Nedávno jsi vydal knížku Přežil jsem sám sebe. Je to dost osobní zpověď. Mě na tom hodně zaujal fakt, že tam otevřeně popisuješ i vztahy ve své rodině, mezi rodiči. Jak moc náročné to pro tebe bylo, jít s tím na veřejnost?

Nebylo to tak náročné. V rámci svého procesu sebepoznávání jsem nastoupil na léčení, kde se ty vztahy probírají a je to důležité, protože srovnáním si těch vztahů si člověk najednou začíná víc uvědomovat svoje postavení ve světě a začíná se jinak chovat. Takže jsem to protřepal už tolikrát, že v té knize již nebylo tak těžké to veřejnosti odhalit.

Knížka se dost liší od standardních autobiografií. Je více zaměřené na tvou vnitřní cestu než na vyprávění nějakých příběhů. Proč jsi se rozhodl pro tenhle způsob?

Radka Červinková, která tu knihu psala, se mnou dělala rozhovory na základě toho, že jste se znali z dřívějška, kdy se mnou dělala nějaké rozhovory do časopisu. Pak jsem měl udělat Třináctou komnatu a ten materiál byl tak široký, že formát už jednoduše nestačil, tak jsme se rozhodli udělat celou knihu. A protože jsme ji nakonec psali pro vydavatelství Grada, které je zaměřené na psychologii, tak to bylo tímhle způsobem pojaté. A já jsem to vlastně i tak chtěl, aby to byla moje osobní zpověď o mém životě a o tom, že se dá život změnit. To byl důvod, proč kniha měla vyjít.

Hodně lidí, kteří po knížce sáhnou, jsou fanoušci tebe jako muzikanta. Nicméně se v knize muzice moc nevěnuješ. Nemáš v plánu někdy do budoucna vyprávět příběhy ze tvého hudebního života?

Já tomu rozumím. Takový nápad už byl. Domlouvali jsme se s Petrem Korálem. Poté, co vyšla tahle knížka, která mapuje můj osobní vývoj, je klidně možné, že s Petrem Korálem uděláme i tu moji hudební historii.

V tuto chvíli působíš v několika kapelách, takže bych to vzal postupně. Začněme Benefitem. Ty jsi z kapely odešel a nedávno ses tam zase vrátil. Co tě k tomu vedlo?

Nevedlo mě k tomu nic. Milan Vipler mě o to požádal, protože Vláďa Gumáček Koudelka skončil, neb má malé dítě a věnuje se rodině. Milan řekl, že už nechce shánět nové zpěváky a jestli by mi nevadilo, kdybych se vrátil. Vracím se na dobu přechodnou, to znamená na tento rok. Mají nového, bezvadného zpěváka Jirku Jecha, který to po čase bude schopen utáhnout sám. Ale v Benefitu byli lidé vždy zvyklí na dva zpěváky, takže na přechodnou dobu vypomáhám, aby to byl útvar, jaký jsou lidé zvyklí.

Předpokládám, že návrat pro tebe byl jednoduchý.

Absolutně. Vracel jsem se domů. Zaprvé jsem s těma klukama devět let hrál a za další tu muziku mám celý život rád.

Benefit se před nějakou dobou, a už je to docela dlouho, vydal novým směrem. Snaží se vstřebávat moderní trendy a nechtějí být jenom zábavová kapela. Jak jsi to ty jako člověk, který byl u začátků kapely, toto vnímal?

Velmi pozitivně. Nakonec jsem byl i hybatel toho, aby jsme začali dělat svoje věci. Ty desky, které jsme spolu dělali, už byly o vlastních věcech. Celý život jsem radši dělal svoji muziku a ještě ke všemu muziku, která nepodléhá takovému tomu obecnému vkusu. Prostě chci, abych tomu sám věřil, takže jak Rock n’Roll, tak A ta je dobrá, obě ty desky mám rád, nestydím se za ně a jsem moc rád, že Benefit se rozhodl konečně začít dělat svoji muziku.

Přejděme k Vitacitu, který má za sebou také složitý vývoj se spoustou zpěváků. Jak si k tomu návratu vlastně přišel ty, když Láďa Křížek odešel zpívat do Citronu a kapela skončila?

V době, kdy Láďa ještě zpíval s Vitacitem, potřeboval občas vypomoci, takže jsem s nimi už začal jezdit od roku 2012 jako host. Zazpíval jsem tam pár věcí, pak se přidal i Fany Stehlík. Takže bylo nasnadě, když potom Láďa odešel do Citronu, že jsem se vrátil do kapely, kterou jsem pomáhal rozjet.

Chystá Vitacit nějakou novou muziku?

Chystá. V současné době to je komplikované, protože jsme za ty tři roky, co se snažíme vrátit na scénu, měli problémy na postu bubeníka. Takže v téhle chvíli máme třetího bubeníka. V současné době jsem s Vitacitem jako zpěvák s Fanym Stehlíkem napůl a chystáme novou desku, ale tím, jak se ti bubeníci měnili, tak se to zdržovalo. Teprve teď máme nového bubeníka. Hraje se mnou i v Merlinu, jmenuje se Honza Nezval, mladý kluk z Moravy, skvěle hraje. Takže kluci už začínají připravovat nové věci a já se moc těším na to, že budeme mít nové hity Vitacitu, které budou naše.

Ty se na skládání ve Vitacitu nijak nepodílíš?

Nepodílím. Moje krevní skupina je Merlin, tam se cítím dobře. Nemá to žádný tematický vliv, zatímco Vitacit má nějaký směr, který by měl dělat a tam já autorsky jsem asi těžko uchopitelný.

Tím se dostáváme teda k Merlinovi, což je tedy tvá největší krevní skupina a srdcovka. Jak to v současnosti obecně vypadá s touto kapelou?

Kdysi, když umřel bubeník Aleš Zimolka a pak odešel Richard Tomíček s Mimim, jsem si nechal vyložit karty na Merlin. A ta vědma mi řekla, že je to úžasné spojení, které bude fungovat na spirituální úrovni. Ale nebude to již kapela jako taková, jako mechanismus, který by fungoval ve veřejném prostoru. A to se potvrdilo. Funguje to tak, že mám sestavu z úžasných muzikantů, kteří hrají s velkým nasazením a chutí. Věříme si navzájem, je to něco nádherného. Prostě zpívat s Merlinem je pro mě jako být v plodové vodě své matky. A všichni ti kluci to cítí stejně. Ale nemáme žádnou ambici to hnát do velkých rozměrů. Takže budeme hrát svoji muziku, které věříme a víme, že bude vždy nějaký počet lidí, kteří na náš koncert přijdou a budou si ho užívat.

Pracuješ na nějakých nových věcech?

Ano. A Ondra má už připravené nějaké věci. Pořídil jsem si kvůli tomu kytaru a začínám skládat taky.

Nedávno jsem četl tvoje vyjádření, že máš v plánu, aby tato koncertní sezona byla tvoje poslední a po ní chceš odejít do pěveckého důchodu. Nicméně přišel do toho koronavirus. Pořád toto tvé rozhodnutí platí?

Ten virus mě přesvědčil ještě víc, protože jsem zjistil, že mi to zpívání neschází. Takže čím dál tím víc zvažuji, jak budu pokračovat dál. Samozřejmě s Benefitem budu končit, to je jenom výpomoc. Taky projekt Best of Dan Horyna, který dělám s kytaristou Bennym jen tak pro lidi, kteří chtějí slyšet všechny věci pohromadě, je jen taková radůstka bokem, ale není to žádný projekt, který by měl fungovat dál. U Vitacitu uvidíme, jak se to rozjede. Určitě si nechám Merlin, který, myslím, bude hrát tak dvacetkrát do roka. To bude stačit, kluci mají svoje aktivity. A hlavně tam budeme hrát muziku, které všichni dohromady věříme, protože ji děláme dohromady.

Musíš se starat o svůj hlas nějakými zvláštními postupy? Jak se o něj staráš, abys mohl na koncertech předvádět výkony, na které jsou posluchači zvyklí?

Vždycky jsem zpíval přirozeným způsobem. Sice jsem studoval konzervatoř, takže mám nějakou techniku, ale nikdy jsem se o ten hlas nestaral jako třeba Kamil Střihavka, který chodil na hlasovou techniku a tak. Já zpívám přirozeně. Jediné, co si nějakým způsobem teď ve vyšším věku hlídám, je, že ve vysokých polohách někdy už mám trošku problém, tak se před koncertem rozezpívávám, abych ten hlas roztáhl o ty horní tóny. Jinak spíš sázím na to, že mi lidi věří celkový projev, než jen ten hlas.

Na závěrečnou otázku už jsi mi částečně odpověděl. Myslíš si, že ve pěveckém důchodu dokážeš vydržet? Víš, jak to snáší Vláďa Gumáček?

Nevím. S Vláďou jsem nemluvil. Mluvil jsem s klukama, protože jsme byli hrát s Benefitem, a oni říkají, že Vláďa je spokojený. Já vím jedno. V současné době se pro mě největším koníčkem a zároveň vším, co mě baví, stal tenis. A když jedu v pátek na zábavu a v sobotu taky a mezitím mám v sobotu dopoledne turnaj, tak v pět ráno přijedu z hraní a v devět začínám hrát tenis. Skončím v pět nebo v šest odpoledne, nastupuji do auta a jedu na další. Tak dávám přednost právě tenisu před hraním.