Když v roce 2004 skupina Unifiction poprvé vystoupila ve vršovické hospodě Rozjetá žába, málokdo zřejmě asi tušil, kam až to tato parta muzikantských podivínů dotáhne. Za svoji téměř desetiletou éru stihli odehrát koncerty napříč republikou, vydat několik desek a vštípit fanouškům, že vrcholná představení se konají v klubu Akropolis.

Čtěte také: Duo Lévi-Faix na první desce žalují z nebytí

Pro tyto koncerty byla vždy připravená velkolepá show. Když se tedy skupina rozhodla ukončit svoji činnost a oznámila, že její poslední vystoupení se uskuteční právě v Akropolis, nemohlo to nechat žádného fanouška Unifiction v nečinnosti.

Pro tuto událost byla vybrána jako předkapela skupina Vložte kočku, která odstartovala večerní program v již velmi zaplněném klubu. Sestava, kterou tvořily dvoje klávesy, jedny bicí a housle, se od začátku svého vystoupení profilovala jako progrocková skupina s punkovými základy, které ovšem ošperkovávala zajímavými texty a skvělým ovládnutím nástrojů..

Jako předkapela se představila skupina Vložte kočku

Místy až art metalové výkony byly rozhodně pozoruhodné, ovšem s ubíhajícím časem začala čtveřice se svým repertoárem působit poměrně monotónně. Možná na tomto by měli chlapci z kapely Vložte kočku ještě zapracovat, neboť jejich koncert byl jinak rozhodně víc jak nadprůměrný. Navíc je třeba ocenit, že si troufli zahrát právě před Unifiction, jejichž publikum si je žádalo již při koncertu předkapely.

Když tedy konečně nastoupila nalíčená a vyfešákovaná skupina Unifiction před diváky, přivítala je vlna potlesku a nadšení. Zpěvák Bedřich Lévi v thajském kloboučku a plátěné kazajce zopakoval, že toto je opravdu poslední koncert kapely, ale že dnes večer si tuto chvíli hodlají užít kapelníci spolu s fanoušky. Poté se ihned skupina pustila do díla.

Pro poslední vystoupení oprášili umělci i některé starší kousky, které již během let skončily v archívu. Došlo tak například na písně Srpem mě setneš nebo Hojnobajt, při kterých diváci jásotem dávali najevo, že jim i dřívější písně nejsou neznámé. Toho večera se zde zkrátka sešli všichni, kdo s touto kapelou prožívali její počátky, i ti, kdo ji poznali později například i díky jejich vystoupení na soutěži ČeskoSlovensko má talent.

Unifiction zahráli i starší skladby z dob počátků kapely

Ať tak nebo onak, utvořila se v klubu nádherná atmosféra, při které se muselo kapele hrát velice příjemně. Bedřich připomenul své takřka kaskadérské kousky na zavěšeném laně nad pódiem, průběžně se svlékal a opět oblékal do roztodivných oblečků, zkrátka vše, co ke koncertům Unifiction patří. Kapela hrála uvolněně a hudebníci si své posledního vystoupení užívali, z čehož vyplynulo i několik vynikajících sólových výstupů klávesisty Jana Faixe a kytaristy Filipa Černého. Rovněž rytmika bubeníka Jana Hrdličky a baskytaristky Veroniky Bartošové šlapala bezchybně.

Na opravdový závěr si nemohla kapela dovolit nezahrát osvědčenou píseň Goethe, fetish a svetr, při níž si spolu zarapovali Bedřich i MC Panda, na kterého se zpěvák vzhůru nohama zavěsil a v této pozici s ním vystupoval. Během skladby začaly na diváky lítat hromady zelí a zrní, jak již též bývá při koncertech zvykem. Prostě když už, tak rozloučení se vším všudy. Při přídavku došlo na další starší kousek – píseň Strom, která připomněla opravdové počátky Unifiction.

Je pochopitelně škoda, že taková kapela končí, na druhou stranu členové skupiny divákům oznámili, že se rozhodně vyplatí sledovat i jejich další projekty, což je bezesporu lákavá pobídka. Díky Unifiction za všechno, co jste nám, posluchačům, za těch deset let přinesli, a kolik radosti jste lidem rozdali. Třeba snad ještě někdy...