Tylere, jak si užíváš Prahu?

Jsem tu teprve tři hodiny (smích). A navíc asi tak za dvě a půl hodiny zase odjíždíme. Je to vážně krátká doba, takže nemám žádnou šanci něco z Prahy vidět.

To je docela škoda…

Jo, je to smutné. Ale alespoň něco jsem zahlédl z auta a i to málo bylo nádherné. Dokonce jsme jeli po silnici mimo město a málem na nás spadl kámen. Bylo to trochu děsivé, ale na druhou stranu i cool a dá se říct, že i tak nějak osvěžující, jestli mi rozumíš.

Naprosto ti rozumím. A co české pivo? To jsi stihl ochutnat?

Ve skutečnosti jsem ho měl před chvílí (smích). Bylo to moje první pražské pivo, jestli to tak můžu říct. Ochutnal jsem ho v zákulisí. A bylo dobré (smích).

České pivo musí být dobré.

Samozřejmě (smích).

Přečtěte si také, jak si Tyler vedl na pódiu pražského klubu Roxy

Svoji kariéru jsi nastartoval především díky coverům. Proč ses rozhodl dělat covery místo vlastní tvorby?

Hodně kluků a kapel okolo mě dělalo v podstatě ty samé věci. Jejich písně byly jedna druhé hodně podobné. A já jsem se chtěl odlišit, tak jsem si řekl: Wow, bylo by celkem cool udělat nové verze známých písniček, které mám rád. Nebyl důvod, proč bych to nemohl zkusit. A ono to fungovalo, mohl jsem takhle pracovat (smích).

Nazpíval jsi také jednu ze skladeb od Adele. Jaké pro tebe je zpívat skladbu, která byla napsaná pro ženu? Je to obtížné?

Vážně si to užívám. Můžeš si udělat známou píseň naprosto podle svého. Pak slyšíš od lidí takové reakce jako: Ou, to je zajímavé. Protože když zpracuješ dívčí písničku, chlapecká verze bude vždycky jiná, zajímavá.

Jaký byl prvotní impuls k tomu, abys začal na pódiu prezentovat taky své vlastní písně?

Napsal jsem více než sto padesát písní a hrozně jsem se bál toho, jak je lidé přijmou. Kvůli tomu jsem se bál udělat ten další krok a začít koncertovat s vlastní hudbou. Ale časem se ve mně něco zlomilo, něco se stalo a já jsem to prostě udělal. A je to dobré. Myslím, že je to dobré (smích).

Hraješ na kytaru a na piano…

A ještě taky na bicí, basu a několik dalších nástrojů, ale v zásadě upřednostňuju kytaru. Mám rád i ostatní nástroje, ale kytara je prostě moje slabost.

Proč zrovna kytara?

Miluju její zvuk. Už jako dítě jsem ji měl rád. Všichni cool kluci museli umět hrát na kytaru. Takže jsem se to také naučil (smích).

Jsi romantik? Protože tvoje písně jsou hodně romantické, jsou jako vodopády emocí…

Ouuu, wow. Děkuju (smích). Ale ano, asi jsem. Chci být skutečným zpěvákem. Všechny písně, které jsem napsal, jsou inspirovány mými vztahy nebo lidmi z mého okolí, které jsem pozoroval.

Zaznamenal jsi velký úspěch díky YouTube. Co si myslíš o sociálních sítích?

Myslím si, že v současné době jsou sociální sítě pro muzikanty superdůležité. Kdybych zůstal mimo jejich dosah, byl bych stále někde v Coloradu ve Spojených státech. Vystupoval bych v malých barech a vydělával hrozně málo peněz, které by stačily jen tak tak na přežití. Díky sociálním sítím je můj život strašně moc vzrušující. Nemusím vymýšlet show pro malé bary, ale dělám skutečné, velké show v různých zemích a městech světa, jako třeba v Praze. Je to úžasné.

Jaký je tvůj největší sen?

Myslím, že svůj sen zrovna žiju. Jsem strašně šťastný, že se děje to, co se děje. Nemůžu si stěžovat (smích).