Vystoupení začalo po 22. hodině a navázalo tak na předchozí představení saxofonisty Chrise Pottera s Larry Grenadierem a Jonathan Blakem. Již z počáteční písně bylo zřejmé, že kapela má za sebou nějaké to turné, jelikož energie, s jakou do toho šla, byla velmi sehraná a hýbavá.

Výborné kapele složené z bubeníka, baskytaristy, kytaristy a klávesisty vévodila krásná a charismatická zpěvačka Evelyn Kallansee. Ta svým příjemně soulovým a níže položeným hlasem provázela posluchače celým večerem. Centrálním a velice nápadným členem kapely byl její bubeník Sebastiaan Cornelissen, který se do hraní naprosto ponořil a svým tělem udával puls groovu. V této úloze ho více než výtečně podporoval baskytarista Frans Vollink, jehož nástroj byl otočený na druhou stranu, než je běžné, tudíž doprava. Zbytek rytmické sekce obsluhovali klávesák Coen Molenaar, jenž využíval nejrůznější typické klávesové zvuky a kytarista Guy Nikkels, jenž se blýskl skvělými funkově laděnými a technicky brilantními sóly.

Kapela Tristan se v posledních dvou letech vypracovala a svým debutovým albem Full Power proslavila ve Velké Británii, když se stala číslem jedna v britském žebříčku UK soul-charts. Od té doby stihla mít společné turné s kapelou Incognito, koncertovat po celé Evropě (Anglii, Nizozemsku, Německu) a v roce 2015 vydat své druhé album 2nd Phase. O kapele se říká, že navazuje na tradici kapel jako je Tower of Power, Snarky Puppy nebo Brand New Heavies.

Koncert v Praze byl rozdělen do dvou polovin. Převažovaly více rytmické skladby, ale občas byly vystřídány skladbami s jemnějším a pomalejším rázem. Typickými znaky kapely byla pevná šlapavá rytmika s výborným zpěvem a sólisty. Koncert by si ale určitě zasloužil více posluchačů, kteří by místo kolem pódia trochu rozpohybovali. Ale i tak kapela hrála naplno a zanechala v posluchačích hezký pocit z koncertu.

{youtube}QhvTBm7lYJ4{/youtube}

Tato co se týká délky existence teprve začínající kapela má před sebou spoustu úspěšných let, pokud bude na sobě pracovat jako dosud. Její koncertování v Praze tedy rozhodně nebylo naposledy. Snad se brzy dočkáme dalšího návratu a to již s větší účastí pražského publika.