Jste poměrně mladá kapela. Jak jste se doposud zabydleli na české hudební scéně? Jak často vás mohou fanoušci slyšet hrát naživo?

Filip: Matematicky to vychází přesně na jeden a půl koncertu měsíčně (smích).

Vláďa: Bohužel většinu jsme odehráli v Praze. Určitě bychom strašně rádi hráli jinde po České republice. Snad se nám podaří zaujmout některou z větších kapel, aby nás vzali jako support na turné.

Zkuste charakterizovat svoji hudbu. Co je pro vás ve vašem uměleckém projevu nejdůležitější?

Filip: Máme rádi čistotu a jednoduchost, což se občas zaměňuje se sterilností. Myslím, že ořezat hudbu na bicí, basu, zpěv a jeden synťákový zvuk je naopak strašně složité. Každý nástroj, tón a výraz ve zpěvu pak musí mít přesně svoje místo a smysl. Určitě je pro nás zásadní správně ubírat než přidávat.

Kde se vzal název kapely Make My Heart Explode? Nevidíte nevýhodu v tak dlouhém jménu? Současné trendy mají tendenci spíše zkracovat…

Vláďa: Ani ne. Právě tím, že všichni zkracují, my prodlužujeme (smích). Myslím, že to vystihuje všechno, o čem je naše hudba i texty – je to živá a pozitivní hudba, ale zároveň hodně romantická.

Filip: Taky se nám v tom líbí ten imperativ.

Podívejte se, jak vypadají koncerty Make My Heart Explode

Vaši debutovou desku pokřtila Dara Rolins. Proč zrovna ona? Kde a jak jste se seznámili?

Filip: Seznámil nás náš společný kamarád Dan. Dary si fakt vážíme za to, kam to dotáhla, a taky za to, že na sobě stále maká, dělá nové věci a neustrnula.

Vláďa: Hrozně nám imponovalo, s jakou samozřejmostí přišla podpořit naprosto neznámou kapelu jenom proto, že se jí líbila naše deska. Nic z toho neměla a nikdy mít nebude.  A podle mě je tohle ryzí láska k hudbě, ne?

České kapely se dělí na ty, které jsou věrné svému jazyku, a anglicky zpívající. Vy patříte do druhé skupiny. Proč jste zvolili angličtinu? Napadlo vás někdy zpívat česky?

Vláďa: Upřímně? Nikdy (smích). Všechny kapely, co milujeme a co jsme kdy poslouchali, zpívaly anglicky. Pokud z něčeho vycházíš, musíš na tom stavět. A naše hudba v sobě prostě žádné odkazy na českou hudbu nenese. Naopak by od nás bylo umělé a strojené něco českého do hudby vnášet.

Objevili jste se v Roxy i na slovenském festivalu Grape. Dáváte přednost klubové scéně, nebo open air akcím?

Filip: Oboje má svoje kouzlo a baví nás stejně. Je to asi spíše o tom, kde ta hudba funguje nejlíp.

Vláďa: Ty skladby MMHE prostě evokují více prostoru a velikost. Přijde mi, že to lépe funguje na festivalech a větších pódiích než na intimní klubové scéně.

Předskakovali jste britskému duu Hurts. Jak hodnotíte jejich hudbu?

Filip: Hurts jsou opravdu novátoři a strašně se nám líbí, že do své hudby vnášejí takovou rafinovanou jednoduchost a čistotu. Snažíme se o to samé.

Jak jste se dostali ke spolupráci s Hurts?

Filip: Byla to dost velká náhoda. Celé turné s Hurts hraje kapela, která zrušila několik koncertů z turné. A místní promotér David Urban z DSMACKU nás oslovil, jestli bychom nechtěli hrát. Samozřejmě, že jsme hned řekli ano!

Mluvili jste s nimi?

Vláďa: Já jsem se bavil po koncertě s Adamem. Hrozně se mu líbil formát naší desky a prý nám ten nápad ukradnou na jejich příští album (smích).

Vy i Hurts se prezentujete jako synth-popové formace. Myslíte si, že synth-pop je žánrem, který bude v budoucnu udávat popu obecně směr?

Vláďa: Myslím, že synth-pop je jenom nálada, aranže a takový obal písničky. Ten obal se v cyklech mění podle trendů, vždycky je ale pod tím silná písnička, kde hraje nejdůležitější roli rytmus a melodická linka.

Filip: Přesně. Pokud bys vzala písničky zrovna třeba Hurts a okleštila je na kytaru a zpěv, tak tam je obyčejná písnička, která by stejně dobře fungovala před padesáti lety a bude fungovat i za padesát let.

Jak bude vypadat vaše budoucnost? Plánujete detailně, nebo vše necháváte plynout a čekáte na naplnění osudu?

Filip: Plány máme pořád, ty ale ne vždy vyjdou (smích).

Vláďa: Člověk musí jít za svým snem, zároveň ale umět přijímat věci s pokorou, jak přijdou. Myslím, že v hudbě to platí dvojnásob.