Začalo se přesně o půl osmé večer, ačkoliv to vždy není zvykem a mnozí umělci na sebe nechávají čekat. Vzhledem k tomu, že Steve Gadd oslavil tento rok 70. narozeniny, dá se předpokládat, že již nechce tolik ponocovat.
Již od prvních tónů, co zazněly, bylo zřejmé, že se koncert ponese na vysoké dávce kvality. Velká citlivost hráčů, přesné hraní, skvělý feeling a sehranost nabila posluchačstvo energií a vytvořila skvělou atmosféru, ve které lidé hltali celý průběh koncertu a všechna sóla odměnili hvízdáním a potleskem.
Kapela
Středem kapely byl bubeník Steve Gadd, který zahrál neuvěřitelně. Jeho hraní bylo založené více na groovech, ale sem tam přešel i do swingového doprovodu. Nezlomný time mistra umístil každý zahraný úder na své správné místo, což dokázalo vytvořit specifický tah, jež rozpohyboval přihlížející a dokázal naprosto pohltit. Spolu se Stevem Gaddem rytmickou funkci posiloval dlouhovlasý brýlatý Jimmy Johnson. Jejich hraní tvořilo plynulý proud basových frekvencí a rytmického doprovodu.
Na postu sólistů, ale i doprovodných nástrojů, se představili klávesista Larry Goldings, jehož sóla byla podobně jako všech ostatních bravurně vystavěna a jež kapele propůjčoval jak zvuk kláves, tak i Hammondových varhan. Na postu kytary se představil Michael Landau, zazněly i jeho skladby, jako například blues, které kapela přidala na závěr jako přídavek. Dechový nástroj reprezentoval trumpetista Walt Fowler, jež svým nádherným tónem hrál jak sóla, tak některá témata písní.
Typickým jevem této kapely byla silná rytmicko-harmonická složka a postupné budování písní. Hráči od začátku dokonale nastavili atmosféru dané písně a buď ji v té náladě uchovali celou dobu, anebo vygradovali či přešli do jiného doprovodu. Nikdy se ale neztratila nit a hudba neustále plynula. Skvělá byla všechna sóla, nicméně nejvíce očekávání se vždy přeneslo na Steva Gadda, jež vždy začínal sólo z méně hraní i menší dynamiky. Ostatní spoluhráči například hráli rytmické stopky a on je vyplňoval svým umem. Jeho častým trikem snad v každém sóle byl takzvaný „traktor“ používající se v metalové hudbě. Šlo o rychlé střídání například tří úderů na dva bubny a kopák po nějakou dobu. S tímto trikem se Stevovi vždy podařilo vygradovat své sólo.
Většinu písní, co kapela hrála, zazněla z alb Gadditude a 70 Strong. Konkrétně pak zazněly naříklad písně Sly Boots či Elegant Squares.
Tento koncert byl rozhodně nezapomenutelný zážitek vysoké kvality. Desítky let zkušeností bubenické legendy a jeho skvělých spoluhráčů přinesly posluchačům mnoho radosti a umělci si na konci vystoupení při potlesku či při autogramiádě mohli zaslouženě přijmout ovace a chválu.