Za poslední rok se kapele Kryštof velmi dařilo. Získala Anděla, nahrála duet s Jaromírem Nohavicou nebo Tomášem Klusem a koncerty jsou čím dál více úspěšné. Co považuješ za největší úspěch ty?

Rok 2013 byl skutečně velice úspěšný. Od jarního vyprodaného halového turné, přes získání Andělů, přes opět vyprodané podzimní klubové turné, až po získání Zlatého Slavíka. Dá se říct, že rok 2013 byl jedním velkým úspěchem. Nic z toho by však nešlo bez našich skvělých fanoušků, kterým tímto moc děkujeme za přízeň a podporu.

Čtěte také: Kryštof po třech letech vydali desku. Album roku?

My jsme se ale domluvili, že nebudeme klasicky mluvit pouze o Kryštofech, ale i o tvých vlastních projektech a také o tvé produkční činnosti, o které všichni lidé nevědí. Pověz nám o tom něco.

Všeobecně řečeno, role producenta je důležitá. Ne všechny kapely to umí, zejména v počátcích, plně docenit. Producent pomáhá v tom, aby kapela zněla dobře, moderně, aby se hudební nápady zpracovaly do tvaru, který bude zajímavý a současný. Navíc přináší nadhled nad hudebním materiálem, což nedokáže nikdo jiný z kapely. Jako producent mám představu, jak by nahrávka měla znít a snažím se toho dosáhnout svými možnostmi a schopnostmi. Je to jako dokonalá zvukomalba, kdy tvar zvukomalby záleží na kapele, písničce a stylu, protože vše si žádá odlišný přístup. Např. u Mendoše bylo třeba udržet základ, který spočívá ve folkovém písničkářství, produkci a aranž jsme tedy vedli tímto směrem. U kapely Persony byl úplně jiný přístup, protože se jedná o mladou pop-rockovou kapelu a tudíž je prostor pro experimenty, zvuky a syntezátory.

Myslíš, že z tvé produkční dílny už vzešly kapely a interpreti, kteří mají určitou perspektivu a budoucnost?

Uvedl bych právě Personu z Žatce, která je pro mne talentovaná a jejich tvorba obsahuje dobré písničky. Dobrá písnička je obecně základ, protože aranž může být sebelepší, ale pokud není zajímavý základní motiv, pak samotná skladba postrádá obsah. S Personou jsme udělali EP s názvem O Baleríně a na konci roku chystáme debutové album.

Poté je to určitě Zdeněk Furmančík alias Mendoš, ostravský písničkář, který zpracovává témata o našem regionu. Je více zemitější než např. Jarek Nohavica, ale přesto má své kouzlo. Vyprodukovali jsme spolu čtyři písničky, kde je pilotní song s názvem Muzikantské nebe. Tento song vyhrával na radiu Samson první místo v oblíbenosti po celých šest týdnů. Mimochodem, před pár dny vznikl i klip k této písničce, který je ke zhlédnutí na Youtube.

Dále bych uvedl kapelu Bohadloband, zpěváka Martina Hrabala a talentovanou zpěvačku Veroniku Vrublovou, se kterou jsem pracoval pouze na vokálech pro písničku Nevadí, ale byla to z její strany skvěle odvedená práce. Držím jí palce, aby se jí povedlo prorazit s vlastní tvorbou.

Teď nám pověz něco o tvých dalších kapelách. Z jakého důvodu ses rozhodl pro seberealizaci v dalších hudebních projektech?

Moje boční kapela se jmenuje Made in 60’s. Vyrůstal jsem na hudbě šedesátých let, kde mě inspirovaly osobnosti a kapely typu Jimiho Hendrixe, Led Zeppelin, Cream, Yardbirds a další. Je to pro mne návrat do mých mladších let, kdy jsem začínal a nyní se snažím tyto „nesmrtelné“ songy prezentovat svým vlastním způsobem. Kapelu tvoří Simona Pavelková za mikrofonem, Josef Pácha na basovou kytaru a na bicí Václav Žůrek. V současné chvíli máme pauzu, ale od podzimu chystáme návrat. Připravujeme nový playlist a rádi bychom se orientovali i na polský trh. Díky tomu, že zpíváme anglicky, je v Polsku větší možnost pro realizaci hudebních vystoupení, a tím pádem i větší nabídka ze strany pořadatelů.

Potřebuješ tím pádem občas změnu?

Změna je velice důležitá, je fajn si zahrát i s někým jiným. Pro hudební vývoj je potřeba nezůstat stát na místě, ale naopak se stále zdokonalovat a zlepšovat. To je i důvodem, proč mám více hudebních aktivit, ať už se jedná o produkci, tvorbu aranží nebo mou boční kapelu.

Jak to všechno stíháš? Existuje ve tvém životě, resp. volném čase, chvíle bez hudby? Nebo je pro tebe odpočinkem právě působení v jiných projektech?

Stíhám to díky skvělému rodinnému zázemí, díky manželce, která má se mnou trpělivost. Volno samozřejmě mám, snažím se každý den udělat si čas na rodinu, včetně mých oblíbených každodenních procházek s naším pejskem. Ve volném čase rád čtu, což je pro mne vrcholná forma relaxace.

Ostatní projekty beru jako zpestření hudební činnosti. Zkouším tak experimenty, ke kterým bych se jinak nedostal (viz. také Evženův projekt In Revelation).

A co práce a tvůj osobní život? Stíháš také vše?

Mám nastavenou relativně pevnou pracovní dobu i ve svém volném čase, kdy nejezdím s Kryštofem. Nahrávám a aranžuji od devíti hodin ráno do pěti hodin odpoledne a pak už se věnuji rodině, psu a případně Facebooku.

Jakou hudbu posloucháš v soukromí a doporučil bys ji našim čtenářům?

V současné době mám nejraději ticho, protože jsme uprostřed jarního tour s Kryštofem a hrajeme třikrát týdně velký koncert. Proto nyní nejraději rádio v autě ani nezapínám a televizi pouštím jen na zprávy. Ale jinak samozřejmě hudbu mám rád, ať už se jedná o vážnou hudbu, pak přes zmiňovaná 60. léta až po současné pop-rockové kapely, např. U2, Arctic Monkeys, Red Hot Chili Peppers.

Jsou ve tvém hudebním životě nějaké plány do budoucna?

Těším se na produkci desky skupiny Persona. K tomu se navíc aktuálně přidává projekt s bubeníkem Honzou Hooxxem Sławińskim, který kombinuje prvky vážné hudby, elektra a rocku. Jmenuje se OPUS4. Jedná se o větší instrumentální projekt, který má vyústit v live verzi. Je to šedesátiminutové dílo a velká výzva z pohledu aranží.

Co bys vzkázal čtenářům musicwebu?

Poslouchejte dobrou hudbu, poctivě udělanou, která má hloubku a zanechá ve vás emoce.