Jaké měli Support Lesbiens léto?

Hynek: Dobré. Teď byl poslední sezónní koncert.

Měli jste hodně koncertů?

Hynek: Kupodivu jo. (smích)

A vyčnívala nějaká akce nad ostatními?

Hynek: Letos to bylo hodně zvláštní. Některé festivaly hodně odnesly nepřízeň počasí. My jsme ale měli štěstí a zahráli jsme si všude. Ale vyzdvihnout nějaký koncert nebo fesťák… Dobře se povedl JamRock Žamberk. Ten byl hezký celkově, když ho budu shrnovat jako fesťák. Tam neměli žádný malér, ani s počasím. Klaplo jim to. Ale myslím si, že všechny fesťáky dopadly vlastně dobře až na ty, co potkalo nějaké počaso-neštěstí. Takže pro nás byla celá sezóna fajn.

Přibližně před rokem vyšlo album Homobot. Jak lidé na koncertech reagují na nové skladby?

Hynek: Musím říct, že vcelku dobře. Do setu jsme zařadili asi čtyři věci a lidi je znají. A hlavně na fesťácích je publikum samozřejmě taková všehochuť, tam nejsou jenom naši fanoušci. Takže když tam přišli a neodešli, byla to pro nás známka toho, že s novými skladbami neměli žádný větší problém.

Zvuk Homobota se trochu posunul směrem dopředu. Navíc se na albu objevila například i taneční hudba. Myslíte, že to lidé vnímají?

Hynek: Těžko říct. Reakce, kterých jsem si všiml, jsou různé. Novináři zaznamenali nějaký rozdíl, někteří dokonce říkali, že Homobot je nejlepší deska od Tune da Radio. Ale to jsou všechno individuální názory…

Kryštof: Já jsem s novým matrošem strašně spokojený. Mně se to hraje naživo vážně dobře, ty pecky dobře znějí. Není to žádná megajednoduchá konstrukce písniček. Písničkou jsou hezké samy o sobě. Takže to, že se dají zahrát naživo, je jejich obrovské plus. A že znějí naživo dobře, je super.

Hynek: To má Kryštof pravdu. A vlastně je to po delší době album, ze kterého hrajeme docela dost věcí live. Z ostatních desek zbydou na koncert třeba jedna dvě věci, nějaké singlovky. Ty jsou v setu pořád. A když hrajeme nějaký samostatný koncert, těch pecek do setu zařadíme dokonce pět nebo šest. Což je docela dobré, je to vlastně víc než půlka alba.

Většinou vynecháváme ty pomalé kousky, protože těch pomalejších věcí je už v setu dost. Nechceme, aby nám lidi na koncertech usínali.

Ale teď plánujete trochu změnu, je to tak?

Hynek: Určitě. Absenci pomalejších věcí napravíme na turné k dvaceti letům. To bude vyloženě poslechovka. Takže tam si budeme moct zahrát věci, které jsme dlouho nehráli a máme je fakt rádi. Na normálních koncertech jsme je kvůli pomalému tempu hrát moc nemohli, ale u téhle poslechvoky nám to snad projde.

Vnímáte vůbec ten dlouhý čas? Jste spolu už dvacet let.

Kryštof: Mně přijde neskutečné, že jsme se dožili věku, kterého jsme se dožili. Určitě to vnímáme, ale dvacet let uběhne tak strašně rychle, že nad tím člověk zas až tak moc nepřemýšlí.

Hynek: To je pravda. Najednou to tady je.

Kryštof: Kapela není to jediné, co v životech máme. S dětmi utíká život ještě desetkrát rychleji. Najednou člověk neřeší, že kapela má dvacet let, ale že děti už mají deset, a to se před chvílí narodily. Takže si nemyslím, že by na nás nějak doléhal čas dvaceti let.

Hynek: No to ne, není to o doléhání. Ale člověk si zkrátka uvědomí, že to strašně uteklo a že těch dvacet let tady je.

Kryštof: Na otázku typu: Vy už hrajete dvacet let? To je hustý… bych odpověděl: No nekecej. Fakt už je to dvacet let, jo?

Hynek: Asi tak.

Jakou událost považujete pro Support Lesbiens za klíčovou?

Hynek: Zlomových bodů ve fungování kapely bylo docela dost. Jedním z nich je určitě dočasné přerušení fungování kapely v roce 1996. Přerušení vzniklo kvůli tomu, že jsme udělali materiál, který nám firma odmítla. Prý jsme již nebyli ti staří Supporti. Ale díky tomu přerušení jsme se mohli zase v roce 2001 vrátit. A to právě s tím materiálem, který nám odmítli. Už v roce 1996 kapela udělala stylový úkrok od hácéčka. A s tím jsme se vrátili a vlastně jsme svým způsobem trošku zpopovatěli. Vyvinuli jsme se, nezasekli jsme se na hácéčku. To byl asi nejzásadnějí zlom ve fungování kapely.

Samozřejmě další zlom bylo proražení do českých rádií s anglicky zpívanou muzikou. To se povedlo. A pak už to je jenom o tom hrát, pracovat a neustále s každou deskou potvrzovat, že jsme tady, obhajovat si to a přesvědčovat lidi, že to funguje a že to má smysl. To děláme ale s každou deskou. Zpívat anglicky je pro nás handicap, ale na druhou stranu máme pořád nějaký hnací motor, který nás nutí něco vymýšlet, dělat a vlastně začínat pořád od začátku. S tím, že naše značka už nějakým způsobem funguje, ale není to samospád. Furt musíme lidi přesvědčovat. Nemůžeme si dát nohy na stůl a říct si: Teď to funguje, tak máme leháro.

Dvacet let oslavíte na divadelním turné. Jak se tenhle nápad zrodil?

Hynek: My jsme nikdy nic podobného neudělali. Klasických, standardních turné jsme za těch dvacet let odjeli hodně, a tak jsme chtěli udělat něco spešl, co jsme nikdy neudělali. A tohle bylo nasnadě. Já osobně se na to moc těším. Bude to něco jiného, než co jedeme nějakých deset let v kuse. Doufám, že to bude všechny bavit. V setu se objeví i písničky, které jsme nikdy nehráli live, protože nezapadaly do setlistu.

Všechno bude hrané živě. Budeme mít hosta, klávesáka Honzu Andra, který bude hrát fender piano a nějaké synťáky, takže nebudeme používat harddisky, nebudeme používat samply. Všechno bude hrané rukama. Ale zase to nebude unplugged. To by bylo zavádějící. Je to komorní turné, bude to potichu, bude to decentní, ale hrané rukama. Posluchači uslyší akustické i elektrické kytary.

Jsou vstupenky na turné již v prodeji?

Hynek: No jasně. Nejenže jsou v prodeji, ale už se dokonce blíží vyprodání. Myslím, že vyprodaný je brněnský a pražský koncert. A další města jsou na tom snad podobně.

Neuvažujete o tom, že nějaké koncerty přidáte?

Hynek: To ti ještě neřeknu, Je na to příliš brzo. Ale rozhodně to nevylučuji.

Termíny jednotlivých koncertů Komorní Tour najdete zde

Proběhly velké změny v aranžích skladeb, které jste vybrali do setlistu?

Hynek: To ještě nevíme. (smích) My jsme dali zatím dohromady nějaký nástřel skladeb, na které se chceme podívat. Ale můžu už teď slíbit, že to bude znít jinak. Na to se těším. Vynecháme zvuky, na které jsou lidi od nás zvyklí. Aranž se nijak zásadně nezmění, ale výsledný zvuk bude zkrátka jiný.

Na pódiu bude Jan Andr, o kterém jsi mluvil. Jak jste se k němu dostali?

Hynek: Díky spolupráci s Tonyou (Graves, pozn. redakce). Ona si našla tohohle klávesáka do své kapely. S Tonyou jsme společně hráli Keepra a už tehdy jsme s sebou vzali Honzu. Je to super muzikant, tak mě napadlo oslovit ho, jestli by neměl chuť udělat s námi komorní turné. On souhlasil. Samozřejmě to je spojené i s tím, že Tonya s námi jede jako speciální host.

Padla volba při vybírání speciálního hosta rovnou na Tonyu?

Hynek: Rovnou ta volba nepadla. Hodně jsme přemýšleli… Nebo spíš jsme řešili, jestli by s námi mohla Tonya odjet. Její prioritou jsou Monkey Business, to je jasné. Takže jsme řešili, jestli bude moct odjet všechny koncerty turné. Protože když už máš spešl hosta, chce to někoho, kdo bude moct být na všech koncertech. A tak jsme se nejdřív zeptali, jestli je vůbec ochotná, jestli by ji to zajímalo. A ona řekla, že jo a že si to nějak zařídí.

Uvažovali jste tedy i o někom jiném?

Hynek: Díky tomu, že jsme oslovili jako první Tonyu a ona na to kývla, tak už ne. S Tonyou to bude skvělé. Zahraje si s námi dva duety a my jí potom uprostřed koncertu necháme na pódiu jenom s Honzou Andrem, aby zazpívala třeba dvě skladby ze svojí desky. Bude to taková zajímavá vsuvka. Nechceme, aby figurovala jako předkapela Tonya Graves. Tonya bude součástí našeho programu.

Takže i Tonya svoje skladby upraví do komorní podoby?

Hynek: Přesně tak, bude tam jenom s Honzou, s pianem.

Dělali jste někdy podobný projekt jako je Komorní Tour?

Hynek: Kdysi jsme dělali DVD live. Hráli jsme s jedenáctičlenným komorním smyčcovým tělesem a pianistou. Ale stejně jsme tam měli pořád ještě samply, na které jsou u nás všichni zvyklí. Jednou jsme taky hráli akusticky jen se smyčcovým kvartetem. Ale to byl jeden jediný koncert a ještě nebyl přístupný pro veřejnost. Teď si alespoň vytvoříme setík, který se třeba bude dát zužitkovat i v budoucnu.

Nenapadlo vás natočit z turné DVD?

Hynek: Jasně, strašně o tom přemýšlím. Ale zatím jsem nevymyslel, jak to ufinancovat. Nahrát koncert není až tak drahé, ale postprodukce… To je oříšek. Kdybych mohl, určitě to natočím, abychom měli nějakou památku. Ale celé představení bude promyšlené, nazkoušené a je možné, že seženeme prostředky na natočení v budoucnu a něco natočíme dodatečně.

Nebojíte se reakce lidí, když budou celý koncert sedět?

Hynek: Vůbec ne. Byl jsem na Potichu Tour Richarda Müllera a musím říct, že jsem dvě a půl hodiny vydržel sedět a poslouchat. Je to úplně něco jiného. Do divadla se jde na představení. Lidé vědí dopředu, že si tam jdou sednout. Byla to poslechovka a já si ji užil. Kapela hrála dobře, a když tohle všechno funguje, spojí se to, je tam nějaká atmosféra, komunikace kapely s divákem, je to strašně zajímavé.

Ale to neznamená, že jsme se nechali inspirovat Richardem Müllerem. Tohle nás napadlo ještě před tím, než jsem Richardův koncert viděl. Ale ve finále máme docela podobné provedení, oni taky neměli vyloženě unplugged, vyloženě akustický koncert. Bylo to hezké představení, mně se to moc líbilo a teď můžeme něco takového udělat i my.