobách. Hudebníci nadchli Akropoli přirozeným projevem i propracovaným vystoupením. Nejvíce však vynikl klavírista, jehož linka opakujícího se rytmu ze složených akordů vystupovala do popředí v několika skladbách. Zapamatovatelný moment večera byl také počátek skladby, kdy se slova ujaly cellistka s houslistkou a ve společném sólu předvedly rytmický smyčcový duet. Seskupení předvedlo netradiční zážitek, secvičenost i akustickou hudbu v nové podobě, hodinový koncert však nepatřil mezi přelomové v daném žánru.
Nejzajímavějšími momenty koncertu bylo, když na začátku skladeb postupně docházelo k nabalování rytmických složek z jednotlivých nástrojů dohromady, čímž dosáhli hudebníci perfektní simulace elektronických zvuků, aniž by však působily monotónně, jako tomu právě u této hudby hodně často bývá.
Bohužel, navzdory výborným výkonům všech deseti muzikantů, kteří hráli opravdu jako jeden celek, většina skladeb převážně skončila ve chvíli, kdy se celá hudební mašinérie konečně rozjela naplno. Jako kdyby se spíše skupina snažila představit jen základní myšlenku, kterou se již nesnažila ale dále rozvést. Navíc ve zvukové směsi lehce zanikaly i nápadité klavírní doprovody Paula Fricka.
Když se navíc kapela po necelé hodině rozloučila s publikem, aby při návratu zahrála znovu jednu ze skladeb, kterou začínala koncert, lehce trpký dojem z celého večera již převládl.
Revoluci, jako to dokázala svého času Jaga Jazzist, The Brandt Brauer Frick Ensemble nevyvolali
Při srovnání například s tvorbou norské skupiny Jagy Jazzist německá kapela nepředvedla natolik překvapivý koncert, což nezpůsobila jen naprostá absence improvizací. Navzdory sympatickému vzezření The Brandt Brauer Frick Ensemble zkrátka jen chladně z not přehráli, co měli, aby se následně rozloučili.
Je pravda, že i hodinový koncert musel být pro kapelu hodně náročný, ale měl být tedy uspořádán trochu jinak, aby přinesl i něco jiného než jen nápad zahrání elektronické hudby téměř neelektronickým způsobem. Zkušenost to ovšem byla velmi zajímavá a určitě se tedy vyplatí tuto sestavu dále sledovat, s čím zase třeba příště přijde.
