Tak, kluci, začínáme. To, že jste spolu šest let, se už o vás lidé mohli dočíst…

Roman: Jojo, už je to dlouhotrvající vztah...

Jakub: Počkej, to není šestiletý vztah, to je vztah trvající už od základky.

Tíhli jste k muzice odmalička?

Roman: Tak určitě…

Jakub: To ano, ale že bychom uvažovali o dýdžejingu... To se ukázalo až na střední při nějaké školní akci.

Roman: Byla to nějaká párty u příležitosti imatrikulace, kde jsme měli hroznou potřebu ukázat, co v nás je. Tak jsme vytáhli CD přehrávače bez mixu a začali pouštět naše oblíbené písničky.

Myslel jsem, že už jste ta generace, která začínala na iPodech. Sice o sobě tvrdíte, že jste „pouštěči“ a nestydíte se za to, ale poslední dobou, co jsem vás slyšel, už mixujete čím dál lépe.

Jakub: (smích) No, snažíme se. Opravdu to nepopíráme, jsme šoumeni. Víme, že nemáme ten dýdžejský skill, ale o to víc se snažíme vybranými písničkami o to, aby se lidi dobře bavili. A i my samozřejmě. Jsme takoví písničkáři, moderní.

Ohledně žánru, který hrajete... Vycítili jste na trhu díru, byl to kalkul? Anebo se vám ta muzika líbí? Třeba se do budoucna váš vkus změní a budete hrát zase něco úplně jiného.

Jakub:  Nebyl to kalkul, ale náš hudební vkus se neustále mění, vyvíjí a pokud nás návštěvníci uslyší za rok, je možné, že budeme znít úplně jinak. Před šesti lety jsme začínali hrát skáčko, protože nás to na střední bavilo, ale časem se nám přejedlo. Už jsme ho nehráli celou noc, ale postupně se k tomu přidal balkán, pak swing, později ten módní elektroswing. Dnes se na akcích dostáváme ještě dále a přidáváme k tomu současnou taneční hudbu, pokud bych to tak mohl nazvat.

Například?

Jakub:  No, třeba Foster the People…

Roman: Major Lazer atd… Prostě optimistické písničky.

Váš sen byl vždycky zahrát si na festivalu Pohoda. To se vám letos splnilo, měli jste velmi kladné ohlasy. Už je v jednání příští ročník?

Jakub: Pohoda se vždycky zamlouvá nějak kolem října, listopadu, tak uvidíme.

Roman: Doufáme, že ano!

Co třeba maďarský Sziget jako další stupeň ve vaší kariéře, tam si sebe dokážete představit?

Jakub:  O něm už dlouho sníme a možná, že teď prozradím hodně, ale už s nimi jednáme. Jednali jsme s nimi už letos, jenže nám neklaply termíny.

Teď jste byli na návštěvě v USA a v Mexiku. Jak jste se tam dostali, máte nějaké zážitky?

Roman: Nezapomenutelné zážitky máme hlavně z Mexika.

Jakub: Do toho Mexika jsme se chtěli dostat tak či tak, ať už k načerpání nových zkušeností nebo změnit trochu prostředí… A měli jsme štěstí, že jsme v tu dobu komunikovali s jedním mexickým promotérem a dýdžejem, který nám zařídil hraní v Tijuaně a v Mexiko City a ještě v dalších městech, ale v tom Mexiko City to byl fakt excelentní zážitek.

A to bylo v rámci nějaké akce nebo festivalu?

Jakub: V Mexiko City jsme hráli pro Španělský kulturní institut.

Roman: Ale byla to pravidelná balkánská párty.

Takže jste tam byli jako zahraniční hosté…

Jakub: Tak tak, oni tam na každou párty zvou nějakého zahraničního hosta, třeba velmi často tam hraje zakladatel labelu zaměřujícího se na tento žánr – Balkan Beats, Robert Soko z Berlína. No a my jsme tam byli jako druzí Evropani, kteří tam zahráli.

Roman: Byli jsme tam za takové evropské hvězdy. (smích) Opravdu se k nám tak chovali a lidé se s námi po vystoupení fotili snad dvacet minut. To se nám nikdy nestalo.

Takže možná takové okénko do budoucnosti, takhle by to mohlo vypadat za pár let. Ale zpátky k Praze. Jak jste se sem dostali a jak dlouho tu hrajete?

Jakub: Dostali jsme se sem vlastně díky kapele, která už neexistuje - Papa Noel - zdravíme tímto všechny členy! A díky nim jsme začali hrát v Popocafepetlu a Rock Café. To byl první odrazový můstek tady.

Viděl jsem vás poprvé přesně před rokem v café V lese a bylo tam asi padesát lidí. Když jsem se na vás byl na konci jara podívat znovu, v podstatě jsem se do klubu nedostal, jak tam bylo narváno. V čem vidíte ten obrovský úspěch v nárůstu příznivců? Uvědomujete si, že chtě nechtě se s oblíbeným café V lese budete muset rozloučit, protože už kapacitně prostě nestačí?

Jakub: Asi je to dáno tou symbiózou místa a hudby, kterou hrajeme. Café V lese je svým způsobem unikátní podnik, nemohu hodnotit, jestli je v něčem pohodlný nebo nepohodlný, ale na pražské poměry je to unikum. A my jsme se prostě střetli s Ondřejem (Ondřej Kobza, úspěšný pražský kavárník a otec projektu Piána na ulici, pozn. red.) a tím prostorem ve strašně dobré fázi a lidé se o tom evidentně doslechli, za což jsme pochopitelně nesmírně vděční a hrdí! Co se týče prostoru, samozřejmě hledáme, hledáme. Otevřeně říkáme, že ty prostory asi už nejsou úplně postačující.

Což nás přivádí k hlavnímu podnětu, kvůli kterému vznikl tento rozhovor. Řekněte nám, na co se posluchači, tanečníci mohou těšit už v říjnu.

Jakub: Přesně tak, jedná se o projekt Elektro Swing Fever, který už rok úspěšně běží třeba v Brně, kde se to setkalo s neuvěřitelným úspěchem a na ty akce chodí přes osm set lidí. Po úspěchu během roku, kdy na nás v Praze začalo chodit čtyři sta, pět set lidí, se nám povedlo vyjednat klub Roxy a velmi jim děkujeme, že nám dali takovou důvěru. Tím pádem 19. října proběhne první velká elektroswingová akce, která by měla být spojením všech elektroswingových dýdžejů, kapel, fanoušků. Měla by se konat zhruba jednou za půl roku a vyrovnat se evropským akcím podobného formátu, které probíhají v Berlíně či v Paříži. Takže tomu bude odpovídat i line-up. Pozvali jsme například DJs z Elektro swing Malta, což je jedno z hlavních míst této scény, nebo tam bude křtít desku Mydy Rabycad, tedy první elektroswingová kapela u nás.

{youtube}hAYGpMFeAO8{/youtube}

To zní úžasně! A když už hrajete spolu takhle dlouho, neuvažujete, že byste začali dělat nějaké svoje věci?

Jakub: Tak o tom samozřejmě uvažujeme, ale… (smích)

… nemůžete se k tomu dokopat, co?

Jakub: V podstatě si uvědomujeme, že nemáme ten dýdžejský skill. Nápady máme a o něco se i pokoušíme sami, ale nemá to ten drive, takže hledáme někoho, kdo by nám pomohl naše představy zhmotnit do kvalit, na které my technicky nestačíme.

Máte nějaký nesplněný sen?

Jakub: Ano, jeden takový máme, a to podívat se do Asie. Tak jako pro někoho může být překvapením silná balkánská scéna v Mexiku, je podobná scéna například i v Japonsku. Nějaká jednání už probíhají, takže uvidíme. Vlastně nenapadá mě nikdo ze slovenských DJs, který by se dostal do Mexika a zároveň hned do Japonska.

Roman: A příští týden jedeme hrát na Maltu, vlastně!

Tak kluci, děkuji za rozhovor a do budoucna přeju hodně úspěchů!

Jakub, Roman: Děkujeme moc, budeme se snažit.