Proč ses přihlásil do Hlasu ČeskoSlovenska? Zpěvem už se přeci živíš…

Zpívání je opravdu moje práce, ale je mnoho šikovných muzikantů, kteří nejsou vidět, a myslím si, že je to škoda. Tohle jsem pochopil. A účast v soutěži už nese nějaké ovoce. Už jenom to, že jsem nějakou dobu na televizní obrazovce, mi pomáhá. Už mi přišly zajímavé pracovní nabídky. Je to senzace, radost. Tak proto (smích).

Myslíš si, že Tvoje zkušenosti jsou pro Tebe velkou výhodou?

Hlas je soutěž pro zpěváky a já si myslím, že když se někdo nazývá zpěvákem, že by za sebou měl mít už nějaké zkušenosti. Ale je to tak půl na půl. Myslím, že půl lidí mě má rádo za to, že jsem profesionál, že ukážu, jak by to zhruba mělo vypadat. A půlka mě odsuzuje za to, že se do soutěže cpe někdo, kdo už tohle dělá. Ale televize je tak silné médium, že každý čas, který tam strávím, je pro mě skvělý. Je to moje prezentace. Sám jako interpret bych si nemohl dovolit mít v televizi tolik hlavního vysílacího času. Lidé už mě na ulici poznávají a docela mi všichni fandí, takže mám obrovskou radost.

Považuješ se za velkého soupeře?

To je těžké. Do jisté míry si věřím a do jisté zase ne. Věřím si v tom, že když vystoupení udělám, bude do jisté míry kvalitní, ale nevěřím si z pozice stoprocentního zpěváka, protože tam jsou ti stoprocentní zpěváci okolo mě. A bude záležet na štěstí, na okolnostech a jak se celé vystoupení povede. Zjistil jsem, že je strašně důležité mít dobrou písničku a udělat k ní show. Když si vezmu kolegu Davida Weingärtnera, tak jeho poslední písnička podle mě není až tak úžasná věc. Ale udělala se k tomu show. A ten spodek, co hrála kapela, byl tak famózní, že lidé mu hlasy zkrátka poslali.

Byl jsi kritizován za to, že po pódiu příliš poletuješ. Co na to říkáš s odstupem?

Beru to naprosto jako fakt. Už vím, proč to tak je. Zjistil jsem to nedávno, když jsme měli s Votchima koncert. A já jsem tam přesně takhle lítal. Já jsem si prostě jenom přesunul zkušenosti z deseti let hraní v kapele na jeviště do televize, což nebylo úplně šťastné. Tam je to jinak a já jsem si to musel vošahat. Vím, že bych vypadal jako blázen, kdybych to udělal znovu. Vážně už to dělat nebudu. Každým dalším vystoupením se snažím více zprofesionalizovat.

Rád bych také ukázal všechny svoje stránky. Chci předvést dobrého rockového zpěváka, popového zpěváka, zkrátka všechno, co můžu nabídnout. O to mi hlavně jde. Vítězství bych samozřejmě viděl rád, to nepopírám, ale rád ho přenechám někomu, jako je Anička, které je šestnáct let. Já to ostatním přeju.

Jsi v týmu Michala Davida. Proč jsi ho zvolil? Po Tvém prvním výkonu se otočila všechna křesla…

Ano. To jsem měl velkou radost. Já jsem se opravdu ze začátku bál, že se neotočí nikdo. Taky jsem začal pořádně zpívat až od půlky, protože jsem byl trošku nervózní (smích). Michala Davida jsem si vybral z prostého důvodu. Myslím si, že tahle soutěž je o tom, jak získat producenta. A já v Michalovi Davidovi vidím nejsilnějšího producenta ze všech koučů. Vážím si samozřejmě všech, jsou to profesionálové na svých místech, ale Michal má ještě něco navíc, má ten x faktor, který já k práci potřebuju. Vím, že mi může při další práci dát nejvíce. Nemusí, ale může.

Spolupracuje se Ti s ním dobře?

S Michalem se mi spolupracuje super. Myslím, že mě považuje za profesionálního zpěváka, což mi samozřejmě lichotí. A doufám, že ta naše spolupráce bude pokračovat i dál. Tajně si přeju, aby mi napsal nějakou písničku na tělo. Ještě jsem mu to neříkal, protože to se nedělá, ale třeba si tohle přečte a bude to vyřešené (smích).

Jsi muzikálový zpěvák…

To bych Tě malinko zarazil. Vůbec se nepovažuju za muzikálového zpěváka, považuju se za zpěváka, který je snad na tolik „šikovný“, že se dokázal probojovat mezi špičku muzikálových zpěváků a dostat se mezi ně jako úplně neznámý, čistý kluk. Věřím, že je to díky jakémusi talentu, že můžu mezi těmi lidmi být. Dělám to od devatenácti let. Muzikál by dneska chtěl dělat skoro každý začínající zpěvák. A já jsem to dokázal. Za to jsem sám na sebe pyšný. Dokázal jsem to, začal jsem dělat s profesionály a jakýmsi profesionálem jsem se asi také stal.

Jak ses dostal do svého prvního muzikálu?

Bylo to úplně jednoduché. Byl jsem na konzervatoři, kde byl vyvěšený letáček, že se připravuje muzikál Janka Ledeckého Galileo. Vlastně ne. Ještě předtím jsem byl na konkurzu muzikálu Krysař, který jsem úspěšně složil. Nicméně bylo mi asi osmnáct let, byl jsem naprosté ucho, dostal jsem roli na alternaci s Pepou Vojtkem. Ale naprosto jsem to neunesl, bylo to moc. Bez zkušeností to člověk nevydejchá. A dopadlo to tak, že jsme se po dohodě rozloučili. Což beru za správné. Nebylo by to ani poprvé, ani naposled. V tomhle je muzikál trochu tvrdý. Lidé se mohou v poslední fázi, když máte všechno zadarmo nazkoušené, rozhodnout, že se na roli nehodíte. Stalo se mi to na Dětech ráje, stalo se mi to na Tajemství. Je to nepříjemné, ale je to tak dané.

Máš jeden typ role, do které jsi nejvíce obsazován?

Pokud je to možné, tak jsou ty role stavěné rockově, což mi sedne do hlasu. Jinak je to poměrně různorodé. Hrál jsem různé charaktery – Hrbáče v Kladivu na čarodějnice, Inchofera v Galileovi nebo Giordana Bruna. Teď mám možnost hrát Horatia v Hamletovi. U toho si zase krásně odpočinu. Není to náročné na zpěv, ani na hraní. Stačí, aby lidé hned na začátku pochopili, že je mám opravdu rád. A kluky, kteří Hamleta hrají, jsem měl vždycky rád. Jsou to kamarádi.

Ale zároveň čekám na nějakou pořádnou roli. Ostatně toho Hamleta bych si taky rád zahrál. Uteklo mi to o vlásek. Měl jsem hrát v americké verzi, ale zase nebyla úplně šťastná angličtina. Což pochopím, protože tam byli další dva kluci, kteří byli přímo z Broadwaye, tak ten rozdíl je potom diametrální. Nakonec jsem dělal Horatia, za což jsem taky rád. Vlastně jsem zpíval i polsky. Občas mám takové zajímavé věci…

Vážně? Umíš polsky?

Ani slovo, ani slovo (smích). My jsme si nerozuměli ani s režisérem, takže on mě pořád vodil za ruku a něco mi ukazoval. A říkal slovo uwaga. A já jsem si pořád myslel, že to znamená úvaha a že se po mně chce, abych se zamyslel nad rolí. Tak já jsem pořád dělal: hmm, hmm (předvádí přemýšlivý obličej). A ono to znamená pozor. Takže jsem dělal, jak hrozně přemýšlím a režisér na mě koukal jako na blázna (smích).

Všechno se dá naučit. Pan profesor mi vždycky říkal, že ve zpěvu jsem taková opička, že co on ukáže, dokážu dobře napodobit. Takže i tohle se člověk musí nadřít. Nemůžeš vyjít před lidi, kteří si zaplatí tisícovku za lístek, udělají si výlet do Prahy, a být nepřipravená. Oni nechtějí vidět někoho, kdo to kazí, nebo je opilý. Proto já si tohle nikdy nedovolím. Mám k divadlu velkou úctu. Lidé si nezaslouží naše chyby, oni chtějí vidět připraveného člověka. Navíc muzikály jsou docela dobře placené, dostaneš třeba pět tisíc za představení, takže ta práce by měla být odvedená.

Odděluješ v muzikálu hereckou a pěveckou složku? Která je pro tebe těžší?

Muzikál má tu vlastnost, že obě složky jsou naprosto propojené a nejde je oddělit. To mi vyhovuje. Takže člověk hraje a zároveň do toho může dát i emoci zpěvu. Ale zažil jsem to i v činohře. Hrál jsem Romea a tam jsem se dostal tak do hloubky, že jsem i brečel. Shakespeare mě tak chytnul, že jsem se rozklepal a říkal jsem, že to snad nezvládnu. Když jsem to prožíval, bylo to hnusné, ale když na to teď vzpomínám, jsem rád, že jsem prožil něco tak vnitřního. Z toho člověku až mrazí.

Jsi v muzikálu spokojený?

Jsem strašně spokojený. Mám okolo sebe spoustu zpěváků, máme si o čem povídat, je to sranda. Jenom mám takové přání, aby mi tahle práce vydržela až do konce života, což je strašně těžké a tu zadní rezervu nemám. Teď ale studuju ekonomku, protože bych si jednou přál dělat studio a trošku se věnovat i něčemu jinému. U zpívání nikdy nevíš, teď mě lidi poznávají na ulici a dostávám nabídky. Ale za rok to může být úplně naopak. Jednou jsi dole, jednou nahoře. V tomhle případě to platí úplně jasně.

Dokonce jsi napsal hudbu k muzikálu Kapka medu pro Verunku…

Jo jo, to jsem hrozně rád. Dokonce u režiséra obstáli i moji přátelé a zahrají si v něm. Je to Kristýna Leichtová, Felix Slováček a Ondra Ruml. Jsem moc rád, že tam tyhle kámoše mám. A myslím, že po premiéře to bude asi zběsilé (smích).

Teď ale všechno připravujeme. Dodělávám hudbu. Premiéra bude asi v září. Je to super a mám strašnou radost, že moje písničky budou zpívat Basiková a Střihavka. To je satisfakce úplně neskutečná. Tohle je úplně jiný obor, než dělám normálně. Vyzkoušel jsem si něco nového díky možnosti, kterou mi dala rodina Pixových. A jsem nadšený, že to funguje. To nepochopim (smích). Doufám, že Michal David nebude naštvaný, že jsem udělal taky muzikál (smích).

O čem muzikál je?

V podstatě je to volné pokračování tří známých pohádek, kdy se z princů stali králové a mají své vlastní děti. Je to hodně nápadité a vtipné. Má to dokonce i ekologickou zápletku, což je také moc hezké. Ale víc prozradit nemůžu (smích).

Je velký rozdíl mezi publikem v divadle a publikem v Hlasu?

Na muzikál chodí hlavně všechny věkové skupiny. Kdežto u Hlasu jsou tou hlavní skupinou mladí do šestnácti let, kteří opravdu chodí a vydrží tam tři a půl hodiny, což já osobně bych třeba nedal. No vlastně musím (smích). Když nezpíváme, chodíme fandit kamarádům.

Po účasti v Hlase budeš mít nálepku soutěže, která se poměrně špatně strhává. Nebojíš se toho?

Tahle soutěž je o dobrých hlasech, které se potřebovaly prosadit. A tohle je dobrá volba, dobrá cesta. Ve srovnání se SuperStar jsou tady zkušenější lidé. Nevím, jestli to těm mladým ale dělá úplně dobře. Jsou lidé, které tohle naprosto vyhodí. A já vidím i v Hlasu ty nejmladší, jak z toho začínají malinko cvokatět. Jsou rozlítaní, říkají blbosti, nesoustředí se, asi lítají ty emoce.

Ale já jsem šťastný, že jsem se do Hlasu dostal. Potřeboval jsem se někam zařadit, aby lidé říkali: To je on. Já vím, že to není žádná výhra říkat: To je on, ten z Hlasu. Ale na druhou stranu, když je tam tolik šikovných lidí, ta vizitka není úplně špatná. Ale vytetovat si to nenechám (smích).

A teď Votchi…

Voči, no vidím dobře (smích). Ne, Votchi jsou etapa sama o sobě. Je to moje srdcová záležitost a mám s tím spojené krásné i ošklivé věci, což je dobře. Zatím držíme pohromadě jako parta. Máme malé nesrovnalosti s kapelníkem. Vidí naši budoucnost úplně nekomerčně. Já to vidím jinak. Raději bych nás malinko prosazoval za trošku víc komerční věc. Ale ne do té míry, aby se změnila hudba nebo texty. Pokud to neuděláme, zůstaneme pořád na klubové hladině. A to je trošku škoda, protože si myslím, že máme lidem co předat.

Já jsem se v Hlasu potřeboval zviditelnit a potřebovala by to i kapela. Takže pokud jí tímhle pomůžu, budu jedině rád. Dokonce jsem se bavil s producenty Hlasu. Kdyby všechno dopadlo v dalším kole dobře, je tu eventuální možnost, že bych si zazpíval a zahrál v nějakém přenosu živě přímo s kapelou. Je to moje velké přání a sen. Bylo by to úžasné. Ale jak říkám, je to jenom v úvaze a nevím, jak dalece je možné ji splnit. Uvidíme, necháme se překvapit. Kvůli tomu také bojuju dál.

Takže s kapelou vám to klape dobře?
Určitě. Ale na podzim jsme měli takový menší koncert, za který nám jeden chlápek nezaplatil. Byly to vlastně čtyři kšefty. Odjel a my jsme neviděli ani korunu. Nesnáším takovéhle podrazáky. Člověk tahá bedny, má s tím staršné práce a… Já jsem mu říkal: Hele, zaplať klukům, protože už dlužíš za tři koncerty. A on: Jo jo, já to udělám, já to pošlu všechno. A zmizel někam pryč. On na tom v podstatě hrozně zkrachoval, ale to neznamená, že z nás bude dělat opičky a že budeme zadarmo projíždět benzín. Oni si lidé totiž myslí, že když je někdo zpěvák, že je to hrozná legrace. Oni už nevidí, jak se musíme ty písničky učit, že musíme být připravení a máme nervy, taháme se s věcmi…

Kdy jste začali s Votchima hrát?

Začali jsme před dvanácti lety, kdy bylo složení kapely úplně jiné. A zhruba před sedmi lety mi zavolal Mirek Mužík, což je kapelník kapely Votchi, a zeptal se mě, jestli bych nechtěl zkusit zazpívat nějaké písničky. Tak já jsem se je naučil a přišel. A bohužel, jak to už v životě chodí, zpěvák byl vyměněn. Teď je naším přáním nedělat jen kluby, ale i kulturáky. A myslím, že po tolika letech si to kapela zaslouží.

Co dělají Votchi teď?

Nedávno jsme udělali tři nové písničky. Přidali jsme trochu rapových a dynamických prvků, což mi strašně vyhovuje. A pořád jsou hádky s  Mirkem o tom, jestli udělat českou desku. Já jsem docela pro, protože by se tím mohli nabrat další fanoušci, kteří nemají rádi anglické texty. Zároveň ale můžeme naštvat naše současné publikum, které nás má rádo. Nevím, ale udělal bych to. Udělal bych desku s kvalitními českými texty.

Cítíš se lépe v kapele, nebo jako sólový zpěvák?

Jak kdy. Strašně rád to střídám. Když zpívám sólově, nemůžu se za nic schovat. Když jsem s kapelou, občas i oni udělají kiks, ale jsme už taková parta… Když někoho znáš deset let, váš vztah už je vybudovaný trošku jinak. A co se týče muzikálu, je to zase jiné. Mám možnost tyhle tři věci míchat a tím pádem to pro mě nemůže nikdy být nuda. A lidé to vždycky cítí, jestli jsem unavený, nebo jestli do toho jdu na sto procent a bavím se.

A ještě mi řekni, jak to všechno můžeš stíhat?

Když je člověk rozumný a umí v tom chodit, obstará si všechny termíny tak, aby to mohlo fungovat dohromady. Důležité je komunikovat s naší manažerkou Aničkou. Měl jsem problém se sobotou kvůli představení a ona mi vyšla krásně vstříc. Posunula mi zkoušku tak, abych stihl dojet do divadla. Já jsem nepřišel o podstatné peníze a všichni jsme byli spokojení. Ale je to o tom, že já zase musím vyhovět, když něco potřebuje ona. Už vím, jak se v tom má chodit a to je ta moje výhoda.