Vypsaná Fixa má za sebou dvacet let hraní. Co se ve vašich životech za těchto dvacet let změnilo?
Změnilo se všechno. Buď bychom tady byli do rána, kdybych ti měl říct, co všechno to opravdu bylo, nebo to jde jen takhle stručně. Některé věci se ale nezměnily - třeba moje kytara nebo to, že Mejla nás na podiu vždycky všechny přeřve. (smích)
Vidíte na sobě nějaký posun? A to jak osobní, tak hudební.
K tomu hudebnímu – zlepšili jsme se technicky, to samozřejmě. V osobním to je také mnohem lepší, než to bývalo. Naučili jsme se spolu vycházet lépe. I když zrovna teď nás paradoxně hodně zasáhl odchod našeho baskytaristy, který nastal ne kvůli nějakým neshodám mezi námi, ale z toho, že někdy to v životě tak je a ty si musíš vybrat kvůli čemu jo a kvůli čemu ne… Najednou jsme si všichni uvědomili hodnotu našeho spojení. Ale hádáme se samozřejmě pořád. (smích)
Které album, koncert nebo jakoukoliv jinou záležitost považujete ve své kariéře za průlomovou?
Těžko říct. Asi to, že se na nás byl podívat Petr Fiala, který nám hodně pomohl v začátcích. Hodně zlomový bylo taky setkání s Dušanem Neuwerthem, kterej nám produkoval tři desky a ta první – Fenomén, na který s náma dělal, to byl velkej průlom. Ale úplně nejdůležitější asi bylo to, že jsme se nerozpadli po prvním, ne moc podařeném koncertě. (smích)
Čtěte také: Vypsaná Fixa byla v Karviné nadšena skvělým publikem
K novému albu: Kde jste brali inspiraci pro Krásný smutný den a co vás v průběhu jeho natáčení nejvíce ovlivňovalo?
Inspiraci jsem bral tak jako vždycky - život na této planetě je celkem dobrý naleziště. V průběhu natáčení nás nejvíce ovlivnil odchod našeho baskytaristy. O tom žádná. Bylo to poslední společné nahrávání, tak jsme si ho chtěli užít a dobře se rozloučit. Potom hrála velkou roli také práce producenta Ondry Ježka, který se na tomto albu hodně podepsal.
Když opomineme veškeré recenze a mediální ohlasy, jste vy sami s novým albem spokojeni?
Jsme velice spokojeni a jsme také velice překvapení, protože toto album je nejvíce pozitivní záležitostí za poslední dobu. Čekali jsme, že to bude horší. (smích)
Otázka pro Márdiho: Určitě se tě na to ptá mnoho lidí, ale nedá mi to a zeptám se, kde ty bereš inspiraci pro své texty? Máš nějaký svůj vlastní svět, kam utíkáš před vším ostatním? Z textů jde něco takového cítit.
Hodně důležité je v tomto případě soustředění. Nedá se psát pořád. Je totiž těžké se soustředit dlouho a soustavně. Já se o to ale snažím. Potom je v tom také určitá náhoda. Jdeš po městě a uvidíš, jak se potkají dva lidé, kteří se dlouho neviděli a řeknou si už jen „čau“. Vzpomeneš si na dobu, kdy to bylo mezi nima jinak, přijdeš domů a napíšeš to.
Čtěte také: Keith Richards vydá knihu pro děti
Dělali jste konkurz na nového basáka. Jak celé toto hledání dopadlo a jak jste spokojeni s výsledkem?
Stálého basáka zatím nemáme, máme zatím pouze záskok, za nějž je na dnešním koncertě ještě jiný záskok. Prožíváme celkem absurdní chvíle. J Snad seženeme nakonec někoho, s kým to bude v pohodě. Aleš Zenkl, který s náma teď hraje, má svou kapelu s Michalem Hrůzou, nemůže odjet úplně všechno - je to od něj taková přátelská výpomoc.
Jak si spolu rozumíte? Dokážete se shodnout v hudebních názorech?
Rozumíme si dobře. Hráli jsme s ním už před lety, když měl náš baskytarista Mejn úraz, byl tedy už tím pádem ověřený.
Jaké máte plány do bližšího i vzdálenějšího budoucna?
Výběr správného basáka, což je nejdůležitější. Na tom to všechno stojí a bez toho se to nehne z místa. Ideální by byl návrat Mejna, což se ale bohužel nejspíš nestane.
Co byste vzkázali čtenářům musicwebu?
Mějte se mezi sebou rádi. Osamělým přeji, aby se v jejich životě právě někdo, koho by mohli mít rádi, objevil. Musicwebu přejeme dlouhou existenci a mnoho čtenářů.
