Lighthouse Academy: Nejde nám o byznys, ale o duši Doporučený

To, co každý zpěvák zažil. Své hudební začátky. Ve valné většině případů má každý zpěvák svého oblíbeného lektora, který mu pomáhá. Jaké je to být pedagogem zpěvu, jaké je to stát na druhé straně sálu a poslouchat své žáky? Co to obnáší? Lidský hlas je velmi specifický nástroj a nedá se mu poručit. Leccos o tom nám prozradila lektorka populárního a muzikálového zpěvu Nela Doležálková.

Nela Doležálková Nela Doležálková Zdroj: of.web

Kdo vlastně stál u vzniku Lighthouse?

Napadlo nás tak společně s Radimem Pátkem, pedagogem z Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka, že chceme mít něco vlastního a vyučovat podle našeho přesvědčení, jak je to nejlepší, být pod vlastní hlavičkou. Tak jsme o tom pořád mluvili, mluvili, až jsme slova proměnili v činy. U zrodu nápadu jsme tudíž stáli my dva. Radim Pátek, pedagog zpěvu a herectví na KJJ a já, lektorka právě pod Lighthouse Academy. Impulzem ke vzniku byl náš profesor na tanec z KJJ Daniel Bič, který nás učil tanec šest let. Bohužel se mu nepodařilo vyhrát boj s leukémií a již není mezi námi. Chtěli jsme mu vzdát poctu, protože byl skvělým pedagogem, neuvěřitelným. To, co předával on nám, my v sobě neustále živíme a předáváme dál a jeho úžasná energie je tak i nadále přítomná.

Co tě vedlo k tomu, že jsi začala zpěv učit?

Moje profesorka Lenka Suchánková, která má pedagogický dar. Myslím si, že to v sobě nemají všichni. Ona přišla jako mladá poté, co dostudovala právě konzervatoř Jaroslava Ježka, kam jsem nastoupila já. Říkala jsem si, je to mladá holka, co mi dokáže předat? Byla jsem skeptická a vlastně jsem po prvních dvou hodinách přehodnotila celé své mladistvé myšlenky, musím podotknout, že mnohdy ne úplně rozumné. Lenka mi otevřela hlas, kterému dlouho nikdo nedůvěřoval. Nikdo si nemyslel, že bych na této škole vydržela. Lenka přišla a já věděla, že jsem na správné cestě. Dále potom již zmiňovaný Daniel Bič a v neposlední řadě paní Hana Smrčková, která mě učila šest let herectví a improvizaci. Tito lidé ve mně vybudovali dar a vnímání, že to stejné mohu předávat dalším lidem. Miluju práci s ostatními lidmi, když s nimi dokážu udělat to samé. Když si člověk například nevěří a já v něm otevřu jeho hlas. Není to jen o zpěvu, ale i o vnitřní stránce, ale nebudu se rozkecávat. (smích)

Co předcházelo Lighthouse. Kde jinde jsi učila a čím sis prošla?

Začala jsem vyučovat hned po škole. Ve volnočasovém klubu na Praze 4, jsem začala poprvé objevovat svoje možnosti, jak správně bych mohla rozeznít v lidech jejich hlasy. Poté jsem se dostala do různých organizací, kde jsem nesouhlasila s myšlenkou, která se tam vedla, protože z mého pohledu nešlo primárně o děti, ale o byznys a mně jde primárně o člověka. Dostat z něj to nejlepší. Potřebuji, aby moje práce měla duši.

Také jsem mezitím měla ještě spoustu zaměstnání, která se vždycky netýkala zpěvu. Bála jsem se jít vyučovat na vlastní pěst. Během osmi let jsem se hledala a teď ve třiceti jsem došla k závěru. Ano, toto je má cesta, chci po ní jít dál v rámci Lighthouse Academy.

Kdo v Lighthouse ještě učí a jakou má specializaci?

V Lighthouse Academy učí Radim Pátek, pedagog konzervatoře Jaroslava ježka, vyučuje tu zpěv a herectví. Dále v Lighthouse Academy učí právě Lenka Suchánková a to zpěv. Poté paní Hana Smrčková, která učí pod názvem večerní škola hrou _IMPROVIZACI. Má naplněné již 3 kurzy od pondělí do středy a tam dělá s lidmi divy. Chodí tam i můj přítel a je to změna. (smích) Práci s paní Hanou Smrčkovou bych doporučila opravdu každému člověku. A samozřejmě já. Učím tu zpěv - jakékoliv žánry. Nejvíce mě baví pop a soul, folk, šanson, ale také muzikál. V hodinách zpěvu pracujeme na správné technice, výrazu a v neposlední řadě na dechu. Je pro mě velice důležité, aby lidé věděli, o čem zpívají, aby to byli oni, když zpívají, ne jen stroje dobrých tónů a žádný vnitřek. Přece jen přes emoce a výraz se technika zpěvu lépe uchopí. Jde mi o autenticitu každého studenta.

Slyšela jsem o vašich koncertech. Jak si vybíráš místa pro koncerty?

Naše koncerty jsou specifické tím, že jsme se posunuli do dalšího levelu. Ze začátku koncerty byly s hudebními podklady a teď už je děláme jenom s muzikanty. Je to velká škola pro děti, strašně mi tím rostou. Vidím tříletou práci u slečny, která nebyla schopná se chytit s kytarou a teď už ji nic nerozhodí. Děláme menší koncerty, kde hrajeme akusticky, pouze kytara a klavír a pak jednou za rok uděláme velký koncert, kde nás doprovází celá kapela. Místa pro koncerty si vybírám tak, aby pro rodiče a známé byla příjemným prostředím. Dobré občerstvení a super zvuk nesmí chybět.

Samozřejmě mám ráda kluby, nazpívala jsem se v nich dost za svých mladých let, ale tam to nejde. Oblíbili jsme si prostor v Činoherní kavárně a také Studentský klub Celetná, kde je veškeré vybavení a pro kapelu je to skvělé. Výběr místa souvisí i s finančními prostředky. Nemohu si dovolit uplatit drahé prostory. Dříve jsme hráli například v Salmovské kavárně nebo v Carpe Diem. Teď nově spolupracujeme s městem Kostelec nad Černými lesy, kde vystupujeme na různých trzích a slavnostech a během uplynulých měsíců jsme také uspořádali koncerty pod okny pro domovy seniorů. Plánujeme koncert na lodi a chceme v průběhu let udělat i divadelní představení. 

Kolik máte dětí? Nemyslím s přítelem, ale v Lighthouse. (smích)

Máme tady spoustu dětí, o které by stál i přítel, ale teď se zaměřujeme na Lighthouse. (smích) My tomu říkáme Lighthouse family. S Lighthouse neplánujeme nějaká obří čísla žáků třeba 100 nebo 200. Nás je okolo 40. Nejde nám o byznys ale o to, aby věci, o které se snažíme, měly duši. Takže já za sebe ve zpěvu mohu pojmout na jeden týden maximálně 15 dětí. Teď mám 13 žáků. Radim učí zatím dva lidi, protože souběžně učí na konzervatoři Jaroslava Ježka. Moje věková kategorie jsou žáci mezi 13 a 25 rokem. Nejvíce mě tato výuka naplňuje. Lektor Radim u nás vyučuje dospělé i mladší žáky. Paní Smrčková se zaměřuje především na práci s dospělými. Lenka Suchánková vyučuje také spíše dospělé.

Co už má Lighthouse za sebou?

Lighthouse vznikl v září 2018, takže mu budou dva roky. Prvně jsme udělali alespoň facebookové stránky a postupně jsme tvořili web. Za sebou máme spoustu nových šikovných žáků, ale i žáků, kteří jsou už třeba na konzervatořích. Je to pro mě vždy těžké, když žáky, které učím dlouhá léta, musím opustit, ale ráda říkám, že není nic trvalejšího než změna, takže u nás kolují lidi pořád. Moc mě těší, když pak vidím výsledky, jako třeba s tebou, když slyším, že tvoříš vlastní věci s českými texty a máš svou kapelu, když do toho dáváš ty správné emoce, zní to skvěle a já jsem pak pyšná, že se to povedlo a ty si plníš své sny.

Nelákalo tě někdy učit na konzervatoři, pracovat se studenty, kteří se hudbou chtějí živit?

Tak samozřejmě, že by mě to lákalo. Mě výuka zpěvu baví moc. Akorát… Jsem prostě ráda tak, jak to je, že si jedu svoje věci tak, jak je cítím. Nejsem ve stresu. Nikdo mi neříká, co je špatně. Dělám práci na maximum a dávám do ní srdce. U mě je podstatné to, že to dělám pro děti. Chci, aby se vyvíjely dobře, aby u nás fungovaly dobré mezilidské vztahy. To je pro mě podstatné, to je základní myšlenka Lighthouse Academy, aby naši studenti nebyli ve stresu z nátlaku, že je něco špatně. Nemám ráda srovnávání. Mám ráda, když do všech investuji stejnou energii. Ráda dostávám všechny své studenty na stejnou pěveckou úroveň. Jsem ráda, když se studenti mezi sebou umí pochválit a jsou rádi za to, co umí. To u mě velmi funguje. Neumím si představit, že bych se ocitla na nějakém místě, kde to takto nefunguje. V umění se člověk musí cítit uvolněně a dobře. Jsem strašně ráda, že vyučuji na vlastní pěst.

Kde Vás najdeme? Kde Lighthouse sídlí?

Lighthouse sídlí na Senovážném náměstí 23, kousek od Masarykova nádraží a taktéž kousek od hlavního nádraží, což je skvělé, protože k nám jezdí i mimopražští studenti. Tady je naše hlavní provozovna, kde probíhají hodiny zpěvu, improvizace i herectví. Další základnou je ZŠ Bezručova v Říčanech, kde učím já. Dále v ateliéru ve Všenorech, kde vyučuje Lenka Suchánková zpěv pro dospělé. A samozřejmě na Instragramu, Facebooku a našich stránkách

Nemůžu se nezeptat. Jak se Vám daří po koronavirové krizi? Máte dostatek studentů, máte volná místa?

Koronavirová krize, to bylo neštěstí (smích). Ne, já si myslím, že co má přijít, to přijde. Bylo, myslím, důležité, globálně, zastavit se a zkoncentrovat se na to, co je opravdu důležité. Mě to utvrdilo v tom, že neumím odpočívat, zjistila jsem, že potřebuji pořád něco tvořit. Paní Smrčková neučila, protože je to riziková skupina, je jí osmdesát let, což jí ale vůbec neubírá na její energii. Vyučovat začíná až v září. Lenka Suchánková také zrušila kurzy po čas karantény. Radim Pátek také přestal vyučovat. Já jako zakladatel této organizace jsem na tom byla špatně, potřebovala jsem se nějak uživit. Měla jsem pár skype lekcí, za které rodičům svých žáků děkuji, a nakonec jsem to nějak zvládla. Skype lekcí jsem se bála, ale nakonec jsem s mými studentkami zvládla přes skype natrénovat písničky, které krásně zazpívaly na závěrečném koncertě. Skype lekce pro mě byly mnohem náročnější, bralo mi to více energie než normální lekce, takže jsem ráda, že už se výuka vesměs vrátila do normálních kolejí. Volná místa samozřejmě máme, jak u Radima, tak u Lenky i u mě a od září nabíráme nové lidi. Myslím, že ten kdo nás potřebuje, si nás najde, jak duševně, tak profesně.

Co chystá Lighthouse do budoucna?

Spoustu koncertů zpívání, vystupování a otrkávání se a hlavně být všichni spolu, co to jen jde a dokud to jde. Určitě chci uskutečnit další koncert pro nějaký domov seniorů. Velký koncert s kapelou. Zpívání na vánočních trzích a nyní je právě v řešení krásný koncert na krásné pražské lodi.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Měli jsme před sebou muzikálový workshop, který zřejmě budeme přesouvat na konec léta, protože moc stojíme o jeho uskutečnění, ale prozatím se nám nepodařilo naplnit ho tolika účastníky, aby se mohl uskutečnit na místě, na kterém jsme ho uskutečnit chtěli. Samozřejmě v podnikání je vždy spousta rizik, spousta odpovědnosti, když do určitého projektu jdete, aniž byste věděli, zdali budete v plusu nebo v minusu. To už je riziko podnikání. Doufáme, že náš workshop v budoucnu uskutečníme, a když ne, tak to zase někde vyrovnáme. To je naše vidina, dělat kromě hodin i další projekty. Snažit se být aktivní, co to jen jde.

Poslední otázka, Nelo, kde můžeme slyšet zpívat tebe?

Dělám hudbu pro radost. Hodně jsem se zaměřila na výuku. Ráda si občas někde zazpívám, ale dokážu bez vystupování a zpívání žít. Třeba teď jsem zpívala na koncertě na podporu jedné kavárny, nebo jsem si uspořádala narozeninový koncert, kde jsem si na oslavu své třicítky chtěla zazpívat. Samozřejmě člověk nemůže být organizátor a zpěvák, protože pak nic nezazpívá, je tak udýchaný a nezvládá to (smích). Takže to, co říkám svým studentkám v hodinách, se tam samozřejmě neodehrálo, ale já to tak beru, to jsem prostě já. Teď s nikým nezpívám, ale občas si zahraju s naším divadelním souborem Pod Hanou v Divadle Kampa. Po několika životních ztrátách jsem se naučila se na věci příliš neupínat a neztotožňovat se s nimi. Pro mě je to ta nejlepší cesta uvědomění si toho, kým doopravdy jsem. 

Napsal(a):

Zanechat komentář