Toto výjimečné dílo je poctou mužům a ženám, kteří nasazovali své životy hluboko pod zemí a obstarávali tak zdroj energie pohánějící tehdejší svět. Inspiraci čerpala Julia Wolfe v rodné Pensylvánii, kde se nacházela nejbohatší ložiska tohoto černého zlata. Právě antracit je jeho nejčistější podobou, která vyniká vysokým obsahem uhlíku a vysokou výhřevností.
Autorka se s dokumentární pečlivostí pustila do studia podkladů a ve společnosti scénografa Jeffa Gravese nasbírala širokou paletu materiálu, pomocí které vytvořila téměř dokumentární dílo v podobě oratoria pro sbor a sexteto. V něm ovšem nespoléhá na popis historických faktů či vyprávění uceleného příběhu, ale představuje posluchači a divákovi v pěti částech útržky ilustrující každodennost života pensylvánských horníků.
Velmi intenzivní kompozice střídá ambientní a energické polohy, překračuje hranice mezi klasickou hudbou, folklórem až rockem, přičemž smývá rozdíly mezi žánry. Text libreta čerpá z nasbíraného materiálu, lidových říkanek, dobových manifestů, rozhovorů, či seznamu obětí důlních neštěstí. Vizuální doprovod pak představují dobové fotografie, filmy, mapy či nákresy důlních staveb. Všechny prvky tvoří dohromady výjimečně komplexní a soudržné dílo, které diváka během šedesátiminutové skladby vtáhne a nepustí.
Oratorium bylo napsáno na míru legendárnímu souboru Bang on a Can-All Stars, který je autorčinou „domácí kapelou". Uskupení vzniklo v roce 1992 a jeho doménou jsou nahrávky soudobé hudby, charakteristické překračováním hranic mezi klasikou, jazzem, rockem a experimentální hudbou. Postupně si soubor vydobyl v této oblasti světové renomé a počtem na míru napsaných kompozic se stal průkopníkem v oblasti „nové hudby". Sexteto Bang on a Can pak v pražském Karlíně výtečně doplnil domácí komorní sbor Martinů Voices, který se soustředí na interpretaci moderní komorní světové hudby.
Samotný večer zahájili Tonya Graves a Dan Bárta, kteří svými originálními interpretacemi hornických písní Sixteen Tons a Dark as a Dungeon uvedli posluchače do atmosféry americké Pensylvánie přelomu 19. a 20. století. Poté již nastoupili Bang on a Can a Martinů Voices a dvacetiminutovou sborovou deklamací jmen horníků zabitých při důlních neštěstích v úvodní části skladby, Foundation, uhranuli návštěvníky Fóra Karlín. Nutno dodat, že zmíněný seznam je natolik dlouhý, že autorka byla nucena vybrat jen oběti s křestním jménem John a jednoslabičným příjmením. Druhá část skladby, místy až rockově laděná energická Breaker Boys, vychází z dětské říkanky a pojednává o těžké práci dětských horníků. Velmi emotivní třetí část Speech je zhudebněnou řečí předáka důlních dělníku Johna L. Lewise ve strhující interpretaci kytaristy a v tomto případě i zpěváka Marka Stewarta. Meditativní lyrická čtvrtá věta Flowers je inspirována civilním životem horníků a jejich rodin ve svébytných hornických koloniích, umělých městech vystavěných poblíž uhelných nalezišť. Závěrečná část Appliances je pak výčtem každodenních činností a potěšení, které bychom si nemohli dopřát bez energie vydobyté horníky z nitra země.
V pouhých pětašedesáti minutách představila Julia Wolfe ve spolupráci s Bang on a Can a Martinů Voices jedno z nejpůsobivějších děl současné hudby, nesmírně hutnou, hlubokou a podmanivou skladbu, která je zároveň dokumentární sondou reflektující sociální problémy dané doby. Své dílo přijela autorka představit osobně a po koncertě se zúčastnila debaty s diváky, kde poodhalila některé své motivy a zdroje inspirace. Po Stevu Reichovi a Davidu Langovi představily Struny podzimu dalšího reprezentanta špičkové soudobé hudby. Doufejme, že v této tradici budou pokračovat i napřesrok.
BANG ON A CAN ALL-STARS:
Ashley Bathgate – violoncello, zpěv
Robert Black – kontrabas
David Friend – klavír
David Cossin – bicí nástroje
Mark Stewart – kytary, zpěv
Ken Thomson - klarinety
MARTINŮ VOICES – sbor
Lukáš Vasilek - sbormistr
Tonya Graves – zpěv
Dan Bárta – zpěv
Jeff Graves – scénografie
pro musicweb.cz napsal Michal Havlák
