Zobrazení položek podle značky: jazzblues

Joe Satriani a Steve Vai oslavili téměř pět desetiletí hudebního přátelství a v březnu 2024 debutovali první hudební spoluprací. „The Sea of Emotion, Pt. 1“ ukazuje nepřekonatelnou souhru těchto dvou legendárních kytaristů, kteří si během téměř šestiminutového opusu plynule vyměňují sólové sekce. Jejich druhá spolupráce vyjde těsně před evropským turné, což ještě více umocní očekávání této epické jízdy. V létě, konkrétně 20. července 2025, je můžete společně vidět na jednom pódiu ve Foru Karlín v Praze v rámci trefně nazvaného turné Surfing with the Hydra.

Mistrovský bluesový kytarista Bernard Allison se po dlouhých deseti letech vrátí do Prahy. 16. dubna 2025 v pražském Jazz Docku koncertně vzdá poctu svému otci, legendárnímu bluesmanovi Lutheru Allisonovi. Naživo totiž představí své nejnovější dvojalbum nazvané Luther’s Blues, které obsahuje dvacet otcových písní. I když se Bernard učil u velkých kytaristů Jimiho Hendrixe, Johnnyho Wintera a Stevieho Raye Vaughana, největší vliv na něj měl jeho otec a hudební rodina, ve které vyrůstal. Nikdy ale nezůstával u tradičního blues, ale vždy hledal svůj vlastní hudební jazyk, bluesový styl inovoval, posouval směrem do současnosti. Na koncertě v Praze se tak setkají rodinné kořeny se současným blues okořeněným funky a rockem. Současnou formu Bernarda Allisona ocenili návštěvníci loňského ročníku festivalu Blues Alive, takže Praha se má na co těšit. 

Poslední večer patřil největším hvězdám festivalu a také vylosování tomboly - výherce si odnesl kytaru podepsanou všemi účinkujícími!  Na fotkách uvidíte Lukem Winslow Kinga & Roberta Lutiho, Erica Bibba a Devona Allmana. A reportáž z posledního dne si přečtěte zde.

Erik Truffaz, velká hvězda světového jazzu, zahrála společně s Jazz Dock Orchestra! Na programu byla jeho autorská hudba, vybrané skladby Milese Davise a také některé originální skladby autorů orchestru. Níže se podívejte na fotografie z koncertu v Jazz Docku.

V pátek pokračoval Blues Alive bohatým koncertním programem, který začínal už odpoledne v Klášterním kostele vystoupením Jörga Danielsena, Bena Prevo a Trio Mirka Kemela  s Ondřejem Konrádem jako hostem. Parádní zážitek!

“Jéé, pardon, příliš mnoho piv a radosti!” S parafrází věty, kterou v zaplněné kavárně sympaticky upřímně omlouvá zmatky s placením jeden z účinkujících muzikantů, si pro shrnutí nálady, která bluesový festival v Šumperku provází, můžu v klidu vystačit. Akademici sice kořeny slova blues spojují s nelibými pocity, “terapie dvanáctkou” však v šumperské praxi operuje s opačnou škálou emocí. Třetí, závěrečný den festivalu se navíc v člověku mísí nadšení z nových hudebních zážitků s očekáváním, jaké finále vlastně letos bude. 

Již 28.ročník největšího bluesového festivalu u nás začal ve čtvrtek plnou parou. Kapely se střídaly na dvou scénách a nedaly návštěvníkům ani chvíli vydechnout. Dave Arcari, Albert Castiglia, Hugo Race & Michelangelo Russo se svojí temnou hudbou či vyslanci Chicago blues festivalu - Stephen Hull & Dave Herrero & Sheryl Youngblood. Na ty všechny můžete kouknout v našem fotoreportu:

Americká blues-rocková zpěvačka Beth Hart představila část své nové desky You Still Got Me v pražském O2 Universu. Více o koncertě se dočtete v naší reportáži. Níže se můžete podívat na fotogalerii z koncertu.

“Já vás loni vezla, partner taky,” oznamuje mi v zákrutech nad setmělým podhorským údolím řidička taxíku, který mě na poslední chvíli bere na zahajovací večer festivalu. Konec roku tu na okraji Jeseníků člověk cítí přeci jen silněji, dušičkové scenérie vybízí k rekapitulaci. Než škodovka přibrzdí před mohutným šumperským kulturákem, stačíme tak probrat, co se u nás obou za rok událo. Vzpomínat však teprve začínám. “Víš, že máme společnou fotku? Trochu jsem si ji upravil, pošlu ti ji,” obrací se na mě soused, se kterým jsme letos načali druhou dekádu, v níž se pod pódiem dělíme o oblíbený kout. “Vím, dokonce celé album,” odpovídám a myšlenkami se vracím k poslednímu loňskému jamu, kdy fotky ze společného tance nad ránem vznikaly. Vzpomínat na minulé ročníky Blues Alive není jen otázka sentimentu. Ohlédnout se tu totiž znamená vidět znovu všechna ta skvělá žánrová vystoupení, ale hlavně u podobných akcí daleko vzácnější momenty. To když se hranice mezi hudebníky a návštěvníky stírají, kdy se tu ve jménu dvanáctky uzavírají, generačním a geografickým propastem navzdory, nová přátelství. “Je to dobrý!” posílám do chatu jednoho takového kamarádství sice krátkou, ale pro naše potřeby plně dostačující recenzi. “Škoda, že tu nejsem, jel bych znova,” zabliká mi v notifikaci povzdech někoho, kdo si Blues Alive zažil opakovaně, jako divák i úspěšný účinkující. 

Americká blues-rocková diva Beth Hart je na hudební scéně výjimečný úkaz. A nejen proto loni zarmoutila svoje fanoušky, když plánované turné, které zahrnovalo i listopadový koncert v Praze, kvůli psychickým problémům zrušila. Nyní se jí daří lépe a vynahradila tak sobě i publiku delší pauzu. Její skoro dvouhodinový koncert v pražském O2 Universu byl velmi emotivní, vysoce profesionální a především přirozený. Takový koncert je příkladem toho, že „pravá“ hudba ze scény nezmizela a že existují talentovaní umělci, kteří vám po jedné písni zkrátka vyrazí dech.