Jak se těšíš na celé turné po České republice? Start proběhl 25. října.

Velmi se těším, cítím v sobě takový adrenalin, protože to je moje první turné jako takové, nejen v České republice, ještě žádné jsem neměla ani na Slovensku. Potom, asi hned po novém roce, bych chtěla nějaké zorganizovat i na Slovensku. Hrozně se těším i s celou mojí kapelou. Myslím si, že jsme si připravili slušnou show. Začíná to v Ostravě a máme naplánovaných asi deset měst, jsou to většinou kluby a také tři kulturní domy.

Máš nějaké město, na jehož návštěvu se opravdu těšíš?

Těším se všude, nemám místo, které bych preferovala. Na Moravě se zdržuji dost často, mnoho vystoupení mám právě v moravském kraji. Velmi zajímavá bude pro mě určitě Plzeň, protože tam jsem ještě neměla takhle velký koncert, a Praha, protože jde o hlavní město. Jsem velmi zvědavá, jak to dopadne. Určitě dobře, věřím tomu, že ta atmosféra, kde budou moji fanoušci, lidi, kteří znají mé písně, bude uvolněná. Jako většina zpěváků a zpěvaček mám i já na začátku vždy pocit napětí, ale jakmile začne hrát hudba, vše ze mě spadne.

Proč jsi neuspořádala turné nejdříve na Slovensku? Nebo proč jsi uspořádala turné dříve v Česku než na Slovensku?

Je to proto, že momentálně nejvíce koncertuji v České republice. Vystupujeme samozřejmě i na Slovensku, ale podle mě bylo opravdu lepší turné zorganizovat tady. Zde jsme našli i člověka, který nám ve všem hodně pomohl, nejen finančně či mediálně. Jsem velmi ráda, že to vyšlo. Samozřejmě věřím, že i na tom Slovensku to potom bude lehčí.

Takže nějaké turné na Slovensku určitě bude?

Ano, já bych chtěla aspoň na pár míst. Vše je zatím otevřené, není jisté na sto procent, že to bude. Já i celá má kapela a tým chceme jet i po Slovensku. Už jenom najít prostředky a kluby, které jsou pro koncerty vhodné.

Před čtyřmi měsíci jsi vydala své nové, již třetí album s názvem Na slnečnej strane sveta. Zazní na tvém turné spíše skladby z tohoto alba, nebo budeš hrát spíše starší hity?

Určitě budeme hrát všechny písně, které lidi znají a mají rádi. Jsou to moje hity jako Horehronie, protože na tom jsme postavili celé turné. Když se řekne Horehronie, každý ví, že je to ta písnička o stromech. Takže Horehronie určitě bude, Jabľčko určitě také, Pri Oltári, V sieti ťa mám, to si myslím, že je těch pět písniček ukotvených v povědomí lidí. Budou tam samozřejmě i skladby hlavně z druhého a ze třetího alba, ale chybět nebudou také z toho prvního.

Budeš mít na koncertech nějaké hosty, nebo něco, co by tvé fanoušky mohlo překvapit?

Na prvních koncertech se chci prezentovat jen já s kapelou. Před každým koncertem bude hodinová hudební vsuvka, ale momentálně žádného hosta nemám. Určitě plánujeme do budoucna s někým spolupracovat. Je možné, že od půlky turné se s námi o pódium někdo podělí. Pokud by se tak stalo, tak se o tom fanoušci samozřejmě včas dozvědí. Zatím jsem to ale jen já a kapela.

Ale samozřejmě koncert jsme připravili tak, aby byl velmi pestrý - i po zvukové stránce. Kromě všech klasických nástrojů, které každý používá, jako jsou bicí, kytara, klavír, bude na pódiu například i ukulele, během písničky Horehronie zazní i fujara. Zazpívám také dva světové hity, coververze, a ještě mám připravenou jednu českou starší píseň, opět obrovský hit, který neprozradím. Takže vlastně překvapení mám a fanoušci se mají na co těšit.

Turné máš docela nabité, některé koncerty máš dva dny, pak dokonce i tři dny po sobě…

No, mám to dost pestré. Nemám jen koncerty, snažím se podporovat i různé charitativní akce, takže to mám nabité. Takhle my zpěváci většinou fungujeme, koncertujeme pátky a soboty nebo čtvrtek, pátek. Jsem rozlítaná, ale je to práce a je co dělat (smích).

Jak dlouho a jakým stylem se na turné připravuješ?

V podstatě se toho moc nemění od našeho běžného koncertu s kapelou. Turné je obohacené, navýšené o nějaké písně, prvky a o další nápady. Klasický koncert trvá většinou hodinu. Liší se to tedy v délce programu a v přípravě na něj. Musíme více zkoušet. Program je delší, takže i samotná zkouška trvá déle společně s celou přípravou. Repertoár máme připravený tak půl roku. Postupně se to nabaluje. Jsem ráda, že vše jde dobře.

Kterou písničku zpíváš nejraději na svých koncertech a z jakého důvodu?

Já mám ráda všechny, každá píseň je jiná. Jsem šťastná, že každá moje píseň má téma, a to díky Kamilu Peterajovi, autorovi textů, se kterým spolupracujeme. Neumím nijak vyselektovat, která píseň se mi líbí nejvíc, ale kdybych vážně měla odpovědět, řeknu jména dvou písní, takových slaďáků z mého nového alba - Modlitba za ľudskost a skladba Odpúšťam. Obě jsou velmi silné jak tématicky, tak i v tom, co mi daly jako zpěvačce během nahrávání. Mnoho věcí jsem si při těchto písních uvědomila. Tyto dvě budou na koncertu, alespoň pro mne, velmi silnými momenty.

Je nějaká písnička, kterou chtějí lidé na tvých koncertech vždycky slyšet?

Horehronie samozřejmě, dále pak Jabľčko a V sieti ťa mám. Já vlastně všechny ty písničky dávám, takže oni na ně čekají a hlavně na začátku vykřikují „Horehronie!“ nebo „Jabľčko!“ (smích). Skladba Jabľčko je zároveň otvírák, kterým svoje koncerty začínám.

Co plánuješ po skončení turné? Budeš odpočívat, nebo se pustíš do příprav něčeho dalšího?

Myslím si, že odpočinek je třeba, a nemůžu říct, že si na něj nevyhradím čas. Někdy je pro mě oddych důležitý, většinou má nějakou náplň: třeba jdu do přírody, někdy se zase sejdu s přáteli nebo… prostě vypnu. Někdy nastanou dny, kdy mám pocit, že mi nestačí ani dvacet čtyři hodin. Mám tolik práce, že se nedá ani spát a jíst. Ale relaxuji tím způsobem, že chodím pravidelně cvičit do fitka, někdy si přečtu i pěknou knížku. Kombinuji to. Ale až turné skončí, nemyslím si, že budu nějak hodně odpočívat. Možná strávím takové tři čtyři dny v Tatrách nebo někde jinde, abych se trošku zašila, ale je třeba stále pracovat. Vlastně ani letní dovolenou jsem neměla.

Takže ses od června, kdy jsi vydala nové album, nezastavila?

Když vydáš cédéčko, je okolo toho spoustu aktivit. Rozhovory pro média, rádio turné, různá vystoupení v televizích. Dalo nám to pořádně zabrat. Jde vlastně o slovenská rádia, česká nás teprve čekají. Vše je ještě spojeno s koncerty, takže je to náročné hlavně časově. Vlastně v průměru pět šest hodin denně strávím cestováním. Ale nestěžuji si, jsem ráda, že se mi daří.

Před nedávnem jsi představila svůj nový klip Viem lebo viem z nové desky Na slnečnej strane sveta. Jak se ti natáčel?

Je to letní song a my jsme vlastně i tak trochu na léto sázeli. Natáčení se nám sice trochu posunulo, ale já si myslím, že nejdůležitější je pohodová atmosféra klipu. Jde o velmi dobrý scénář. Během natáčení jsem poznala spoustu mladých, talentovaných lidí.  Ve videoklipu účinkovali dva chlapci a jedno děvče, vybrala jsem si je z modelingové agentury a velmi dobře jsme si rozuměli. Ve videu jezdíme na mustangu, který patřil Waldemarovi Matuškovi. Točili jsme tady v Praze a bylo to dost napínavé, protože se natáčelo venku, v exteriéru. Takže kdyby nám nevyšlo počasí, mohli jsme to zabalit a čekat a natáčení by se ještě dále protahovalo. Jsem ráda, že to vyšlo. Režiséry byli Tomáš Kasala a Michal Navrátil.

Chtěla jsi být vždycky zpěvačkou?

Někde uvnitř v srdci ano, ale navenek jsem to nedávala znát. Odmala jsem všude zpívala, tancovala, koukala se na klipy, poslouchala hudbu. To mě nejvíc bavilo. Ale že bych už odmala veřejně vyhlašovala, že chci být zpěvačkou, to určitě ne. Schovávala jsem se za zavřenými dveřmi svého pokoje. Tam mě nikdo nemohl vidět, bývala jsem velký introvert. Ještě že se teď už umím na pódiu uvolnit, bývávala jsem hodně stydlivá (smích).

A jsem opravdu ráda, že mohu zpívat pro široké publikum. I rodiče mi pomáhali, chodila jsem na školu, na kterou jsem chtěla chodit. Také mě podporovali v mé snaze dostat se a posléze studovat na konzervatoři v Košicích, mamka se mnou dokonce chodila na doučování. Studovala jsem herectví a díky tomu jsem se vlastně seznámila i s mým producentem Martinem Kavuličem. Takže jsem rodičům moc vděčná za to, že mě podporovali a pomohli mi.

Čtěte také Rozhovor se Support Lesbiens: Na komorní tour uslyšíte skladby, které jsme live nikdy nehráli

Co nejraději posloucháš ve svém volném čase?

Poslouchám většinou popovou hudbu nebo r'n'b a ráda si půjčím něco jako Neo soul, Maxwell. Je to trošku jiný žánr, více umělecký a taky hodnotný. Ale nejvíc jsem asi na tu kvalitní komerční, populární hudbu.

Měla jsi mezi slovenskými zpěváky a zpěvačkami nějaký vzor? Co třeba Marika Gombitová?

Co se týče slovenské hudby, neměla jsem za vzor zpěváka ani zpěvačku, ale kapelu Team s Pavolem Haberou. Cédéčka byla u nás doma všude. Když byly letní prázdniny, nebo když jsme byly se sestrou doma ze školy, stále jsme si pouštěly Team a zpívaly jejich songy. Samozřejmě, registrovala jsem Mariku Gombitovou, je to neuvěřitelná zpěvačka a věřím, že se ještě vrátí. Myslím si, že celému Slovensku i Česku chybí.

Co se týká zpěváků, je můj oblíbenec již zmiňovaný Pavol Habera, hlavně kvůli Teamu, a dále si velmi vážím kluků z No Name. Vážím si toho, co dokázali a jací jsou, líbí se mi jejich koncerty. Ze zahraničních už od střední školy poslouchám Beyoncé a Destiny's Child, ty se mi moc líbí.