Ti, kteří náhodou na kanálu Youtube před včerejším koncertem shlédli záznam říjnového vystoupení Herbieho Hancocka z texaského Austinu, mohli celkem bez problémů odhadnout, v jakém duchu a režii se pražský koncert ponese. A až na post bubeníka byly tyto dva koncerty takřka zcela identické a to od připraveného setlistu celého večera až po představení kapely po úvodní rozehřívací improvizaci. V průběhu koncertu zaznělo celkem pět skladeb a jeden přídavek a nechybělo prakticky nic, s čím je Herbie Hancock jako hudebník spojován. Ať už to byly jeho notoricky známé skladby Cantaloupe Island či Chameleon a nebo jeho pověstný Roland Keytar, tedy jeho "podivné klávesy, na které se hraje jako na kytaru vestoje".

Vměstnat tolik umu a nápadů do pouhé hodiny a půl hraní je složité, ale stejně se člověk občas neubránil pocitu, že se jedná v první řadě a zejména o hudební exhibici a hudba jako celek občas ustupovala do pozadí. Pokud jde o zvuk a um, neztratil však Hancock nic z toho, díky čemu je už řadu desetiletí považován za tak výraznou osobu jazzu. Jeho typické a ihned rozpoznatelné licky, ohromující technika, gradující expresivní rytmická sóla, výměny s bubeníkem Trevorem Lawrencem Jr. a citlivé a pro něho tak typické doprovody v okamžiku, kdy měl sólo některý z jeho spoluhráčů. To vše Hancock předvedl a ti, kteří přišli zejména na něj, museli odcházet nadmíru spokojeni.

Během koncertu nastalo i několik momentů, které byly velmi zajímavé a oproti všem (byť precizním) exhibicím tvořily příjemnou změnu. Zmiňme zejména krásnou práci s vokodérem ve skladbě Come Running To Me, kde se k Hancockovi přidal do dvojhlasu i klávesista a saxofonista Terrance Martin. Právě on se také blýskl krásným intimním sólem na altsaxofon ve snad nejznámější Hancockově skladbě Cantaloupe Island. Poslední z hudebníků, který opanoval nejnižší frekvence, byl baskytarista James Genus. I ten se blýskl během večera technicky velmi náročným sólem, během kterého si bylo možné konečně s chutí vychutnat jeho zvuk. V ostatních případech byl totiž zvuk jeho baskytary extrémně nekonkrétní, což výslednému dojmu z koncertu bohužel velmi ubralo.

Milovníci Herbieho Hancocka a jeho nejslavnějších hitů zcela jistě odcházeli ze čtvrtečního koncertu spokojeni a nezbývá než doufat, že se 77letý hudebník do Prahy opět co nejdříve podívá.