Projekt Zemětřesení vznikl před 25 lety poté, co jste jednotlivě vyhráli v anketě Černá vrána. Bylo vítězství jediným impulsem k založení projektu?

Černá vrána byla taková alternativa ke Zlatému slavíkovi. Rozhodně to nebyla žádná malá záležitost, anketa hodně těžila z osmdesátých let a velkého zájmu o žánr. Takže výsledky soutěže rozhodně svou váhu měly. Ale byli jsme i kamarádi. Sice jsme byli z konkurenčních kapel, ale každá metal posouvala nějakým jiným směrem. Žádná nezdravá rivalita mezi námi nepanovala. Já jsem byl třeba s Brichtou kamarád ještě od doby, kdy jsme ani jeden v žádné kapele nebyli. On si potom s Jirkou Urbanem založil Arakain a já jsem s nimi začínal jako bedňák. Takže jsme se tak nějak všichni znali a tím, že nás lidi zvolili za nejlepší hudebníky na těch našich postech, tak jsme si řekli, že to je dobrá příležitost jako kamarádi něco spolu pro fanoušky vytvořit.

Proč jste si vybrali právě Zemětřesení, nedokončený projekt Jiřího Schelingera?

Na tom vyhlášení jsme hráli covery Slayer, Anthrax, Black Sabbath a Motörhead. Prostě metalové klasiky. Nechtěli jsme dělat žádnou západní muziku, kterou už stejně všichni znali. Spíš jsme chtěli navázat na nějaké kořeny, co jsme poslouchali my, když jsme byli malí. Miloš navrhl Jiřího Schelingera. Všichni jsme se shodli, že jeho deska Hrr na ně... pro nás byla velkou inspirací. Já jsem ale nechtěl coverovat již známou a úspěšnou desku. Začátkem osmdesátých let jsem totiž jezdil jako bedňák s kapelou Projektil Milana Schelingera. Takže jsem věděl o existenci Zemětřesení. Desky, kterou Jiří nestihl dodělat. Tím bychom zajistili pokračování Jirkova díla a zároveň mu složili poctu. Navázali bychom na historii a představili i jeho fanouškům písničky, které ještě nikdy neslyšeli. Také tam nehrozilo žádné zavádějící srovnávání od všelijakých kritiků. Díky Milanovi jsme se spojili s Frantou Ringo Čechem a vyhrabali jsme veškerý materiál, který jsme mohli. Některé věci byly jenom v notách a neexistoval žádný záznam, takže jsme neměli vůbec představu, jak jsou ty písně zamýšlené.

Takže od začátku jste se shodli, že uděláte tento projekt a nad ničím jiným jste neuvažovali?

Shodli jsme se hned, že chceme udělat něco spolu. A že nechceme, aby to bylo něco vyloženě našeho. Zároveň nic zahraničního. Mohli jsme udělat nějaké album hitů, které každý zná, Aleš to mohl klidně nazpívat anglicky. Ale my jsme nechtěli, aby to bylo prvoplánové. Stáli jsme o to, aby naše spolupráce měla nějakou přidanou hodnotu. 

Plánovali jste od začátku, že to spojíte s turné?

Když jsme na projektu začali pracovat, hned jsme zaujali velké vydavatele. Chytil se toho Popron, protože Dodo u nich měl nějaké kontakty a Aleš u nich myslím už něco vydal. Potom už si to všechno vedla firma. Začali zařizovat promo, organizovat autogramiády a řekli, že by bylo dobré udělat turné. Všechno jsme dostali na stříbrném podnosu. Tehdy ještě firmy pracovaly pro muzikanty. Dnes to funguje tak, že co si muzikant neudělá, to nemá.

Po skončení turné jste ale spolupráci ukončili.

Nechtěli jsme projekt degradovat tím, že bychom na tom vydělávali peníze. Mohli jsme samozřejmě zůstat jako kapela a žít z toho dalších deset let. Ale my jsme chtěli, aby zůstala zachována čistota původní myšlenky. I když jsme měli úspěch, desky se prodalo skoro 50 000 kusů, což bylo v té době velké číslo, na turné lidi také chodili. Byli jsme ve všech médiích, já si pamatuju, že jsme dělali rozhovory snad pro všechny televize, které tu působily, hodně jsme byli v rádiích. Takže se nám projekt opouštěl s těžkým srdcem. Ale dokázali jsme to.

O pár let později vyšel živák Zemětřesení Živě. Proč, když už jste spolupráci ukončili?

Měl jsem doma na kazetě od zvukaře záznam jednoho koncertu, nechal jsem si ho udělat na památku. Pak jsme si to po několika letech poslechli a řekli jsme si „Kurňa, to hraje dobře." Na to, že tam nebyl žádný zásah a na pásce je to, co šlo z mixu, tak se to dá poslouchat. Shodli jsme se, že by byla škoda, kdyby se to nedostalo k fanouškům. A rozhodli jsme se, že to k nějakému výročí vydáme. Potom v roce 2009, když měl Brichta padesátiny, slavil ve velkém stylu ve Sportovní hale a chtěl tam všechny sestavy, se kterými za svoji kariéru hrál. A protože Aleš je kamarád a padesátka je pěkně kulatá, tak jsme udělali ústupek. Bylo to vyloženě pro kamaráda. Narychlo v podstatě před koncertem jsme secvičili šest skladeb a to potom také vyšlo na CD a DVD.

A jak se rodil remaster alba z roku 1993, který chystáte?

Minulý rok přišel Dodo s tím, že se blíží pětadvacáté výročí a jelikož už nejsme nejmladší, tak je to asi poslední šance něco spolu udělat. Tak jsme se toho chytli a někdy v listopadu jsme si dali schůzku. Jak se to rozkřiklo, tak se toho chytil promotér festivalu České hrady, který o to měl velký zájem. Domluvili jsme si termíny. Dohodli jsme se se Supraphonem, který měl zájem vydat remaster. Takže bez nich by to nešlo. Je to velká firma s bohatou tradicí, která sahá hluboko do historie. Žádný finanční efekt z toho pro nás nekyne. Náklady jsou dnes vysoké a prodeje tak malé, že se sotva zaplatí to, co do toho ta firma vloží. Chceme, aby to byla taková tečka k výročí.

Jak vlastně probíhá takové remasterování cédéčka?

Je to alchymie. V podstatě jde jenom o tahání knoflíkama a upravování křivek v počítači. Bolí z toho oči od monitoru a zadek od židle, není to nic zajímavého. Vylepšuješ určité frekvence zvuku, aby ten zvuk nabyl prostoru, výšek, středů, basů, celkové dynamiky a tak.

A to probíhalo tak, že jste se sešli všichni ve studiu?

To jsem dělal já s Milošem. Aleš se ve studiu za tu dobu, kdy jsme na tom pracovali, neukázal ani jednou.

A Aleš Brichta z toho nakonec vycouval a padla i série vystoupení na Hradech.

S Alešem jsme se v listopadu dohodli, na všechny termíny přistoupil, všechno bylo domluvené. S Milošem a se Štěpánem Smetáčkem jsme makali ve studiu na těch nových věcech. Aleš měl zdravotní potíže a necítil se fit, aby tam za námi mohl dojíždět. Dohodli jsme se tedy, že to zatím budeme připravovat bez něho a až se bude cítit lépe, tak se nám ozve. My že budeme mít připravené základy a on do toho může naskočit. Dodo se i nabídl, že kdyby dlouho nemohl přijet, vezme laptop, dojede k němu, zpěvy se natočí u něho doma a potom se to dodatečně smíchá.

V únoru najednou Aleš zavolal na Hrady, že se vše ruší. Přitom ta vystoupení jsme dohodli my, Aleš pouze přislíbil účast. Potom zavolal nám a oznámil nám, že to nemůže udělat své kapele, aby si blokoval přes léto takové množství víkendů. Nás to mrzí, já jsem se pral za to, aby tam Aleš byl. Miloš říkal, že i kdybysme ho tam měli dovést a na tom pódiu ho posadit na židli, tak tam patří. Snažili jsme se zkrátka udělat vše pro to, abychom tam byli všichni čtyři. Bohužel Aleš nám z toho vypadl a my jsme museli řešit, co dál. Slíbili jsme to fanouškům. Byli jsme rozhodnutí, že se na to nevykašleme. A také jsme to brali tak, že to dlužíme Schelingerovým, jak Milanovi, tak Jirkovi, který se na to možná odněkud dívá. A tak jsme začali řešit zpěváka.

Jak to dopadlo?

Celý víkend jsme nahazovali jména, až jsme se shodli na jednom. Zavolali jsme mu, on to s nadšením přijal. Přijel za Dodem do studia, nazpíval zkušebně čtyři písničky a znělo to skvěle. Je to rozený frontman, má spoustu energie, skvělý hlas. O dva týdny později nám volala jeho přítelkyně, že je v nemocnici. Spadnul z druhého patra a má zlomených šest žeber, nohy, ruce, naraženou hlavu. Takže budeme zkoušet hledat na post zpěváka někoho jiného. Nechceme nikoho úplně neznámého, nebo zpěváka z revivalu. Je spousta revivalů, kde jsou dobří zpěváci s Jirkovou barvou hlasu, ale my jsme nechtěli kopii. Stejně jako Brichta nebyl kopie Schelingera. Zpíval ty jeho písničky po svém.

A my zase chceme, aby ten nový zpěvák k tomu přistupoval stejně, aby se nesnažil někoho imitovat. My to také nehrajeme jako kapela Františka Ringo Čecha v té době, ale snažíme se to hrát jako Henych, Doležal, Smetáček. Myšlenka od začátku byla nedělat kopii. Chtěli jsme do toho vložit svůj přístup a svoje hraní. To samé chceme i od nového zpěváka. Hledáme osobnost a nevzdáváme to, máme chuť to dotáhnout. Příští čtvrtek 3. dubna máme v Praze autogramiádu, křest a premiérový prodej remasterováno CD Zemětřesení. Je to od 17 hodin v prodejně Supraphon v Jungmanově ulici v Praze. Pokecáme, podepíšeme, možná něco zahrajeme.

Letní festivaly tedy pro letošní rok padají. Na podzim chcete vydat ještě druhé, nové album. Plánujete poté ještě jet nějaké koncerty?

Netušíme, jak to nakonec bude, ale plán je v současnosti takový, že na podzim vydáme dvojku a uděláme tak čtyři koncerty ve velkých městech. Chtěli bychom asi Prahu, Brno, Plzeň a Ostravu. Rádi bychom to udělali v nějakých reprezentativních prostorech, jako třeba Roxy, Fléda, Šeříkovka. A protože zájem od pořadatelů letních festivalů je velký, tak příští léto bychom ještě rádi odjeli festivaly. 

Co na druhé desce bude?

Bude tam asi pět věcí, do kterých se nám předtím moc nechtělo, jelikož jsme vybírali jenom to nejlepší a bylo hodně z čeho vybírat. Radši jsme tam dali nějakou osvědčenou pecku, než věci, které Jiří Schelinger původně nenahrál a nebyly tak silné. To je Hostina, Hodina H, Marťani a další. Maratón - písnička, o které jsme v roce 1993 vůbec nevěděli. Je to jízda, tvrdá, rychlá věc. K tomu chceme přidat pár věcí vyloženě ze srandy. Třeba jsme udělali s Milošem Což takhle dát si špenát. To je přiblblá písnička z filmu, která má orchestrální doprovod, takže zní debilně. My jsme ji předělali ve stylu Sex Pistols a je to totální pecka. Ta písnička se úplně rozsvítila. Plus jsme se dohodli, že spolu uděláme čtyři písničky autorské, abychom k tomu přidali nějaký vlastní vklad. A abysme to tím uzavřeli. Nechtěli jsme z toho dělat vyloženě metal, nebo do toho chroptět, nebo dělat nějaké jiné vylomeniny, za které bysme se třeba za pár let styděli. Chtěli jsme to pojmout důstojně, aby tam ty písničky zůstaly.

Přemýšleli jste o natočení DVD?

To jsou další peníze. Pokud by firma projevila zájem to zaplatit, tak my bysme byli rádi, i s tím, že bychom z toho nic neměli. Ale náklady na podobné věci jsou dnes tak vysoké, že si to může dovolit jenom kapela, která koncertuje pravidelně, je úspěšná a vydělává velké peníze. 

Od té doby, co jste skončil v Törru, jste byl spojován s několika projekty, především znovuobnovené 666.

Ty mám stále, jenom jsem to teď odložil k ledu. Minulý rok jsem řešil spoustu osobních problémů, které mě psychicky vyčerpaly. Po odehrání posledního koncertu na Basinfirefestu jsem dostal nabídku na účinkování v Master's Hammer. Musel jsem se naučit koncertní repertoár. Z těch starých věcí jsem některé slyšel naposledy, když vyšly někdy v roce 1990. Tři měsíce jsem se učil a chodil na zkoušky, pak jsme do toho naskočili, odehráli pár koncertů, než nastaly problémy. Hlavně šlo o to, že z rodiných důvodů jsem kapele nemohl dát to, co potřebovali. Ale moc rád jsem si tam zahrál, protože se mi ty písničky líbí.

Baví mě Franta Štorm jako umělecká osobnost. Byla to skvělá zkušenost, dokonce jsme si zahráli i v zahraničí. Všechny koncerty, co jsme odjeli, byly maximálně úspěšné. Jsem za to Frantovi vděčný a budu na to rád vzpomínat. Následně jsem řešil ty svoje věci a potom už přišlo Zemětřesení, takže nebyl čas na nic jiného. Příští týden máme schůzku s 666. Kluky jsem neviděl rok. Mezitím nam bubenik Atlet dlouhodobe onemocněl a sám nám řekl, ať si najdeme náhradu. Takže máme před sebou schůzku a uvidíme, co bude dál, chceme skládat nové věci a hledat bubeníka, který mezi nás zapadne. 

Před pár lety jsem zaznamenal, že jste se chystal dát znovu dohromaty sestavu Törr z dob alba Morituri Te Salutant s Izzym.

Jednou mi zavolal Izzy, že poslouchal na té jejich dovolené s fanoušky Dogy desku Morituri Te Salutant. Vždycky, když muzikant dělá nějakou desku, tak je v tom zabředlý rok. Potom to třeba ještě půl roku poslouchá, protože se musí písně naučit na koncerty, celkem to trvá třeba tři roky. No a teď mi volal Izzy, že mu to pustil nějaký fanoušek a že tomu hned propadnul. Tak si potom v autě pustil znovu Tanec svatého Víta a nadchlo ho to. Proto mi zavolal s tím, že je těch písniček škoda, jestli bychom si to nemohli někde spolu zahrát. Neměl jsem zrovna do čeho píchnout, tak jsem souhlasil s tím, že uděláme paralelní kapelu, která se bude jmenovat jinak a bude hrát jenom tehle repertoár.

Nespojovali bysme to vůbec s Törrem. Pro fanoušky blackmetalového Törru bylo tohle období nepřijatelné. Oni to vůbec nepochopili. Byla to úplně jiná muzika. Takže jsme se dohodli, že do toho jdeme. Ale rozjet takhle kapelu, to je práce aspoň na půl roku. Chtěli jsme ale udělat aspoň deset koncertů přes léto. To je minimum, aby se alespoň vrátily vložené náklady. Jinak by to ani nemělo smysl začínat. Ale zájem nebyl. Doba je dnes bohužel taková.

Kapelu 666 už máš tedy jako koníčka?

Nedělám to tak, že bych za každou cenu hrál každý víkend někde pro radost. Toho jsem si už užil za ta léta dosytosti. Hraní jsou i náklady. Dnes je spousta kapel, které hrají právě za párek, jen aby měly možnost se ukázat lidem. V tom je veliká konkurence. Já mám nějakou cenu, za kterou jsem schopen s kapelou vyjet. Když má pořadatel o mě zájem, tak rád přijedu kamkoli. Hraju míň, ale zase mám čas na jiné věci. Všechno špatné je k něčemu dobré, život si to přebere sám...